Deník sleduje ukrajinsko-ruský konflikt také z pohledu Moravskoslezského kraje - ZDE.
Jak už Deník informoval, v polovině minulého týdne se v rámci humanitární iniciativy Železnice pomáhá podařilo obnovit trasu z Bohumína do ukrajinské Mostysky, která se nachází poblíž hranic s Polskem.
První vlak s vagony ze 70. až 80. let do této cílové stanice vyrazil ve středu 2. března po 17. hodině večer z Prahy-Smíchova, kde nabral první várku humanitárního materiálu. Sedmivozová souprava převážela například vybavení pro nemocnice ve Lvově a Kyjevě - více zde.
Noční šichta v Bohumíně
Po několika dalších zastávkách (Brno, Česká Třebová), dorazil do Bohumína, kde se nacházela největší část pomoci z veřejných sbírek, dorazil kolem půl druhé ráno.
Na nádraží v Bohumíně již čekalo několik desítek dobrovolníků připravených pomoci, aby naložení nákladu bylo co nejrychlejší. Po více než dvou hodinách se vlak po čtvrté hodině ranní znovu rozjel. Tentokrát již naložený doslova po okraj. Jednotlivá kupé byla zaplněna do posledního místečka. Dobrovolníci si museli najít místa mezi „krabicemi“, což zároveň poskytovalo i větší tepelný komfort v jinak studených vagónech.
Mise splněna
Na hranici v Polsku se jízda na delší dobu zadrhla. Jak se později posádka vlaku dovídá, důvodem byla kontrola technického stavu kolejí, po kterých se dvě desítky let nejezdilo. Do cílové stanice, Mostysky, vlak dorazil večer.
Na místě již čekali příjemci – několik desítek mužů i žen s přistavenými náklaďáky, kamiony, ale i s dodávkami a osobními auty, kteří společně vytvořili lidský řetěz a rychle a koordinovaně náklad společnými silami přeskládali do připravených vozů. Vše i přes dobrou organizaci trvalo mnohem déle, než nakládání v Bohumíně. Mise byla splněna.
Železnice pomáhá
Dvacet let nepoužívaný železniční přechod na polsko- ukrajinském pomezí zprovoznily ukrajinské úřady teprve na základě žádostí Čechů. Do stanice Mostyska I. vedou ještě koleje evropského rozměru a teprve za ní začíná široký rozchod. Většina českých vlaků s humanitární pomocí proto dosud končila ve stanici v polské Přemyšli. Tou ale denně projdou tisíce uprchlíků a polské dráhy mají velké provozní problémy s odbavováním vlaků.
„Splnili jsme ale dva ze tří úkolů. Povedlo se přesvědčit Ukrajince, aby zprovoznili přejezd Mostyska a podařilo se především předat všechnu pomoc, především zdravotní materiál darovaný městem Brnem a Úrazovou nemocnicí. Zdravotnické vybavení jsme předali ve Lvově.“ popsal Deníku při odjezdu vlaku Albert Fikáček, šéf iniciativy Železnice pomáhá.
Výzva pro nedůvěřivé
Do Česka ale nakonec vlak přivezl jen přibližně desítku žen a dětí. Polské úřady nestihly vydat odbavení pro další prchající lidi.
„Je potřeba navýšit přeshraniční kapacitu, je to úzké hrdlo evakuace těch lidí,“ komentoval počet Fikáček. Osobně ho mrzí, že lidé na sociálních sítích iniciativy píší, že do Česka vozí ukrajinskou mafii. „Přijďte se podívat do vlaku, koho vozíme. Jsou to ženy, děti a důchodci. Češi nemusejí mít o svoji bezpečnost strach, naopak nám prosím přijďte pomoci,“ vyzval případné zájemce Fikáček.
A jak dojmy z cesty od začátku do konce shrnul svými slovy Lukáš? To si můžete přečíst níže.
Z Bohumína na Ukrajinu očima "pasažéra"
Hele, mám super nabídku, nechceš jet s humanitárním vlakem na Ukrajinu? Do 24 hodin jsi zpět doma, vlak jede z Bohumína.
