Kdy jste se rozhodla, že změníte svůj život a budete cestovat?

Rozhodnutí přišlo samovolně v roce 2009, když jsem dostala výpověď pro nadbytečnost. Tehdy jsem si řekla, že je čas plnit si své sny a jít si za svým.

Předtím jsem jezdila na klasické dovolené a potápěčské výpravy do Mosambiku, Thajska, Indonésie a odzkoušela jsem si, že pro cestování jsem byla zrozena, a tak se z turistky stala záhy cestovatelka.

Dá se spočítat, kolik jste navštívila zemí?

Nikdy jsem to nepočítala,. Když to teď pro sebe počítám, dostala jsem se k číslu 57. Kromě Antarktidy jsem navštívila všechny kontinenty.

Kde jste byla nejdál a nejdobrodružnější?

Asi na pomyslném Konci světa – ve městě Ushuaia – v Ohňové zemi v Patagonii. Neměla jsem žádné plány, a protože jsem se najednou v Riu de Janeiru ocitla sama a nevěděla, kam se vydat, tak jsem si záměrně zvolila „Konec světa" jako počátek mé Cesty.

Znělo to bizarně a lákavě, jsem extremistka, takže jsem ani vteřinu neváhala. Z Konce světa (jižního cípu Jižní Ameriky) jsem se přepravila až do Panamy, cesta trvala pět měsíců. Také jsem pár měsíců žila v Tasmánii, což je od nás také kus světa.

Která země vás uchvátila a proč?

Nejvíce Kuba za vlády Fidela Castra v roce 2007. Bylo odzbrojující opět na vlastní oči vidět „bídu" socialistického režimu, prázdné regály, dvě měny, fronty na zboží a všechny ty zákazy a restrikce komunistické strany. Přitom je tento ostrov v Karibiku božsky úchvatný, bělostné pláže, usměvaví lidé mají pořád dobrou náladu a neustále se vlní v rytmu salsy…

Jak jste na tom jazykově?

Dobře, mluvím plynně anglicky, německy, dorozumím se rusky, polsky a španělsky.

Modelujme situaci, že se rozhodnu cestovat jako vy. Co musím udělat jako první? Jak je to například s finančním zázemím?

Jako první? Nechat se očkovat… Zvolit si směr a přesně si nadefinovat záměr putování, abyste se v té široširé hladině světa neztratila či neutopila. Nejdůležitější je mít cíl a vizi, neustále udržovat kurz k vytyčené metě.

Finance jsou neodmyslitelně s cestováním spjaté, mladší ročníky mají výhody, že mohou pracovat a cestovat na „Work-and-Holiday Visa" a my starší se holt musíme stát digitálními nomády nebo dobrovolníky, abychom se na cestách udrželi co nejdelší čas.

Nemáte strach, když cestujete sama? Potkalo vás něco nepříjemného, publikovatelného?

Ne. Zatím ne, ale jsem velice ostražitá, opatrná a dávám si bacha. Ale to, že mám nepřetržitě u sebe neviditelné ochránce a anděly strážné dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu je nepopiratelné a já klepu na dřevo i na svou hlavu s vděčností, že mě nic závratně tragického nepotkalo.

Byla jsem sice vysoko v Himalájí, když se odehrálo otřesné zemětřesení v Nepálu 25. dubna 2015 a týden ve výšce 3 000 metrů čekala na evakuaci helikoptérou, ale vše dobře dopadlo. Z této zkušenosti si s sebou nesu uvědomění faktu, že na čem nejvíce záleží je bezpečí a zdraví a toto mě provází dnes na každém kroku.

Rok a půl jste pobývala blízko exilového sídla Dalajlámy v Indii a Jeho Svatost Dalajlámu viděla častěji než svou mámu… Nakonec jste se s ním potkala osobně…

Několikrát kolem mne prošel na dosah ruky a naše pohledy se střetly, ale nikdy se mi nepoštěstilo od něj dostat požehnání. Ale musela to být Praha, abych se dočkala. Vůbec jsem netušila, že se u nás chystá jeho návštěva. Byla jsem registrována na konferenci Forum 2000 a až bezprostředně po mém návratu do vlasti jsme se dozvěděla, že jedním z řečníků je můj nejoblíbenější spirituální lídr.

Stála jsem před Galerií Mánes 18. října tohoto roku s posvátným bílým šátkem z jeho chrámu se sepnutýma rukama, když Jeho Svatost vystupovala z černé limuzíny a jeho ochranka, místo aby mě odehnala, mě poslala do brány bočního vchodu, kde už stál špalír uvítacího výboru. Já se neodvážila, ale jedna paní mi řekla laskavě: „Pojďte k nám." A tak jsem si tam stoupla a byla první, koho se Dalajláma dotkl.

