„Celkem problém jsem měla s nadpisem a pak frázemi, které jsou obtížněji přeložitelné do češtiny. My například řekneme, že se nám sbíhají sliny, zatímco v němčině je k těm slinám ještě i pusa…“ popisuje studentka třetího ročníku Jazykového gymnázia Pavla Tigrida (JGPT) v Porubě.

Ta nakonec dopis dívky sdělující kamarádkám zážitky ze školního projektu na téma kulturního odkazu (na formátu necelé stránky A4) překládá tak, že dostává jako jediná v tuzemsku čestné uznání od Generálního ředitelství pro překladatelství. To je součást Evropské komise; české sekce má padesát lidí.

Německy umí od malička, má ocenění za překladatelství, ale přesto není podle svých slov v tomto jazyce stoprocentní.

Juvenes Translatores je pak soutěž vypisovaná touto institucí pro překladatelské talenty ze všech evropských zemí. Celkem se jich toho loňského, právě vyhlášeného, ročníku účastí na 3400. Čechů je devětadevadesát a ostravské JGPT reprezentují kromě Caroline i dvě spolužačky a dva spolužáci.

„Přihlásila jsem se na doporučení profesora Martina Oborného… a přiznávám, že jsem od soutěže neočekávala nic jiného, než to, jak dopadnu v porovnání s ostatními,“ tvrdí Carolině. Německy umí od malička, je vzhledem k otci hovořícímu jen tímto jazykem bilingvní a určitou roli hraje i to, že bydlí v Hati.

Přesto není němčinářka dokonalá. „Tátovo hornorakouské, ale ani další rakouské a taky bavorské nářečí, která jsem poznala, nejsou příliš spisovné. Dost zkracují – I místo Ich, Di místo Dich – nebo A hodně nahrazují O. Řeknou třeba Jo místo Ja,“ podotýká Caroline, jež se samozřejmě domluví i anglicky.

„Mám spolužáky se základní školy, kteří se jazyky neučí, nechtějí. Nechápu, vždyť si tak zavírají bránu do světa!“ doplňuje oceněná studentka. Čestné uznání ze soutěže Juvenes Translatores pro ni znamená začít přemýšlet nad budoucí kariérou právě ve službách překladatelských nebo tlumočnických.