A také měl v Ostravě čas věnovat se své další slabosti – zálibě v tradiční české kuchyni. A lidé se teď i díky němu budou moci na měsíc podívat dovnitř, než se v Jatkách usídlí Galerie Plato. Město zde připravuje měsíc otevřených dveří, který se koná od 16. května do 10. června. Připraveny jsou prohlídky (i s Robertem Konieczným) a výstavy.

Určitě jste nesčetněkrát měl příležitost nahlédnout dovnitř právě dokončované přestavby jatek. Jak jste nakonec spokojen s proměnou vaší vize v realitu?
Budova jatek ještě stále není úplně dokončená, ale obecně lze říct, že hlavní myšlenky projektu byly naplněny. Samozřejmě, že v mnoha ohledech došlo k obměně, vždyť pracujeme se starým objektem a v takovém případě je vždy těžké řadu věcí dopředu vytušit a s jistotou předpokládat, proto byly nutné jisté korekce a drobné změny, které vždy reagovaly na novou situaci. Ale celkově je to tak, jak jsme si to představovali, a jsem vcelku spokojený. Ale stále velmi pozorně sleduju dokončování všech detailů, všichni musíme být velmi ostražití, abychom právě v této závěrečné fázi přestavby nic nepokazili.

Kolikrát jste se byl osobně na stavbě podívat a zaujala vás v průběhu něčím speciálním?
Z logiky věci jsem budovu historických jatek navštívil mnohokrát, často tady jezdím kvůli schůzkách, které jsou u přestavby takového typu naprosto nezbytné. A i když nyní už stavební proces zdánlivě končí, je zde stále mnoho záležitostí, na které je třeba dohlédnout. Kromě častých osobních návštěv samozřejmě přijížděli i mojí spolupracovníci a kolegové z mé kanceláře, tak jak si to situace vyžadovala. Stavba víceméně probíhala podle harmonogramu, přestože ji narušil covid. I proto nemohu říct, že bych byl něčím přímo překvapen. Je pravda, že během celého procesu se vyskytly okamžiky, kdy jsme se se zhotovitelem ne úplně pochopili, ale naštěstí jsme vždy všichni měli velkou snahu najít společné řešení a věci náležitě upravit či opravit. Za zmínku ale určitě stojí, že budova byla křivá a vychýlená na jednu stranu. Zakomponovat proto náš precizní projekt do takové staré nestabilní budovy bylo opravdu velkou inženýrskou výzvou.

Výzvou jistě byla i snaha o co nejautentičtější historický dojem zvenčí, který se záměrně „špiní“…
V průběhu času jsme přišli na to, že stavba je vlastně špinavá, což odráží to, jaké to tu kdysi opravdu vlastně bylo. Byl tu těžký průmysl a špinavé ovzduší. Takové objekty se nacházejí i u nás v Katovicích. A tak jsme staré cihly, které se musely vyměnit, nahradili novými a ty opatrně patinou „špiníme“, aby ladily s těmi původními. Navíc patina konzervuje ty nové cihly a ty jsou odolnější vůči času. Vyniká tak původní architektura objektu, který bych tak pěkně asi ani neuměl navrhnout. Musel jsem ho hodně poznat a prostudovat jeho ornamenty. Byla to pro mě taková nauka historie.

Vdechujete tedy raději nový život historickým objektům, nebo spíše preferujete stavby na zelené louce?
Kdysi jsem byl zastáncem stavění budov a objektů takzvaně od nuly, ale nyní si velmi dobře uvědomuju, a koneckonců všichni bychom si toho měli být vědomi, že s ohledem na to, co se děje s naším světem a jak se mění jeho klima, je a stále více bude nutné věnovat se již existující zástavbě, kterou je potřeba chránit, přestavovat, vdechovat jí nový život, účel a smysl. Je určitě nanejvýš rozumné smysluplně využívat stávající konstrukce a čerpat z těchto dřívějších zdrojů všude tam, kde je to evidentně přínosné v porovnání s jakoukoli novou zástavbou. A proto nyní už nabádám všechny kolegy a investory: dělejme to takto nejčastěji. I proto jsem velmi spokojený, že se nám, a všem zúčastněným, podařilo zachránit i tento historický objekt ostravských Jatek. Jeho vybudování od znovu by bylo mnohem náročnější na energie i na materiály, než tomu bylo nyní.

