Čtyřiadvaceti­hodinové koncentrace polétavého prachu dosahovaly v sobotu ráno například v Bohumíně 161 mikrogramů na metr krychlový, v Havířově 165 mikrogramů, v Českém Těšíně 184 mikrogramů a v Ostravě-Zábřehu 143 mikrogramů (limit je padesát mikrogramů).

Stále trvala smogová situace, která byla vyhlášena už ve čtvrtek pro Ostravsko a Karvinsko a o den později i pro Třinecko.

V neděli se ochladilo, teploty klesly níže pod nulu, škodlivin v ovzduší mírně ubylo, ale u polétavého prachu stále překračovaly limity. Hodinu po nedělním poledni byl pak odvolán signál regulace pro Třinecko.

V neděli večer a v noci na pondělí by nemělo podle předpovědi meteorologů dojít k významnější změně imisní situace, koncentrace polétavého prachu mají nadále překračovat povolené limity.

>> GLOSA AUTORA

Velký blondýne, chce to další komedie

Dobrodružné filmy, ve kterých muselo dobro zvítězit nad zloduchy. Ty jsme čas od času s oběma potomky v minulých letech společně sledovali koncem pracovního týdne a těšili se na pohodovou sobotu. Ne po celý rok, ale hlavně v zimě, kdy se nad Ostravou a širokým okolím zatáhla smogová peřina a z rádia zaznívalo varování, že nemáme raději vycházet ven. Drželi jsme pěsti hrdinům a ani nám moc nevadilo, že to venku smrdí už na první nadechnutí.

Děti rostou, mění se i výběr filmů. Loni nás se synkem (občas se přidala i dcerka, to už jsme se pak smáli tak, že málem spadl barák) nakazil svými ztřeštěnostmi Pierre Richard: Kopyto, Uprchlíci, Otec a otec, Velký blondýn, Rána deštníkem. Manželka jen nechápavě kroutila hlavou, jaké kraviny nás dokážou rozesmát, a raději si odešla číst náročnou literaturu.

„Co si pustíme dneska? Všechny Rišárdy, co máme doma, jsem už viděl aspoň třikrát,“ zeptal se mě v pátek synek, když z rádia zaslechl zase to protivné hlášení o smogu.

Žák třetí B se ukázal jako muž činu a rychle si na internetu najel na jméno francouzského komika. Hned zajásal. „Tak je to jasné, je náš, taky se narodil v srpnu, jako já i ty. A představ si, letos mu bude už sedmasedmdesát, a furt filmuje, komedie,“ spokojeně se usmál a v návalu dětské radosti dokonce začal uvažovat, že bychom do Francie mohli herci napsat, jakou radost nám dělá, a vyzvat jej, ať filmuje dále.

„Zjistíme jeho adresu, já si koupím francouzštinu pro samouky a pustíme se do toho,“ přidal jsem se, abych klukovi nezkazil radost.

Teď promýšlím, co herci z Francie napíšeme. Vím určitě, že o tom, co tady musíme dýchat, tam nebude ani čárka. Komici prý mívají hodně citlivou duši. Velkého blondýna by mohla z toho našeho špinavého luftu třeba přepadnout pochmurná nálada a místo komedií by pak začal točit thrillery nebo nějaké smutné filmy.