Jakou zprávu vyslalo letos Benátské Bienále, pokud jde o výtvarné umění?

Podle mého názoru zaznamenala tato prestižní přehlídka určitý posun. Zatímco v minulých letech převládaly video-arty a konceptuální projekty, nyní jsem s potěšením mohl konstatovat, že přibylo více závěsného umění, tedy obrazů a pozoruhodných objektů, experimenty s textilem, zejména v pavilonech afrických států, z nichž mnohé jsou na velmi vysoké úrovni.

Co říkáte na expozici v opět otevřeném Českém a Slovenském pavilonu?

Tak určitě je potěšitelné, že byl znovu otevřen. Českou republiku tentokráte reprezentuje výstavní projekt jedenačtyřicetileté výtvarnice Evy Koťátkové s názvem Srdce žirafy v zajetí je o dvanáct kilo lehčí. Zvolila téma, které je samozřejmě možné, ale nemyslím si, že je úplně šťastné. Současný svět – podle mého názoru - totiž nabízí daleko více aktuálnějších podnětů. Eva Koťátková se soustředila na příběh žirafy Lenky. Ta byla v roce 1954 odchycena v Keni a následně převezena do pražské zoo, kde se stala první československou žirafou. V zajetí přežila pouhé dva roky, poté bylo její tělo darováno Národnímu muzeu v Praze, kde bylo následně vystaveno snad až do roku 2000. Tedy upozornění na tehdy nedostatečnou ochranu a péči přepravovaných zvířat, v tomto případě z Afriky. Mám pocit, že dnes už tato otázka není aktuální, uvážíme-li současnou velmi profesionální spolupráci zoologických zahrad po celém světě, kdy k podobným případům už téměř nedochází. Samozřejmě nelze výjimky vyloučit, tak jako ve všem…

Jak byl podle vás výtvarně pojat tento projekt, který vyvolává polemiku nejenom mezi výtvarnými umělci?

Expozice se mi jeví trochu morbidní, navíc, má-li návštěvník projít stovkou expozic a ještě v našem pavilonu číst dlouhý dvoustránkový text a jakési vysvětlení celého projektu, pak se mi zdá, že se to celé míjí účinkem…

A naopak, pavilony kterých států vás oslovily?

Těch vjemů a dojmů bylo mnoho, člověk si vše musí pomalu utřídit a pro sebe malinko analyzovat. Z evropských zemí mě zaujala určitě Francie. Autor expozice Julien Creuzet velice umně skloubil pozoruhodné koláže a digitální média s výraznou zvukovou instalací.

Jeffrey Gibson se v pavilonu USA vrací k domorodým řemeslům i multikulturním prvkům amerického kontinentu, včetně tradičních řemesel, mezi něž patří korálkování a práce s textilem. A to vše kombinuje s moderními uměleckými prvky.

Hodně emotivně na mě působil senegalský pavilon, který se specifickými prostředky dotýká nejenom pohnuté minulosti, ale i současnosti této země, jimiž reflektuje témata komunity, každodenního života a společenských problémů v Senegalu. Čínská expozice konfrontuje starobylé tradice a současné výtvarné projevy.

Kdo je kurátorem letošního Bienále?

Adriano Pedrosa, devětapadesátiletý Brazilec, který je v současné době uměleckým ředitelem Muzea umění v Sao Paulu. Ten také připravil ústřední výstavu letošního Bienále, na níž soustředil díla více než tří stovek umělců. Téma výstavy je migrace a identita lidstva.

Vím, že i v našem kraji je mnoho příznivců výtvarného umění, ale i aktivních tvůrců. Doporučil byste jim návštěvu této jistě rozmanité přehlídky současného kumštu?

Určitě. Benátské Bienále stojí za zhlédnutí, už proto, že přináší v dílech autorů jejich pohled na svět, ale třeba klade otázky na palčivá témata v životě jedince i lidstva.