Byla jsem dojatá, ale nejvíce asi z té laskavosti a dobrosrdečnosti, která tam panovala.Jeho požehnání je naplnění jednoho z mým největších přání a utvrzení, že trpělivost se vyplácí a člověk dostane to, co má či to, co si zaslouží ve správný čas a na správném místě.

Mohli bychom vás nazvat profesionální cestovatelkou… Jak probíhá váš běžný den?

Cestování je „práce" jako každá jiná. Vyžaduje hodně času na přípravu, plánování, logistiku, musíte řešit vízové povinnosti. Když jedete na dovolenou, tak si ji za pár dní odbudete, ale při cestování je člověk permanentně ve střehu, přesouvat se z místa na místo, hlídat finance, cennosti a cestovní pas. Ale i tak zbývá hodně prostoru si vše nové vychutnat a vstřebat unikátní momenty. I když se to nezdá, cestování se postupem času omrzí, proto už pět let na vlastní pěst dobrovolničím a tyto aktivity dodaly mým cestám nový smysl i sociální rozměr.

Co děláte, když nejste na cestách?

Píšu a bloguji na mé osobní stránce www.samanacestach.cz. Sepisuji všechny zážitky a poznatky z mého sedmiletého putování po zeměkouli.

Právě jsem dokončila autobiograficko-cestovatelský memoár Sama na cestách – Moje cesta aneb Cesta jako sebeláska. Kniha je o autentické Ostravačce, která až po třicítce odhodila okovy soudů společnosti a vrhla se střemhlav vlastnímu osudu a odvážně vykročila vstříc osobnímu údělu, aby našla sama sebe. Uvědomila si, že sebeláska není sobectví, že je zdravé být v synergii s vlastním tělem i duší, že sny jsou od toho, aby se plnily, nikoliv dusily a hlavně, že si domov nese ve svém srdci, proto se cítí doma všude na světě. Nyní je k dostání online jako eKniha.

Co vám cesty daly, co naopak vzaly?

Cesty mi jednoznačně napomohly k nalezení vlastního poslání, sdílení svých zkušeností s ostatními. Dobrovolnické mise jsou součástí cestování a díky nim jsem se vymanila z konzumního, marnotratného způsobu života a vědomě zlepšují životy lidí, kteří to potřebují. A jestli mi něco vzaly? Nejsem si ničeho vědoma. Naopak, neskutečně obohatily mé vnímání světa, podnítily osobní růst a schopnost empatie a nasměřovaly k cílené filantropii, lidství, které je vzácné a oduševnělé.

Čím jste chtěla být? Čím naopak nechtěla?

Učitelka a spisovatelka, pak manažerka se závratnou kariérou. A nechtěla? Bezduchou ovcí, která kráčí slepě ve stádu společenského mainstreamu.

Věříte na náhodu, nebo na osud?

Náhody podle mne neexistují, vše je v životě souhra událostí a zásahů osudu. Už jsem si několikrát v životě ověřila, že určitá situace, která se stala a vypadala nešťastně dramaticky byla vlastně to nejlepší, co se mi mohlo přihodit, ale tuto skutečnost si člověk uvědomí až vzápětí s odstupem času, když se na věc podívá z jiné perspektivy a vědomím moudrosti nabyté na životní cestě.

Řídíte se instinktem nebo rozumem?

Dříve rozumem, ale už několik let instinktivně srdcem. Není lepšího kompasu než vnitřního hlasu a volání vlastní duše není klišé, ale opravdový interní ukazatel k nalezení permanentního stavu štěstí a spokojenosti.

Co neumíte, ale chtěla byste umět?

„Umět se prodat". Umět ocenit adekvátně vlastní práci a nechat se za ni náležitě odměnit. A také přijímat. V dávání jsem mistryně světa, ale přijímat je ještě pro mne velkou neznámou…

Koho obdivujete?

Všechny lidi, co si jdou za svým, jsou kreativní a pomáhají svému okolí. Jsou dostatečně empatičtí a nejsou ignoranty, svědomitě se drží osobního poslání a inspirují vlastním příkladem ostatní.

Co byste ráda udělala, ale neustále to odkládáte na neurčito?

Návrat do České republiky.

Existuje něco, bez čeho se ve svém životě neobejdete?

Rodina a přátelé, sdílení s těmi nejbližšími. A pak čerstvý vzduch, příroda, pohyb a voda.

Jaký dárek, který jste kdy dostala, vám udělal největší radost?

