Barbora Šmírová je šestadvacetiletá vysokoškolská studentka z Ostravy, která žije v Brně. Před pár lety jí život nadobro změnila rakovina. Do života jí vstoupila v roce 2018 v době bakalářských zkoušek. „Začalo to na vysoké a projevovalo se to bolestmi břicha. Po státnicích jsem je měla tak velké, že jsem nedokázala už ani stát. Jela jsem do nemocnice a rovnou si mě tam nechali,“ říká žena. Ačkoliv symptomy odpovídaly cystě na vaječníku, výsledky z laparoskopie a CT ukázaly na rakovinu vaječníku.

Z nemocnice ji pustili o den dřív, aby stihla promoci. Začátkem července však musela podstoupit hlavní operaci. „CT ukázalo, že mám rakovinu v celém břiše. Odebrali mi dělohu, vaječníky, vejcovody, tlusté střevo a bránici. Pak přišly ještě další komplikace. V nemocnici jsem strávila skoro celé léto,“ vzpomíná Šmírová.

Poslední rozloučení s Patricií Burda Janečkovou se koná ve středu 7. října v kostele v Ostravě-Zábřehu.
Pohřeb Patricie Burda Janečkové v Ostravě: Rozloučit se přišly i herecké hvězdy

Na konci léta začala podstupovat chemoterapie a zahájila biologickou léčbu. Mezitím se nevzdávala a pokračovala ve studiu na Fakultě chemické brněnského Vysokého učení technického, kde nastoupila na inženýrské studium.

Motivace k uzdravení

Ačkoli mladá vysokoškolačka nechápe, kde našla tolik energie, dokázala během léčby chemoterapií nadále studovat. Otevřeně přiznává, že právě škola byla jednou z hlavních motivací nevzdat se a bojovat. „Fakulta mi vyšla vstříc s rozvrhem a já tak měla den volna na chemoterapie. Byl to sice kolotoč mezi léčbou a školou, ale byl to ten důvod, proč jsem chtěla vstát z postele. Studium bylo můj pohon a motivace a já chtěla dál žít svůj sen,“ popisuje.

Situaci zvládala i díky podpoře okolí. „Obří oporou byl úžasný přístup doktorů, škola, spolužáci a samozřejmě rodina. Kdykoli mi nebylo dobře, tak mi spolužáci pomohli a rodina stála při mně pořád,“ pokračuje Šmírová.

Výzkum, vývoj a léčba vzácných onemocnění je cílem nově vznikajícího projektu Creatic. Ilustrační snímek.
Unikát střední Evropy. V Brně vzniká centrum pro výzkum a léčbu vzácných nemocí

Velmi důležité pro ni bylo prostředí. I když na ni rodina apelovala, aby se vrátila za nimi do Ostravy, ona sama chtěla zůstat v Brně. „Rodina mě chtěla doma v Ostravě, ale já jsem si přála být tady. Jsem tu od střední školy a můj život je zde. Představa, že bych odjela pryč, pro mě byla spíše psychicky náročnější. Jedním z motorů v léčbě bylo, že jsem chtěla být v Brně,“ přiznává studentka.

Společně s dalšími dvanácti ženami, kterým zasáhla do života rakovina, se stala Barbora Šmírová tváří kalendáře Nebýt na to sama.Společně s dalšími dvanácti ženami, kterým zasáhla do života rakovina, se stala Barbora Šmírová tváří kalendáře Nebýt na to sama.Zdroj: Deník/Tomáš KouřilS rodinou ovšem byla v neustálém kontaktu a dodávala jí neutichající podporu. „Babička mi vždy navařila a společně se všemi ostatními se o mě starala. Navíc mi v té době zemřel dědeček. Maminka přišla o otce, a nechtěla jsem dovolit, aby přišla i o dceru. Smutná událost se tak stala motivací,“ dodává Šmírová.

I přes to, že byla zesláblá, vídala se s přáteli. Musela však hlavně odpočívat. Tyto chvíle věnovala sama sobě, v čemž ji podporovala i škola. Dokázala se totiž dostat mezi nejlepší studenty brněnské techniky a získala i cenu děkana. „Byla jsem už v době léčby pozvána na konferenci a stála tam bez vlasů. Byla to pro mě výzva postavit se před dav, ale myslela jsem na to, že se na mě dívají díky mým znalostem, a ne kvůli absenci vlasů,“ vzpomíná mladá žena.

Dopady léčby

Na chemoterapie docházela až do prosince 2018. Sama byla během nich velmi vyčerpaná a vnímala každou další jako náročnější. Nakonec však byla po čtrnácti měsících od operace zdravá a bez nálezu. V tento moment na ni však dolehla nemoc psychicky. „Během léčení jsem si to tolik neuvědomovala. Původně jsem si nepřipouštěla, že to bude rakovina a když mi to pan docent oznámil, tak mi to vlastně nedocházelo. Dopad přišel až po ukončení léčby,“ přibližuje Šmírová.

Ředitel Masarykova onkologického ústavu Marek Svoboda.
VIDEO: Obří úspěch pro onkologický ústav v Brně, v Evropě se zařadil mezi špičku

Největší výzvou podle ní bylo přijmout to a smířit se s tím. Její trápení se ale postupně měnilo. „Po operaci jsem si myslela, že jsem prožila nejhorší moment, ale na poslední chemoterapii mi přišlo, že je to ještě horší. Teď už je to zas jiné. Před zákrokem mě netrápilo, že nebudu mít nikdy děti, ale teď už je to pro mě velmi citlivé téma,“ přiznává Brňanka.

Dopady náročné léčby se postupně začaly projevovat také v podobě migrény, bolesti svalů nebo kloubů. Navíc na těle zanechaly trvalé následky. „Nikdy jsem si nepředstavila, že bych měla takovou velkou jizvu přes celé břicho. Bolesti sice zmizely, ale je těžké se s tím vyrovnat. Přece jen je logické, že jako mladá dívka chcete být hezká. Dnes už jsem si na ni ale zvykla, a navíc bez té jizvy bych tu nebyla,“ říká Barbora.

Nová 3T magnetická rezonance Magnetom Vida na Masarykově onkologickém ústavu v Brně.
Silnější než magnet na vrakovišti: v Brně mají novou magnetickou rezonanci

V současnosti se snaží sportovat. Jezdí ráda na kole nebo chodí do hor. A i když pořád cítí omezení, doufá, že je jednou překoná. „Když sportuji třeba s ostatními, tak na mě musí čekat, protože moje tělo nemá takovou sílu. Ale nevzdávám se, snažím se je dohnat a věřím, že s nimi budu jednou držet krok,“ říká s úsměvem.

Zdroj: Youtube

Podobné ambice má i v rodinném životě. „Doufám i v to, že se mi jednou třeba podaří adoptovat nějaké dítě a udělám ho šťastným,“ dodává Šmírová.

Chuť na burčák

Nyní se už psychicky cítí mnohem lépe a věří, že dopad rakoviny překonala. Ačkoli zažívá dobré i špatné dny, ráda si dopřeje třeba i sklenku vína, piva nebo jejího oblíbeného burčáku. S úsměvem však podotýká, že s mírou. Zapálení pro vědu ji neopustilo. Studuje a zároveň pracuje ve zkušební laboratoři a na projektech fakulty.

Nyní se ve třetím patře budovy L v Fakultní nemocnici Brno v Bohunicích koná po celý měsíc výstava fotografií z kalendáře Nebýt na to sama.