Nejstarší zděná architektura Ostravy není podle vedoucí archeologického výzkumu na Laubech Barbary Marethové zdaleka tak dobře poznána, jako třeba v Opavě či Krnově. Změnit to může právě probíhající výzkum, a proto se archeologové snaží zachránit zpod někdejšího parkoviště maximum.

Nové Lauby v Ostravě:

Bagr skryl svrchní vrstvy a poté už se kopalo pod dohledem archeologů. Ačkoliv by měl záchranný archeologický výzkum skončit až na podzim, už nyní je blok mezi ulicemi Velkou, Pivovarskou, Muzejní a Dlouhou jedna hluboká díra vedle druhé.

V některé se rýsují pozůstatky schodiště, v jiné jsou patrně zdi se zbytky kleneb. Všude kolem mají archeologové v terénu zapíchány štítky s čísly, které značí archeologické vrstvy, jež si poté spojí s nálezy a fotografiemi.

Sedmé mládě kočkodana Dianina v Pavilonu evoluce v Ostravské ZOO.
VIDEO: Rodina vzácných kočkodanů Dianiných v Ostravě se rozrůstá

„Když se v 60. letech demolovaly tehdejší zástavba, byly pracemi sníženy i starší terény, takže současný bod nula je vlastně z přelomu 14. a 15. století,“ podotýká archeoložka s tím, že zatímco sklepení, kde probíhal výzkum před dvěma lety, zůstanou zasypány, z místa nedávného parkoviště bude vše odvezeno a připraveno pro budoucí zástavbu. To ale až na podzim. Do té doby budou mír archeologové plné ruce práce – a hlíny!

ZÁKLAD TVOŘÍ BRIGÁDNÍCI

Archeologů je zde jen několik, většinu lidí z 20 až 25členného týmu tvoří brigádníci, kteří podle odborných rad postupně rozebírají terén, překopávají vytěženou zeminu nebo čistí odhalené zdi.

Vpravo ukázka zběsilého ničení staveb a kolejí v nové vozovně ČSD na hlavním nádraží v Ostravě-Přívoze, vlevo vojenská jednotka s destrukčním pluhem, který vytrhával pražce a ničil železniční koleje.
Z Ostravy se nestal druhý Stalingrad i díky Němcům. Rozkazu se vzepřeli

„Nejcennější pro nás nejsou movité předměty ani stavební prvky, ale vývoj místa. Náměstí a Velká ulice byly jedny z prvních obydlených částí ve městě. Jednalo se o důležité komunikace, podél kterých stála nejstarší ostravská zástavba. A právě tento prostor nyní zkoumáme a dokumentujeme, než nadobro zmizí,“ říká Barbara Marethová z Národního památkového ústavu.

Co chvíli z provizorně zřízeného stanoviště vrčí bruska, jak si kopáči brousí své náčiní, které dostává v tvrdé jílovité půdě zabrat. Pryč už jsou zbytky rozbitých kleneb tehdejších suterénů. „Aby toho před šedesáti lety nemuseli tolik vyvážet, rozbili vršky kleneb a sklepy zavezli sutí z bouraných budov,“ přibližuje Marethová.

NEJVĚTŠÍ VÝZKUM

V zasypaných prostorách se tak zachovaly i věci, které nejde označit za klasické archeologické nálezy. „Našli jsme baterie prázdných lahví, hromádku uhlí a vedle opřenou lopatu nebo dvě kostry z jízdních kol. A taky popelnici plnou sklenic od kompotů,“ směje se zkušená archeoložka, a podotýká, že současný výzkum je nejrozsáhlejší výzkum městských parcel nejen v Ostravě, ale i v celém Moravskoslezském kraji.

První svatba na Slezské radnici po uvolnění opatření k zamezení šíření koronaviru, 25. dubna 2020 v Ostravě. Novomanželé Martin a Tereza Kaplanovi.
Životní „ano“ pod rouškou? Takto vypadala koronavirová svatba v Ostravě

Archeologové zbystří vždy, když pod někdejšími domy naleznou odpadní jímku. „Zní to hloupě, ale pro archeology jsou v nich skryté poklady. Je tam vlhko bez přístupu vzduchu a dochovává se v nich spousta věcí. Díky kuchyňskému i jinému odpadu můžeme rekonstruovat život středověkých lidí. Víme, co jedli, jaké měli parazity i jak vypadalo okolní životní prostředí. A to je pro nás z toho všeho to nejcennější,“ vyvrací Barbara Marethová mylné představy některých laiků o tom, že cílem je najít hrnec s pokladem.

Archeologové v centru:

Výzkumu se účastní také archeobotanik, geolog, stavební historici či odborník na dendrochronologii, díky němuž je možné určit přesné stáří nalezeného dřeva.

„Tady ještě nevíme, ale například během výzkumu v Opavě za Slezankou byly získané vzorky jedlového dřeva smýceného na podzim 1278,“ překvapuje archeoložka detailně zjistitelnými informacemi. A na současné situaci, kdy práci komplikuje povinnost neustálé dezinfekce a nošení roušek, vítá alespoň větší zájem dobrovolníků z řad „odpočívajících“ vysokoškoláků.