Jednoznačně lyže Völkl, pro mne jako závodní lyžařku to byl nejgeniálnější vánoční dárek pod sluncem, tedy lépe řečeno pod stromečkem. A také letenka na Island.

Dokážete dělat kompromisy?

Snad už ano, ale s ohledem na to, že putuji po zeměkouli sólo, nemusím tyto přízemní triviálnosti řešit. Umím se dohodnout s každým, najít oboustranně výhodné řešení a plout na vlně spokojené přítomnosti.

Co vám z dětství schází? Existuje něco, co byste si chtěla z té doby přenést do současnosti, ale už to jednoduše nejde?

Vánoce strávené ve velkém rodinném kruhu s prarodiči a všemi klasickými zvyky a vánočními tradicemi. Vánoce vždy byly pro nás jako rodinu posvátné, bohaté a šťastné. Dokonalé svátky plné radosti, domácí harmonie a hojnosti v přítomnosti milovaných. Tyto momenty jsou nejdrahocennějšími poklady v mých vzpomínkách a voní po vánočním cukroví, františku, jmelí a stromečku.

Každý potřebuje občas „vypnout". Jak si nejlépe odpočinete?

Spánek, meditace, psaní či nicnedělání.

Sportujete?

Pohyb je pro mě dopingem, posiluje nejen mé tělo ale i psychiku a upřímně, bez sportu a cestování si život neumím představit.

Kde cestovatelka tráví dovolenou?

Všude. A paradoxně asi nejčastěji na rodné hroudě, protože tam to znám jako své boty a nemusím neustále objevovat nové podněty a lačnit po zážitcích a dobrodružstvích.

Jaký jste řidič?

Řidič nevím, ale řidička skvělá. Nejvíce mi sedí jezdit vlevo, je to od srdce a přijde mi to přirozenější, takže tady pak mám na silnici problémy, nechám se raději vozit MHD, protože je to ekologické.

Umíte vařit?

Ano, i péct. Kdo ochutná, tak mi říká, že bych se hned mohla vdávat… (smích). Moje babička mě všechno naučila a vaření je pro mě fantastická forma meditace a hlavně hostit druhé je pro mne učiněná radost. Při vaření se neskutečně realizuji.

Co a koho byste si vzala na pustý ostrov?

Na pustém ostrově (konkrétně na jednom pidi ostrůvku ze souostroví San Blas Islands nacházející se mezi Panamou a Columbií) už jsem ve společnosti jednoho „trosečníka" byla a jednou o tom bude kniha. Bylo to jedním slovem neskutečně dobrodružné a zábavné. Abyste přežili, musíte mít vedle sebe spřízněnou duši a hodně pitné vody. A pokrývku hlavy.

Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se celý život řídíte?

Pomoc je sdílení, sdílení je péče, péče je láska.

Co vás v poslední době trápí?

Pro mnohé neviditelné věci, kolik lidí končí v dnešní době v blázinci protože vyhoří, kolik lidí pálí dobré bydlo a neváží si maličkostí a neustále si stěžují. Porušování lidských práv a participování na diktatuře v socialistické Číně, katastrofální stav životního prostředí, živelné pohromy, hladomory. Je toho hodně, protože to, co se děje v globální měřítku všude ve světě mi není lhostejné.

K TÉMATU

Kdo je Alexandra Kroppová?Alexandra Kroppová alias Sama na Cestách je světoběžnice, inspirátorka, spisovatelka - průvodkyně do neznáma, která se vydala do světa uchopit své životní poslání a převést ho v každodenní realitu sdílení i altruistické pomoci.
Narodila se a vystudovala v rodné Ostravě, pracovala jako auditorka na Krajském úřadě a Ministerstvu životního prostředí, následně jako projektová manažerka pro projekty Evropského sociálního fondu. Od roku 2009 cestuje. Pohodlí domova vyměnila s radostí za nejistotu dobrodružství při cestování a už několik let se věnuje dobrovolnické činnosti ve světě a pomáhá těm, kteří to potřebují.
Díky tomu, že přežila v roce 2015 zemětřesení v Nepálu, ví, jak být užitečná při dobrovolnických aktivitách v zemích třetího světa či s jakými „legracemi a ne-náhodami" se cestovatel potýká při putování po zeměkouli. Několik let žila na Bali v Indonésii, i v indických Himalájích. Je autorkou dvou eKnih Autentické pojednání o Nejzelenější škole na Zemi a vědomé pomoci" a Sama na Cestách – Moje Cesta aneb Cesta jako sebeláska. (www.samanacestach.cz).