Mívají vaše navržené objekty často kulturní využití?
Vždy k objektům přistupujeme tak, abychom mohli upřímně říct, že jsme se co nejvíce snažili, aby z hlediska jejich užívání šlo o prostory v maximální míře přístupné, nebojím se říci přímo „demokratické“. Vždy jsme si byli plně vědomí toho, že kulturní objekty jsou povětšinou směřovány k úzké elitní společenské skupině, čili v podstatě jde vždy o nepatrnou množinu lidí. Avšak tato budova bude trochu jiná, protože má řadu možností, jak se otevírat směrem ven, a lidé, kteří budou kolem ní jen tak procházet nebo budou odpočívat v okolním parčíku, budou mít příležitost seznámit se s uměním, aniž by to vůbec kdy měli v plánu. O tom jsem hluboce přesvědčen. Pravděpodobně povětšinou půjde o svého druhu nahodilý kontakt, ale věřím, že i tak kladně ovlivní tyto lidi zvenku a současně to bude mít pozitivní vliv i na vystavující umělce, kteří díky použitému řešení získají nové zkušenosti s lidmi, kteří by galerii pravděpodobně vůbec nikdy nenavštívili. Takže opravdu tato budova bude díky své skutečné mimořádné stavební otevřenosti objektem veskrze demokratickým. Dosáhnout takového řešení bylo naším hlavním cílem.

Dala by se ostravská Jatka připodobnit k nějakému vašemu dřívějšímu projektu?
Myšlenka, kterou jsme zde v rámci přestavby Jatek použili, dozrávala v mé hlavě velmi dlouho. Když jsme navrhovali Národní muzeum ve Štětíně, které zaujímá významný bod v našem vývoji takzvané pohyblivé architektury (moving architecture), už tehdy se mi v hlavě objevil nápad, aby výstavy, které tam pořádají, mohly být realizovány na principu jakési prostorové zkratky. Zjednodušeně řečeno, aby se dalo nějak přímo a nenáročně vnitřní prostor výstavních sálů propojit s venkem a naopak. Tam už se to bohužel nedalo nijak aplikovat, ale právě tam se tato nová myšlenka prvně zrodila. A o dva roky později, když jsme vyhráli architektonickou soutěž na „bunkr umění“ (Galeria Sztuki Wspolczesnej) v Krakově, instituce věnující se rovněž současnému umění, se tam tento nápad už projevil. Jde o to, že střecha velkého podzemního prostoru se může otevírat a lidé procházející nahoře mohou vhlédnout do výstavních útrob a pozorovat, co se tam vlastně děje. Byť tam šlo pouze o vizuální kontakt a není možnost dotknout se umění přímo. Teprve zde na Jatkách se idea podařila zrealizovat a lidé z venkovního prostranství budou moci fyzicky vejít (kromě hlavních vstupů do budovy) dovnitř a naopak zase umělci mohou vyjít před galerii. Toto řešení chceme do budoucna rozvíjet dál.

Je tedy právě přestavba ostravských Jatek na městskou galerii váš nejoblíbenější projekt?
Rozhodně patří k mým oblíbeným, protože mám nejraději takové projekty, kde se nám podaří objevit jakousi přidanou hodnotu a kdy dokonce vzhled objektu není tím nejdůležitějším. Samozřejmě, že se vždy zabýváme tím, aby stavba vypadala co nejlépe, ale její fungování, možnosti využití a působení na okolí, jsou neméně důležité. Potenciál, který jsme objevili na Jatkách, je nevšední a atypický. A právě z těchto důvodů jsem si projekt Jatek tolik oblíbil.

Takže si nenecháte ujít první výstavy, které by se zde měly objevit během září?
Rozhodně se přijedu podívat a už nyní všechny srdečně zvu. I když venkovní okolí by tou dobou už mělo být hotové, během prvního roku vysazená zeleň bude bohužel ještě velmi skromná. V průběhu dalších let se ale okolí změní v zelený park, ve kterém bude určitě příjemné trávit čas, a to nejen ve společnosti umění, ale prostě i jen tak, pohrát si s míčem, zahrát si badminton, nebo polehávat na dece a číst knihu. Doufám, že zde opravdu vznikne bezva příjemné místo. Teď ať nás ve využití Jatek omezuje už jen naše představivost a fantazie. Určitě se tady v budoucnu přijedu podívat opakovaně. Jednak jsem z nedalekých Katovic a pak zde máte i skvělé jídlo. (směje se)