Beskydy ve starých letopisech aneb Neviditelní vrazi

Lidové zkazky vyprávějí o sloupech ohně, které vybuchnou do noci, nějaký čas planou, a pak zmizí. Jindy se ve tmě nečekaně rozzáří létající rudé prstence. Někdy jen studeně svítí, jindy mají podobu plamenů.

Nehybně visí nad jedním místem nebo naopak mohou vyvinout velkou rychlost. Občas jakoby reagovaly na přítomnost člověka. Buď před ním ustupují, nebo se k němu snaží přiblížit. Podobné, doposud neobjasněné jevy jsou známy i z jiných míst světa, ale jen u nás bychom je snad mohli vysvětlit.

Pod Beskydami se nacházejí velká ložiska metanu. Na několika místech tento plyn proniká pískovcovými puklinami až na povrch. Za bouřky nebo od polních ohňů se snadno vznítí. Viděli horalé hořící metan v ovzduší, nebo je vyděsilo něco úplně jiného? Připomeňme, že v noci a za čistého horského ovzduší je i pouhý plamínek svíčky vidět na jeden kilometr.

Zdroj: Archiv

TANEC SMRTI?

Samovolné úniky metanu bychom možná mohli napasovat i na další beskydskou záhadu. Z lesů se občas dají zaslechnout táhlé „teskné" tóny. Podle staré pověry je vydávají takzvané slibky. Tedy duše dívek, které svému chlapci zrušily svůj slib věrnosti a lásky. Nechat se zlákat jejich naříkáním může být osudné. Časopis Matice Moravské zaznamenal smrt drvoštěpa, který nocoval v lese. Rozdělal si velký oheň, aby mu v noci nebyla zima. Když uslyšel hlas slibky, šel se na ní podívat. Tancovala s ním tak divoce a dlouho, až mu upadly nohy. Když už je neměl, odhodila i tělo.

Jakéhosi mladíka vytáhlo mámivé volání slibky v noci z domu. Ráno ho našli o kus dál mrtvého. Tělo bylo polonahé, obě nohy utrženy v kolenou.

Šťastný konec zaznamenala skupina lesních dělníků, kteří po několika dnech pobytu v lesích zaslechli v blízkosti svého tábora slibku. Rychle uhasili oheň a zalezli pod houně. Táhlý nářek slibky zněl skoro celou noc. Hned co ustal, drvoštěpové rychle sbalili své věci a odešli.

Může tyto nebezpečné situace vyvolávat metan?

Popisy jednotlivých případů to dosvědčují. Plyn unikající z podzemí úzkou pískovcovou puklinou má dobrou šanci vydávat táhlý hvízdavý tón. Když se na zdroj tohoto neobvyklého zvuku půjdete podívat s otevřeným ohněm, metan vybuchne. Exploze zasáhne tělo zespod. Nejvíce budou ohroženy nohy.

Připomeňme si znovu, co se stalo v našich třech uvedených případech.

V prvním dřevorubec odešel za slibkou od rozdělaného ohně. Je pravděpodobné, že si vzal jednu hořící větev jako pochodeň s sebou, aby viděl na cestu. Jakmile dorazil ke slibce (vyvěrajícímu metanu) vyletěl do vzduchu. Přišel o nohy. Slibka pak odhodila i jeho tělo.
Taky mladík, který se za slibkou z domu vypravil jistě s nějakou lucernou nebo pochodní. Smutný konec už známe. Nohy byly utrženy v kolenou.

Skupina lesních dělníků přežila, protože jen co se ozval hlas slibky rychle zahasili oheň. K explozi nedošlo. A otrávit se nemohli. Metan není jedovatý. V uzavřených prostorách vytěsňuje kyslík a může člověka udusit, ale to v táboře pod hvězdami rozhodně nehrozilo.

Zdroj: ArchivKAMENNÁ ZÁHADA

Tentokrát bezpečná, ale stejně podivná je i další beskydská záhada. Na česko-slovenském pomezí, od města Mosty u Jablunkova až po Klokočov mohou turisté narazit na fascinující kulovité útvary. Pár z nich spočívá na osamělých místech v lese. Několik menších slouží jako svérázná ozdoba na veřejných i soukromých pozemcích. Největší najdeme přímo na státní hranici, v dnes již nepoužívaném lomu ve Vyšných Megoňkách.

Tato gigantická kamenní koule má průměr téměř tří metry.

Proč příroda vymodelovala tak dokonalé útvary se doposud nepodařilo objasnit. Místní lidé je považují za zkamenělé vejce dinosaurů nebo plody obrovských pravěkých rostlin. Tato představa nemusí být daleko od pravdy. Prvotním impulsem zrodu kamenných geoidů mohlo být kulaté jádro, kolem nějž se postupně nanášela hmota.

Jenže v takovémto případě by koule jen stěží dosahovaly ideálního tvaru, zvláště při obrovských rozměrech. Vědci se nedokážou shodnout, jaké bouřlivé geologické procesy se zde odehrávaly. Nejčastěji hovoří o kulovitém odlučování hornin.

Svou roli mohlo sehrát i nějaké pnutí a otáčení v hornině. Proč právě na pouze 20 km dlouhém a sotva 250 m širokém pásu vznikaly kamenné koule v tak obrovském množství? Už starověký řecký filosof Herakleitos prohlásil, že příroda chce být zahalena tajemstvím, takže vznik tohoto fenoménu se nám možná nikdy nepodaří uspokojivě vysvětlit.

AUTOR TEXTU: ARNOŠT VAŠÍČEK, www.mysteryfilm.cz