Tak zněla nabídka od vedení firmy. Doma jsem vše důkladně zvážil (alespoň jsem si to myslel) - jaké nebezpeční hrozí, jak daleko do středu Ukrajiny pojedeme (byl to kousek od hranic, cca 10 km) a podobně. A bylo jasno :-) Jedu. Cílová stanice: nákladní překladiště poblíž Mostysky.
Teprve po cestě jsem postupně zjištoval, že to nebude tak jednoduché, že rozhodně do 24hodin se nevrátíme domů, do Česka. Vše se komplikovalo, měnilo - až to nakonec dopadlo všechno úplně jinak.
Teď už vím, jak je složité vypravit humanitární vlak na Ukrajinu (a vlastně asi kamkoliv jinam) a jak složité je pak někoho z nebezpečné oblasti přivést „zpět“ do Česka.
Člověka v první chvíli napadne (mě napadlo) – však sednu do vlaku a vystoupím v cíli. Ale takto to nefunguje. Musíte mít různá povolení, správnou lokomotivu pro správnou kolej, správné kontakty na správné lidi…
Na nákladním nádraží poblíž Mostysky jsme s celým vlakem dorazili po více jak 17 hodinách (náš vlak byl první vlak po 20 letech, co tam dorazil - díky jinému rozměru kolejí, které jsou u nás a na UK straně). Následovala vykládka humanitárního materiálu, následný krátký spánek a ráno se mělo, i s válečnými uprchlíky vyrazit na zpáteční cestu směr Česko. Realita?
Ráno se nikam nejelo, šli jsme na nejbližší železniční stanici podívat se, kolik je zde lidí. Zjištění? Davy lidí čekající na odjezd vlaku směr Polsko.
Tam nám hodně lidí říkalo, že v nejbližším velkém městě - Lvov - je situace mnohem horší. Nový plán? Počkáme do dalšího dne. Domluvíme, ať autobusy přivezou lidi na nákladní nástupiště, naložíme všechny a jedeme. Opět vše mělo zcela jiný spád a člověk se s tím už postupně smířil.
Zde nelze mít plán, lze jen čekat, jak se vše vyvrbí.
Nemůžu říct, že „problémy“ jsou na CZ straně. Velitel vozu, Albert Fikáček, šéf iniciativy Železnice pomáhá, neustále s někým telefonoval a pokoušel se vše domlouvat. Neskutečné.
Kdyby vše klaplo, bylo by to už asi nuda.
Večer nás polská strana odtáhla zpět do EU, noc jsme strávili v polském železničním depu. Věděli jsme, že ráno jedeme směr ČR. Takže co teď? Ráno nabereme celý vlak a konečně domu!
Ráno nás PKP (Polskie Koleje Państwowe) spřáhlo s jiným vlakem. Ale! Polská strana náš vlak označila jako vozy prázdné soupravy k návratu bez lidi, takže nikoho do Česka nemůžeme vzít! To celou osádku vlaku pořádně rozhodilo. Nakonec se přece jen povedlo nabrat alespoň několik lidí a vyrazili jsme směr Bohumín, zpět domů…
K TÉMATU
Mostyska je malé město v lvovské oblasti. Lvovská oblast je 4. největší administrativní jednotka Ukrajiny. Dělí se dále na 20 rajónů, z toho pět jich přímo sousedí s EU: Sokal’s‘kij, Žovkivs’kij, Javorivs‘kij, Mostis‘skij, Starosambirs‘kij.
Iniciativa Železnice pomáhá je spolek převážně soukromých železničních dopravců. Členy jsou GepardExpress, Vlakfest, České dráhy, ČD Cargo či například Arriva. Praxi iniciativa získala už v červnu 2021 po tornádu na jižní Moravě, kdy jejich vlak pomohl místním lidem, dobrovolníkům i lidem ze záchranných složek.
Lukáš Kaboň, fotoreportér Deníku se zkušenostmi z mnoha mezinárodních akcí. Specializuje se na reportážní fotografie. Je vítězem Czech Press Photo 2020 v kategorii Aktualita.
