„Společně s vedením městské nemocnice hledáme způsoby, jak zajistit, aby se tam lékaři i ostatní zdravotníci cítili komfortně a neměli důvod přecházet jinam,“ ujišťuje Zbyněk Pražák (na snímku níže).
close
info
Zdroj: Deník/Lukáš Kaboň
zoom_in
Náměstek primátora Zbyněk Pražák.Velkým tématem posledních měsíců v ostravském zdravotnictví je odchod lékařů z městské nemocnice. Co je špatně?
Hovoříme o největší městské nemocnici s více než 800 lůžky (včetně LDN), která koncentruje značné množství pacientů s náročnou péčí, což klade značné nároky na její zaměstnance. Například i urgentní příjem vykazuje vyšší zátěž, než je tomu v ostravské fakultní nemocnici.
Nestálo by za to, podobně jako v případě lékařské pohotovosti, domluvit se napříč nemocnicemi na přerozdělení péče?
Dohodnout se na rajonizaci je v tomto případě podstatně složitější. To je na dlouhou debatu. Dnes řešíme i dopady transformace zdravotnictví v České republice z 90. let, kdy se udělalo mnoho chyb. Snahy o nápravu mají i silný politický aspekt, což situaci ještě komplikuje. Dnes se ví, že pokud bychom se tehdy inspirovali v Rakousku nebo Německu, mohli bychom na tom být lépe. Ale znovu k městské nemocnici. Ty personální problémy pramení pak z toho, že zdravotníci na některých odděleních jsou přetíženi, což může vést i k pocitu vyhoření. Důvodů je několik.
Jmenujte, prosím.
Nejen vzhledem k poloze nemocnice v centru města je spektrum pacientů složitější než kdekoliv jinde. Nemocnice také již několik let prochází potřebnou celkovou rekonstrukcí, což pro personál není komfortní situace. A opět již zmiňovaný urgentní příjem, který dnes jen obtížně zvládá obrovský nápor pacientů, kteří tak na ošetření čekají třeba i několik hodin. Jeho nová a daleko funkčnější podoba je zahrnuta do plánované rekonstrukce. S vedením pravidelně diskutujeme i otázku finančního ohodnocení lékařů a zdravotního personálu, abychom eliminovali jejich případný odchod z finančních důvodů.
S ohledem na informace o přeplácení lékařů některými nemocnicemi je to patrně jeden z důvodů jejich odchodu jinam…
Podle dostupných platových statistických údajů, si městská nemocnice, ve srovnání s ostatními nemocnicemi v kraji, nestojí v průměru nijak špatně. Výjimky jsou samozřejmě vždycky. Je to ale také o individuálním přístupu k zaměstnancům, o vytváření vazeb a pěkných vztahů v rámci týmů a pocitu, že by bylo nekolegiální tento tým opustit. Je nutno vnímat i generační problém, kdy například mladí lékaři se dnes daleko víc soustředí na výkon a efekt, související s možností kariérního růstu, různých benefitů a pochopitelně i výše finančního ohodnocení.
Sama nemocnice však otázku přeplácení svých lékařů odjinud potvrdila, vy říkáte, že v průměru jsou na tom Fifejdy srovnatelně. Jak to tedy je?
Jak říkám. V kraji existují nemocnice, které u některých skupin zdravotníků z celkového průměru vybočují, ale v rámci Ostravy je městská nemocnice s ostatními v průměru srovnatelná. Doba, kdy platové podmínky ve fakultní nemocnici byly výrazně lepší, je už dávno pryč. Samozřejmě ale dochází k situacím, že některá z nemocnic v kraji potřebuje sehnat lékaře, a pak je pro něj ochotna vytvořit i výjimečné podmínky. To je život. Chápu pozici lékaře, kdy se těžko odolává výrazně lepší platové nabídce, případně s možností rychlejšího kariérního růstu a možná i za méně požadované práce. Za této situace se nelze divit, že se rozhodne odejít. Ale znovu opakuji. Společně s vedením městské nemocnice hledáme způsoby, jak zajistit, aby se tam lékaři i ostatní zdravotníci cítili komfortně a neměli důvod přecházet jinam.
Na Fifejdách lékařům údajně vadí podmínky vedoucí k vyhoření či přepracovanosti, protože řeší i záležitosti, které by pod ně neměly spadat. Zabýval se někdo třeba otázkou reorganizace práce na odděleních?
