Audit Deníku: S integrací se musí začínat už v první třídě

„Začínali jsme nejdříve s tělesně postiženými, což znamenalo vybudovat bezbariérové přístupy, WC, zajistit schodolezy a podobně. Čtrnáct let také umožňujeme integraci dětí s autismem, máme velký počet vývojových dysfázií a žáky s lehkým tělesným postižením. Museli jsme vytvořit speciální učebny, zajistit asistenty pedagoga, zaměstnat speciální pedagogy a proškolit celý učitelský sbor o handicapech a přístupu k nim," říká ředitel porubské školy Petr Neshoda.

V základní škole v ulici Ukrajinská našlo zaměstnání osm asistentů pedagoga. Mezi nimi i vyučená pánská krejčová Miloslava Jurečková. Vždycky chtěla pracovat s dětmi, musela si ale dodělat maturitu. Ve třetí třídě u třídní Michaely Moudré pomáhám třem autistickým dětem.

„Markétce, Matějovi a Verunce dovysvětluji například zadání v matematice, připomenu, že slovní úloha musí mít zápis nebo jim pomůžu, když ve při čtení ztratí v textu," říká Miloslava Jurečková. Jako asistent pracuje už šest let a je spokojená.

Související: Marie Tichá z Opavy: Důchod mi stačí, jsem spokojený člověk (1. díl seriálu Volební audit Deníku)

„Je užitečné, že se handicapované děti učí spolu s těmi zdravými. Ale zvláště s autisty je to někdy těžké. Děti jsou až moc otevřené, velmi upřímné, a tak ne vždy se to setkává s dobrou odezvou. Ale že by si dělaly naschvály, nebo zdravé se těm handicapovaným posmívaly, to rozhodně ne," popisuje asistentka pedagoga.

Vyžaduje to například komunikovat s nimi v jednoduchých větách.

„Třeba Matějovi musíme neustále vysvětlovat, že prostě nemůže být všude první," usmívá se Miloslava Jurečková. Maximálně vstříc však vycházejí rodiče těchto dětí. „Když se třeba dítě špatně chová, dostane trest, tak rodiče v tom trestu pokračují i doma, aby si dítě uvědomilo, že takto se chovat prostě nemůže," popisuje asistentka.

O pozitivních zkušenostech ze začleňováním mluví i ředitel školy Petr Neshoda. „S kolektivem dětí se ale musí pracovat už od první třídy. Ze své praxe mám velmi negativní zkušenosti s integrací ve vyšších ročnících. Na žáky s tělesným postižením děti reagují bezproblémově, u dětí s artismem toto postižení nevidí a nechápou, proč tyto děti mají mít nějaké úlevy," vysvětluje ředitel.

Mohlo by vás zajímat: „Nemluvícím" pacientům pomáhá nápad sestřičky

V současné chvíli bojuje vedení školy s nedostatkem finančních prostředků. „Když chcete zdárně integrovat, musíte držet počty dětí ve třídě pod dvacet. A v současném systému normativního financování je to neúnosné. Máme výrazně podprůměrné platy zaměstnanců. Ale s nadsázkou vidím světlé zítřky, protože nové financování podpůrných opatření je dostatečné," uzavírá Petr Neshoda.

Vybrané odpovědi panelistů:

Zdroj: Archiv DeníkuBára Herdová, ředitelka DKMO Orlová:
NE – „Myslím si, že společné vzdělávání zdravých a handicapovaných dětí není dobré. Každá skupina má jiné potřeby a požadavky. Zdravé děti potřebují přirozený způsob vzdělávání a rozvíjení se a výuka handicapovaných musí být daleko více zaměřena na rozvíjení takových schopností, které jim pomohou co nejlépe a nejsamostatněji fungovat v obyčejném životě. Tím samozřejmě nechci říci, že bychom je ze společnosti měli nějak vytěsňovat."

Zdroj: Archiv DeníkuDaniel Morys, ředitel Dopravního podniku Ostrava:
ANO – „Děti by si měli zvykat, že máme ve společnosti tyto problematiky a brát jako přirozenou součást života. Segregace je mnohem horší pro všechny."

Zdroj: Archiv DeníkuIlja Racek, ředitel Slezského divadla v Opavě:
NE – „Jsem přesvědčen, že ne. Je to jen gesto, které neodpovídá realitě. Podle mé dlouholeté zkušenosti s hendikepovaným dítětem vím, že záleží na druhu postižení. Zobecňování vede k neřešitelným problémům na obou stranách. Těch postižených i těch zdravých."

Zdroj: Archiv DeníkuJaroslav Zezulčík, kastelán zámku Kunín, Nový Jičín:
ANO – „Považuji rozhodnutí společného vzdělávání za jedno z nejmoudřejších. Je prospěšné jak pro děti s handicapem tak děti zdravé."