SAMETOVÉ RETRO

Tuzex byl zkratkou pojmu „tuzemský export", což znamenalo, že zde zájemci najdou kvalitní zboží z dovozu v sortimentu, který ve státních obchodech nebyl ani k vidění. Zakladatelem byl podnik zahraničního obchodu.

V Tuzexu bylo možné nakoupit například nejžádanější zboží džíny značky Lee. Ale i dámské módní ošacení a hlavně spodní prádlo nebo plavky. V některých případech šlo o nepříliš kvalitní zboží, mělo ale pěkný obal.

BonStát chtěl valuty

Důvodem založení Tuzexu byla snaha odčerpávat od obyvatelstva tvrdou cizí měnu, tedy valuty. V našem regionu to bylo zvláště účinné, protože hodně lidí bylo vysíláno na desítky zahraničních montáží, například jich stovky pracovaly na stavbě ropné rafinérie v syrském Homsu.

Také na Hlučínsku bylo množství osob, které za zranění ve druhé světové válce či z jiných důvodů dostávaly část důchodů nebo odškodnění z tehdejšího západního Německa ve velmi ceněných markách. Těmi obyvatelům Hlučínska přilepšovali také příbuzní z Německa nebo Rakouska. Tyto valuty se pak směnily za takzvané tuzexové poukázky, lidově zvané bony. Byla to vlastně paralelní měna, pro většinu občanů nedostupná, hodnota poukázek byla od 0,5 až po sto tuzexových korun, zvláštní byla jedna poukázka v hodnotě 71,5 tuzexové koruny.

Proč tomu tak bylo, nikdo neví. Jenže tam, kde panuje touha získat určité luxusní zboží, vznikne černý trh. A ten byl v Ostravě vskutku impozantní. V tomto městě byly čtyři tuzexové prodejny, ta nejznámější v Puchmajerově ulici, krátce byl Tuzex s elektronikou v Přívoze, oděvy byly k dostání v Tyršově ulici, potraviny ve Vojanově ulici u Černé louky a textil plus nápoje v Porubě u dnešní ulice Francouzské.

K fenoménu města patřili v té době veksláci, kteří se kolem těchto čtyř prodejen shromažďovali a vytvářeli novou ekonomickou subkulturu. Na Puchmajerově ulici jich bývalo i dvacet. Ačkoliv jeden bon stál ve skutečnosti jednu korunu, tady se prodával za čtyři nebo pět korun. Veksláci také brali zahraniční měnu a například za jeden dolar nabízeli sedm bonů.

Na reklamním snímku je vidět, co v těchto prodejnách bylo z potravinářského sortimentu k mání.

Polovina z veksláků byli Romové, kteří se kupodivu hladce dostávali přes hranice, údajně za příbuznými, okřídleným se stal výrok jednoho z vysokých ostravských funkcionářů: „Pusťme je, třeba se už nevrátí." Ale oni se vždy vrátili. Před každým Tuzexem hlídkovali příslušníci SNB, kteří ale v podstatě fungovali jako ochranka pro zavedené gangy, a odháněli nebo zatýkali takzvané neorganizované veksláky. Proč tak činili, je nasnadě.

Luxusní zboží

Největší zájem byl o džíny, ty byly k mání od deseti do dvaceti bonů. Dále to byly šperky nebo lehoučké a průsvitné dámské spodní prádélko. Velký zájem byl o nápoje, nejvíce šly na odbyt Coca-Cola a pivo Heiniken nebo Budweiser (Bud) v plechovkách, z alkoholických nápojů koňak Napoleon, whisky Johnnie Walker anebo Long John. Případně gin.

Z potravin dominovala pravá brazilská káva, ale bralo se i zboží, které přitahovalo především pestrým a pěkným balením. Byly zde také mechanické nebo elektronické hračky, digitální hodinky, hrnce a příbory z nerezu. Z elektroniky „frčely" magnetofony, rádia a televizory značky Grundig, nebo walkmany, tedy malé kazetové přehrávače kupované hlavně pro odrostlé děti. Někdy se objevily i levné typy počítačů Atari.

Vrcholem nákupu v Tuzexu byla samozřejmě auta, největší zájem byl o francouzské simky a renaulty, dále o americké fordy a sovětské žiguli. Nicméně bylo možné koupit i česká auta, Škoda 105 L byla k mání za sedm tisíc bonů. Po roce 1992 se podnik Tuzex stal akciovou společností a v roce 1998 zanikl zcela. Úspěšní veksláci se pak snažili najít nové pole působnosti, protože měli dost peněz na to, aby se například zúčastnili na začátku devadesátých let minulého století především malé privatizace. Bohužel, byli dobří penězoměnci, ale jako podnikatelé většinou neuspěli.

Druhá největší tuzexová prodejna byla v Porubě, kde se prodával v patře většinou textil, v přízemí pak nápoje.