Advent je podle křesťanské věrouky doba očekávání narození spasitele. Církevní rok totiž nezačíná 1. lednem, ale první ze čtyř adventních nedělí. Advent trvá dvacet dva až dvacet osm dnů, může tedy začít kteroukoliv nedělí mezi 27. listopadem a 3. prosincem a končí narozením Krista.
Začátek adventu
Bez ohledu na kalendář oslavovali Moravané a Slezané dobu adventní už 30. listopadu, tedy na svátek svatého Ondřeje, dále to byla 4. prosince svatá Barbora, o dva dny později následoval svatý Mikuláš, 7. prosinec je zasvěcen svatému Ambrožovi a jako poslední má 13. prosince svátek Lucie. Svatý Ondřej byl v regionu tak trochu ve stínu, ačkoliv je patronem nevěst. Ve Slezsku v tento den lily dívky roztavené olovo do vody a podle tvaru, který vznikl, mohly poznat, jaký bude jejich ženich. Štíhlý, tlustý a podobně. Hledělo se také do díže s vodou nebo do studny, případně do komína, kde se měla zjevit tvář milého. Nebo se o půlnoci bušilo na kurník. Když se ozval kohout, děvče se v příštím roce vdalo, když slepice, svatba byla v nedohlednu.
close
zoom_in
Barbora a Mikuláš
Na severu Moravy se udržovala tradice svaté Barbory, která byla patronkou horníků, slévačů, kameníků, hasičů a dělostřelců. Uctívali ji především horníci, kteří se v tento den vyšňořili do svých uniforem. Od roku 1869 vystřídal Barboru nový hornický patron svatý Prokop, jehož svátek připadá na červenec. Udajně se tak stalo hlavně proto, že v létě hornické uniformy vynikly lépe než v zimě. Na Barboru (4. prosince) chodily dívky zahalené v závojích i přes obličej. Ve Slezsku měly bílé punčochy, bílou leknici (spodničku) a na hlavě červený nebo zelený věnec s pentlí. V tento den se také řezaly větvičky z třešní (barborka) a vložily do vázy. Když vykvetly, vzala je dívka do kostela. A pokud jí po mši mládenec větvičky uzmul, bylo to opravdové vyznání lásky.
Legenda o svatém Mikuláši, biskupovi z Myry nebo také z Bari v italské Apulii, je velmi stará, pochází z 10. století. Dá se tvrdit, že svatý Mikuláš se již v 11. století stal nejoblíbenějším světcem západních křesťanů, uznávají ho i muslimové, zejména Turci, je to především patron dětí, studentů, žen toužících po dítěti a námořníků. V klášterních školách byl stěžejní postavou žákovských her. Ve 13. století se staly žákovské hry o Mikuláši mimořádně populární i u nás, jako první se hrály v břevnovském klášteře a v olomoucké katedrále.
Prastaré zvyky
Znalkyně lidových zvyků a spisovatelka Helena Lisická uvedla, že průvody Mikuláše s čertem a andělem doprovázely na obchůzkách vesnicemi a městy v Čechách, na Moravě a ve Slezsku i další postavy, jako třeba kominík, voják, smrtka, lucka, ometačka a podobně. „V některých oblastech Moravy," tvrdila Lisická, „chodili mládenci i týden před 6. prosincem za vesnici a práskali biči, aby Mikuláš věděl, kde se má spustit z nebe." Samozřejmě i tady obcházela vesnici takzvaná matička, ta prý byla ostřejší než Mikuláš, vyptávala se dětí, zda se umějí modlit a jestli nezlobily. Jinde se pekly medovníčky a preclíky, kterým se říkalo ptáčci, bylo to malé pečivo tak do hrsti, pekly se figurky jelínků, marcipánky, srdce, žabičky, ještěrky to všechno mělo kultovní význam.
Na Valašsku se dělali ze sušených švestek spojovaných špejlemi nebo drátky čerti. Nicméně se připravovalo pečivo z kynutého vánočkového těsta, většinou ve tvaru Mikulášů, čertů a andělů, oči se dělaly z koření. Pekly se také točenice. Někde chodili dům od domu jen Mikuláš s andělem a čertem, jinde zase celý průvod nejrůznějších postaviček a zvířat.
„Mikuláš byl důstojný, představoval osobnost," potvrzuje Lisická, „také anděl se nezapojoval do všeobecného veselí a řádění, to abstarával čert a další maškary. Nejvíce lidové zvyky vymizely ve druhé polovině dvacátého století, to už se na ně moc nedbalo," míní Lisická.
POSTŘEH HANKY POREBSKÉ: Jistota Vánoc
| Tak je to tady. Čas předvánoční. Přestože na nás Mikulášové, vánoční baňky a výzdoba útočí už, sotva skončí letní prázdniny, v duchu si říkáme, že máme spoustu času. Nemáme. Týdny ubíhají rychlostí střely a Vánoce jsou tu. Hospodyňkám běží hlavou, co všechno musí stihnout umýt okna, vymést všechny rohy v bytě, upéct cukroví, nakoupit dárky… Výčet toho, co všechno chceme před Vánocemi udělat, by byl dozajista dlouhý. A strach, že něco nestihneme, je až svazující. A tak až budete v neděli na adventním věnci zapalovat první svíčku, na chvíli se zastavte. Uvědomte si, že Vánoce s Pyšnou princeznou a Třemi vejci do skla prostě budou. Ať se děje, co se děje. V tom současném politickém, existenčním i morálním guláši jsou Vánoce ta jediná jistota, na kterou můžete bez rozpaků vsadit. Tak si je nekazte nějakým prachem na poličce a sháněním dárků. Užívejte si tu jistotu. |