Pokud jste trvale vystavován pracovnímu stresu spojenému se zodpovědností, která je ve zdravotnictví obrovská, je člověk po čase unaven a může vyhořet. Proto je třeba hledat cesty, aby lidé neztráceli motivaci a vnitřní energii. V dané situaci, kdy se potýkáme s nedostatkem zdravotnického personálu, to ale není vůbec jednoduché. Jen zdravotních sester by nemocnice potřebovala dalších padesát, které by okamžitě zaměstnala. A samozřejmě schází i lékaři. V tom personálním deficitu je pak složité vytvářet nějaké nové modely v podobě přesunu zdravotníků se snahou eliminace zatěžujících stereotypů. Nemůžete obecně lékaře z očního nebo kožního oddělení převést na internu. To se dělo pouze během covidu, kdy to někdy bylo skutečně nezbytné.
Ve zdravotnictví obecně se nyní nejčastěji skloňují chybějící zubaři. Štědře jste přispěli univerzitě na výchovu nových lékařů, podporujete otevírání nových ordinací, situace v této oblasti je však tristní. Může se město angažovat nějak dál?
Nedostatek zubařů není dán tím, že by jich ve srovnání se stavem před rokem 1990 bylo v Ostravě nebo i v České republice méně. Podle statistik je jich naopak více. Problém je v tom, že počet denně ošetřených pacientů klesl v důsledku nových postupů v ošetřování chrupu až na jednu třetinu. Možnosti města jsou v tomto značně omezené, neboť tato problematika vůbec nespadá do působnosti města. Nicméně v rámci našich možností děláme maximum. Proto zastupitelstvo města odsouhlasilo částku necelých 15 milionů korun, potřebnou k zahájení výuky na nové katedře stomatologie. Proto jsme se také dominantní měrou podíleli na zajištění zubní lékařské pohotovostní služby v Ostravě, která je rozsahem ordinačních hodin nejlepší v republice. A proto k nám také přijíždějí pacienti i z okolních krajů.
Jakou máte po zhruba měsíci a půl odezvu na nový systém lékařské pohotovosti ve městě?
Velice oceňuji, že jsme se v Ostravě v rámci všech tří našich nemocnic dokázali skvěle dohodnout, byť je to opět záležitost, která nespadá do působnosti města, ale Moravskoslezského kraje. Celou tu změnu zapříčinil nedostatek praktických lékařů, ochotných angažovat se v rámci lékařské pohotovostní služby. Proto v rámci naší dohody dětskou pohotovostní službu dnes zajišťuje ostravská fakultní nemocnice, pohotovost pro dospělé naše městská nemocnice a vítkovická nemocnice společnosti AGEL v případě potřeby participuje personální výpomocí. Důležité je ale i to, že po 22. hodině každá z těchto nemocnic na příslušném oddělení ošetří každého pacienta, jehož zdravotní stav vyžaduje neodkladnou zdravotní péči. Jsem přesvědčen, že společně s již zmiňovanou zubní pohotovostí máme v Ostravě nejlépe organizovaný, komfortní a dostupný systém lékařské pohotovostní služby.
Do své působnosti jste si vzal i otázku podpory rodinné politiky. Nezískala v důsledku nynějších vlivů (zdražování energií, potravin, inflace) poněkud jinou podstatu?
Uplatňovat kvalitní prorodinnou politiku by měl být stěžejní zájem státu i našeho města. Samozřejmě v mezigenerační podobě. Souvisí totiž téměř se vším a veškerá snaha by měla směřovat ke kontinuálnímu zvyšování životních jistot především pro rodiny s dětmi. Obsahuje problematiku bezpečí, která zahrnuje i možnost žít v kvalitním životním prostředí, dostupnost vhodného bydlení a optimálního pracovního uplatnění, dobře fungujících služeb, širokého spektra vzdělávacích zařízení i rozsahu nabídky volnočasových aktivit, kultury a sportu. O každé z těchto kategorií by se dalo hovořit hodiny. Pokud zmiňuji například problematiku bydlení, v Ostravě dnes máme podle posledního sčítání zhruba 135 tisíc obydlených bytů.
Kam tím míříte?
Aby byl dlouhodobě zajištěn poměr mezi nabídkou a poptávkou, podle vědeckých expertíz by ročně měly být vytvořeny v průměru čtyři nové byty na 1000 obyvatel. V místech s větší koncentrací osob, tedy i měst, ještě o něco více. Ročně by tak v Ostravě mělo vzniknout nejméně 1200 nových bytů, v posledních letech je to bohužel pouze kolem 500 bytů. Přestože Ostrava je na tom ve srovnání s ostatními našimi velkými městy zřejmě nejlépe, k naprosto optimálnímu stavu by zde mělo být k dispozici pro stávající počet obyvatel ještě o zhruba dvacet tisíc bytů více. A bydlení je vždy jedna z klíčových věcí při rozhodování o místě, kde chci se svojí rodinou žít. Proto je třeba i tomuto problému věnovat náležitou pozornost.
