Z pětačtyřiceti lidí na palubě, z nichž většinu tvořili členové hokejového týmu Lokomotivu Jaroslavľ hrajícího KHL, přežili pouze dva. Zahynulo také trio úspěšných českých reprezentantů – Josef Vašíček, Jan Marek a Karel Rachůnek. „Ještě před půl rokem jsem s týmem normálně létal, je to pro mě obrovský šok,“ soukal ze sebe čtyřiašedesátiletý kouč Vladimír Vůjtek starší, který v minulé sezoně Jaroslavľ trénoval a v letech 2002 a 2003 mužstvo dovedl v nejvyšší ruské soutěži k titulu.

Člověk ani nechce věřit, že je to pravda. Stala se obrovská tragédie…

Pořád tomu nemůžu uvěřit. Ještě půl roku zpátky jsem v Jaroslavli trénoval a normálně se všemi lítal. Už v minulosti jsem v klubu několik sezon odkoučoval, pohybuji se v tamním prostředí nějakých deset let, během kterých se vytvořilo mnoho vztahů. Mám tam plno kamarádů, znám se i s rodinami hráčů, vždyť jsem tam v létě pravidelně jezdíval na návštěvy. Teď už tam nebudu moct, je to pro mě obrovský šok.

Kdy a jak jste se dozvěděl o tom, že se letadlo zřítilo a téměř všichni zahynuli, včetně tria Čechů?

Během cesty na Slovensko, těsně poté, co jsem vyjel z Ostravy. Hned za benzinovou pumpou mě zastihl telefon z Kazaně. Řekl mi o tom bývalý manažer klubu. V tu chvíli jsem sešlápl brzdu a od té doby jedu poloviční rychlostí.

Byl jste s někým z českých hráčů v kontaktu, bavili jste se spolu?

Asi před dvěma týdny jsem si volal s Honzou Markem. Říkal, že se mu zrovna narodilo dítě, že v Rusku nechce zůstat a plánuje návrat domů. Zmiňoval Spartu. Já mu jen řekl, že už hraje v cizině dlouho a definitivní rozhodnutí je pouze na něm. Nakonec tam kluk zůstal. Co k tomu říct, je to až děsivě strašné.

Jaké byly první zprávy, které se k vám donesly?

Zprávy se od začátku různily. Poprvé se hovořilo o tom, že přežil jeden hráč a jeden člen posádky, což se později potvrdilo. Volal mi to pro změnu generální manažer Jaroslavli Jurij Lukin, můj dobrý přítel, který bohudík v letadle neseděl.

Rozuměl jste mu vůbec? Musel být „na prášky“…

Mluvilo se mu těžko, byl ve velkém šoku. Vůbec se mu nedivím, vždyť tam pracoval patnáct dvacet let, všechny znal, byli jako rodina. Denně jsme si telefonovali. Měl štěstí, protože s týmem běžně lítal.

Také vám se jistě rozklepala kolena. Ještě loni jste Jaroslavľ trénoval a dovedl ji do semifinále play off, ve kterém jste prohráli s Atlantem Mytišči 2:4 na zápasy a získali bronz. Na prodloužení smlouvy jste se poté nedomluvili. Uvědomujete si vůbec, že jste mohl za určitých okolností sedět v letadle i vy?

Určitě to člověka napadne. Je to sice zvláštní, ale i taková myšlenka se mi honila hlavou. Ano, i já mohl být v tom letadle. Ta tragédie je hrozná. (odmlčí se). Jak to budou řešit po sportovní stránce? To teď není vůbec podstatné a těžko se o tom jen přemýšlí. Možná se odhlásí z letošního ročníku a hrát vůbec nebudou.

Nejen ve sportu jste už toho zažil hodně, ale tohle je něco, co snad ani nemá obdoby. Pamatujete něco tak hrozného?

Z historie se mi teď vybaví jenom rok 1958, kdy se zřítilo v Mnichově letadlo s fotbalisty Manchester United. S mužstvem letělo také několik funkcionářů, žurnalistů a fanoušků. Stalo se to za nepříznivého počasí při pokusu vzlétnout. Při neštěstí anglický klub přišel snad o sedm klíčových hráčů, pokud si dobře vzpomínám.