Oblíbené:… barva: bílá
… knížka: Malý princ
… místo, město: planeta Země
… film: Byl jednou jeden král
… hudba, skladba: česká hymna
… roční období: podzim a zima
… jídlo: český chleba a kyselé zelí
… zvíře: velryba
… auto: ekologické - poháněné alternativními zdroji energie
… květina: konvalinky
… pohádková postava: Sedm trpaslíků
… pafrém: Chanel
… webová stránka: www.samanacestach.cz

A – AFRIKA, ASIE, AMERIKA, AUSTRÁLIE? Kde byste dokázala trvale žít?
Všechny jsou od A, jako Alexandra. Upřímně asi všude, už jsem si vypěstovala skvělé mimikry a cítím se doma všude na světě. Nejlepší vibrace a energii má pro mne stále Asie, hlavně kvůli všudypřítomné spiritualitě, pokoře místních obyvatel a jejich vděčnosti k životu a jeho darům.

L – LÁSKA. Co se vám vybaví jako první, když se řekne slovo láska?
Nejvyšší instance lidského bytí, pochopení, porozumění a souznění, v bezpodmínečné synergii žití s druhými.

E – EMOCE. Jste emotivní člověk?
Bývala jsem, ale všeho moc škodí. Pobyty v ašrámech člověka vyklidní. V tichosti a izolaci má čas si uspořádat priority i emoční nerovnice, které ho sužují a poskládat si to v hlavě zdravě tak, aby byl v pohodě a zbytečně se netrápil a negativně ovlivňoval své blízké.

X – XANTYPA. Jak si takovou ženu představujete?
Netuším, s ohledem na to, že jsem žila nějakou dobu v Himalájích, kde jsou k sobě všichni uctiví a milí si všechny ženy představuji jako anděly.

A – ATLAS. Cestujete podle něj?
Ne, ale ráda se dívám na mapu světa a rekognoskuju místa, na kterých jsem ještě nebyla.

N – NÁLADA. Máte recept na navození dobré nálady?
To je jednoduché, úsměv. Stačí se pousmát uvnitř sebe, nebo na sebe do zrcadla či někoho jiného a hled je člověku hej. A protože je to vánoční rozhovor, neodpustím si zanotovat písničku z pohádky Obušku z pytle ven, která se u nás doma často zpívala: „Kdo se nerad usmívá, ten je starý protiva. Na světě je přece krásně, tralalalala."

D – DÁREK. Který dárek vám v poslední době udělal největší radost?
Už dlouho nejsem materialistka, ale s ohledem na mé psaní a focení tak iPhone 6, který jsem dostala od rodičů předčasně k letošním Vánocům. Moc si ho vážím a jsem vděčná, že mám k dispozici tu nejmodernější technologii k mému tvoření a sdílení, což mí fanoušci jistě ocení.

R – RADOST. Z čeho se obvykle radujete?
Z maličkostí. Když vidím chudobu v zemích třetího světa, ale všichni mají úsměvy od ucha k uchu a jiskru v oku, to mě nabíjí na každém kroku. Soustavně se raduji hlavně z toho, že mám podporu své rodiny, bezbolestný pohyb a dokonalé zdraví a nekonečné možnosti, které proměňuji v příležitosti a životní zkušenosti.

A – AUTOMAT. Na co byste vymyslela automat?
Na štěstí. Člověk by si párkrát zaklikal a byl by v bezuzdné euforii, emočního rozpoložení, v němž mu nic nechybí.

K – KÁVA nebo čaj. Co raději pijete?
Čaj, rozhodně. Miluji čajové ceremonie v Japonsku, Masala tea v Indii a organické čajové pochoutky ze Srí Lanky.

R – RARITA. Přivezla jste si ze svých cest nějakou raritu?
Miliardu zážitků, takže o sobě můžu tvrdit, že jsem cestovatelská multimilionářka.

O – OBLAKA. Co vás napadá, když pozorujete oblaka?
Že je všechno, tak jak má. Oblaka jsou boží nástroj, který žene věci kupředu.

P – PENÍZE. Co pro vás znamenají peníze?
Prostředek k zajištění živobytí a zprostředkování snů. Peníze mají schopnost hojnosti sdílet své bohatství s ostatními. Podělit se o to co máme s těmi, kteří to zrovna potřebují je pro mne nejzáslužnější akt lidskosti a vždy ho na všech obdivuji. Paradoxně nejvíce dávají ti, co mají nejméně.

P – PÁNBŮH. Zkuste jej podle svého definovat v jedné větě.
Vyšší síla, která řídí věci mezi nebem a zemí, které člověk málokdy porozumí.