Nejčastěji se ulicemi Ostravy prochází o berlích v doprovodu své fenky Zuzanky. Prochází místy, která si dobře pamatuje a na kterých byl zvěčněn svým otcem ještě jako osmiletý chlapec. Před vybombardovaným obchodním domem Riks, nad kráterem za dnešním Divadlem Antonína Dvořáka, kde bomba dopadla na kryt plný lidí, nebo v tehdy zdevastované Zámecké ulici.

Sedmdesát šest let poté se Jaromír Vykoukal podělil o své hrůzné vzpomínky. „Bylo to divoké období, bombardování na konci války bylo dost drastické,“ vzpomíná vitální senior, který s rodiči a dvouletým bratrem bydlel v Uhelné ulici u dnešního fotbalového hřiště TJ Hlubina.

Nešlo to vydržet

Když zazněly sirény a byl ohlášen nálet amerických letounů, běžela celá rodina schovat se do sklepení pod budovou Don Bosco.

„Existoval už tehdy a bylo jasné, že nálety byly zaměřeny na nedaleké hutě. Don Bosco měl železobetonové základy, ale bylo to jako vlézt pod zvon, do kterého někdo začne zvenku mlátit kovovou tyčí. S bráškou jsme byli zahaleni v dekách a kabátech, abychom to tak neslyšeli. Nešlo to vydržet a ten strach…“ odmlčí se pan Jaromír.

„Když jsme vyšli ven, byla to hrůza. Všude stržené dráty a osvětlení, nic nemohlo jezdit, nebylo kudy. Měl jsem osm let, to bude mít za rok má vnučka. A když ji srovnám se sebou…“

Hrozba

Právě dvouletý bratr pana Jaromíra posloužil jako záminka k možnosti nechat se otcem vyfotografovat u rozbombardovaných kulis města.

„Jezdili jsme všude s kočárkem a foťák musel být schovaný u brášky pod dekou. Vytáhli jsme ho jen na fotku a zase hned schovali. Kdyby nás chytili, že ty ruiny fotíme, otec by byl brán za špiona. Tehdy to bylo bráno jako dokumentace toho, co je zasaženo, a že se to dává k dispozici Spojencům,“ vysvětluje souvislosti 84letý Ostravan, podle něhož by jeho otec mohl být poslán do zajateckého tábora, případně dokonce zastřelen.

Riziko ale číhalo i v samotných objektech. „U některých jsem se fotil dost blízko. To víte, že bylo riziko, že to kdykoliv může spadnout.“ Následků bombardování však mnozí využívali i jako „odškodné“ ve svůj prospěch. „Zachovalé cihly si lidé rozebírali, protože byly skutečně precizní, a potom si z nich jinde stavěli své domy.“

29. srpna 1944 / 29. srpna 2020

BOMBY. Za Divadlem Antonína Dvořáka byly kryty. Když byl vyhlášený nálet, utíkali se tam schovávat lidé z hutí. Paradoxem je, že kryty dostaly přímý zásah a nikdo nepřežil, zatímco kdo zůstal v hutích, vyvázl bez újmy.Zdroj: Julius Vykoukal

BOMBY. Za Divadlem Antonína Dvořáka byly kryty. Když byl vyhlášený nálet, utíkali se tam schovávat lidé z hutí. Paradoxem je, že kryty dostaly přímý zásah a nikdo nepřežil, zatímco kdo zůstal v hutích, vyvázl bez újmy. Jedna bomba vážila asi dvě stě kilogramů, tady už jsou ale zajištěné a vytažené z jam.

MÍSTO DNES:

BOMBY - srovnávací foto. Snímek ze srpna 2020.Zdroj: Deník / Lukáš Kaboň

Další snímky naleznete v přiložené fotogalerii výše.