Nadkolenky, pumpky, košile, vesta a na hlavě naražená bekovka. Zakroucený knír a na nose malé kulaté brýle, to je František Petrovič. „Kdybyste mě viděli tak před sedmi lety, vypadal jsem úplně jinak. Dívali byste se na člověka bez kníru, s módními brýlemi a ostříhanými vlasy, takový frikulín,“ říká pobaveně.

Pracoval jako obchodní manažer pro jednu stavební firmu, ale kvůli pracovním neshodám se rozhodl odejít. „V té době jsem měl na krku velkou hypotéku a musel jsem ji mít z čeho splácet. To už jsem ale rok jezdil se svým Koloniálem František a díky známostem z akcí, kterých jsem se účastnil, jsem byl zván na další,“ vzpomíná.

Zmíněný koloniál vznikl asi před pěti lety. Tehdy si chtěl kvůli špatné zkušenosti s personálem jednoho supermarketu otevřít prvorepublikový obchod se smíšeným zbožím. „Chtěl jsem si udělat reklamu, a tak jsem si sestavil tricykl, se kterým jsem jezdil po nejrůznějších akcích a prodával pečené kaštany, vlastní zmrzlinu nebo cukrovou vatu,“ přibližuje František.

Avšak sen o prvorepublikovém koloniále se rozplynul a zůstal mu jen koloniál na tricyklu. „Abych k sobě přilákal více pozornosti, pořídil jsem si flašinet. Ani nevím, jak přesně mě to napadlo, ale najednou jsem si řekl, že se k pečeným kaštanům skvěle hodí,“ vypráví. Hraje na něj písně z Osvobozeného divadla, Semaforu, ale i písničky od Nohavici. „Chci, aby to chytlo lidi. Mě samotného to moc baví, proto venku stojím za každého počasí. Když prší, jsem mokrý, když sněží, tak je to lepší. A čekám, až přijdou lidi a řeknou, že přišli kvůli mně a že se jim to líbí,“ usmívá se.

Fotogalerie: Nostalgie s vůní pečených kaštanů

Od první chvíle, kdy držel flašinet v ruce, si uvědomil, že by chtěl sám nějaký vyrobit. Ale nebylo to jednoduché, poněvadž neexistuje mnoho zdrojů, z nichž by mohl čerpat. „Nejlepší je něco rozmontovat, metoda pokus omyl. Taky se dají zkontaktovat nadšenci ze zahraničí, ale ne všichni se s vámi budou chtít bavit. Dva tři roky zpátky jsem už jeden flašinet zrekonstruoval. Zajel jsem do Německa a pořídil si nějakou zbořeninu, kterou jsem dal dohromady. Chvíli jsem s ním hrál, ale nakonec jsem ho prodal.“

Ateliér Petrov - výroba flašinetů

Do Evropy flašinety zavítaly v osmnáctém století z Blízkého východu. Nejdříve šlo o kuriozitu, která byla k vidění na dvoře, avšak postupně tento hudební nástroj zlidověl. Často na ně hráli kramáři na trzích. „Hráli na nich své vlastní písně inspirované aktuálními událostmi z jejich putování od města k městu. Dalo by se říct, že kramáři byli ve své době zpravodaji,“ míní František.

Svým ateliérem Petrov by chtěl navázat na tradici českých flašinetů. „Nesnažím se dělat nějaké repliky, ale vyrábím nové kusy. Flašinety se v zahraničí nikdy nepřestaly vyrábět, u nás sice výroba skončila roku 1946, ale chtěl bych na její historii navázat. V Česku nikdo nevyrábí mechanické flašinety pro zákazníky. I když se samozřejmě najdou takoví, kteří si pro sebe a své známé nějaké vyrobili nebo opravili,“ tvrdí.

Na výrobu flašinetů ale nemá vhodné prostory. Zatím našel útočiště v dílně svého kamaráda. „Moje dílna se skládá z rozbrušovačky, vrtačky a takových věcí, které potřebujete k přibití obrázku. Vysnil jsem si, že si vydělám svým koloniálem na dílnu. Mám však nějaké závazky a na dílnu není moc z čeho šetřit. Letos jsem měl vyrazit na cestu s Legiovlakem, ale kvůli covidu z toho nic nebylo,“ vysvětluje.

I náhlá ztráta příjmů byla jedním z důvodů, proč se František rozhodl uspíšit zahájení výroby. „Prvně jsem zkusil svůj projekt přihlásit na jeden crowdfoudingový portál, což se moc nepovedlo. Ale teď jsem nově přihlásil svůj projekt na nastartujtese.cz, kde bych mohl mít větší šanci uspět. Stačí, když mě lidé podpoří svým hlasem. Projekt, který jich obdrží nejvíce, získá cenu veřejnosti. Takže pokud se mi to podaří, zvládnu si dříve vybudovat svůj ateliér,“ doufá - více o projektu se dočtete zde, nebo klikněte na video a baner pod článkem.

Tereza Liczmanová

| Video: Youtube

close info Zdroj: Nastartujtese.cz zoom_in