Vaše dosavadní výtvarné dílo je velmi rozsáhlé - od maleb, kreseb, grafik, ilustrací až po sochy. Každá vaše výstava je událostí a pro mnohé i překvapením. S čím se představíte počátkem dubna v ostravském Chagallu?

To máte pravdu. Dílo je rozsáhlé, neboť jsem pilný. Mám za sebou nějaké zdravotní trable, teď mi naposled vyměnili levé koleno za titanové. Jsem vděčný svému osudu, že mám plno zakázek na knihy, které mě baví číst a ilustrovat. Že mám nápady na obrazy a že mě těší malovat. Za nejlépe strávený čas považuji ten při tvůrčí práci, nebo s přáteli na sochařských a malířských sympoziích. Přivezu obrazy z posledního pobytu v Dalmácii, nebo současné obrazy o vztazích. Jeden bude mít 340 centimetrů na šířku. Taky mám obrazy inspirované Vladimirem Vladimirovičem a jeho altruistickým vztahem k lidem. Představím ukázku ilustrací a knihy, které jsem ilustroval. Je jich tam pár z poslední doby a taky bibliofilie, které nikde jinde neuvidíte.

Boris Jirků.Boris Jirků.Zdroj: archiv B. Jirků

Nejen, že patříte už k renomovaným umělcům u nás, ale známý jste i v zahraničí. Dovedete o své práci, životě a tvorbě poutavě vyprávět třeba na rozhlasových „vltavských" vlnách. Jste uznávaným pedagogem. Jak se dovedete naladit, když skončíte práci nad rozsáhlým obrazem, z malby přejdete na grafiku, ilustraci nebo vytváříte sochy a mezitím učíte na několika vysokých školách, absolvujete třeba krátký workshop. Co je to za sílu, která pohání váš individuální tvůrčí svět?

To by taky moje žena ráda věděla. Je to zvědavost, nebo zakázka, kterou jsem slíbil. Já si myslím, že toho zvládnu víc, když si toho víc naplánuji. A někdy to trochu přeženu. Ale umím odpočívat, při četbě nebo aktivním pohybem na chalupě na Bečvách, kde trávíme celé léto a měsíc v zimě. Je tam krásně, i když je škaredě. Večer při západu slunce po úspěšném dni se skleničkou moravského vína z vás všechno spadne. Jinak mám teorii, že při tenisovém zápase je unavený jenom ten, který prohrál. Já si hraju na toho, který vyhrává.

Varhany na kúru ostravské katedrály zahrají naposled tuto neděli.
Rozlučkový koncert. Varhany v ostravské katedrále zahrají naposled tuto neděli

A odkud na to čerpáte energii?

Chalupa, přátelství a rodina.

Které své dílo považujete v poslední době za svůj opravdu skvělý počin?

Mám radost z bibliofilie Máj, K. H. Máchy, nebo Edisona od Vítězslava Nezvala nebo Písně písní od jednoho velkého prvního. Taky se nestydím za ilustrace Orwella - Statek zvířat, to prý je první název, původní název prvního vydání. Nebo Soukromá obžaloba od Zdeno Dostála. Taky jsem udělal jedenácti a půl metrovou bronzovou sochu pro Prahu, nebo obraz Velký strom života pro Pavla Koláře. Přivezu rovněž poslední dvousetstránkový katalog, kde většinu prací aspoň trochu představím.

Boris Jirků: Riente Serigrafie.Boris Jirků: Riente Serigrafie.Zdroj: archiv B. Jirků

Vím, že umění máte v rodině, liší se hodně vaše a dceřiny názory na kumšt?

Dcera se jmenuje se Adéla Marie Jirků a chtěla se podepisovat jen bez příjmení. Když jsem byl minulý týden na Akademii v kreslírně v Moderní galerii, tak mě neznali, ale Adélu ano. Je to jiná generace. Já si velmi vážím jejího zápalu a nasazení. Déle než šestnáct let psala a ilustrovala knihu Mařka bez naděje na realizaci a vydání. Dočkala se v týmu přátel realizace, kterou provázely všechny potíže, které při vydávání knihy mohou nastat. Že se jí to povedlo a že má kniha úspěch, o tom svědčí i to, že dostala cenu za nejkrásnější českou knihu roku od jediného spolku ilustrátorů a grafiků v Česku, spolku Hollar. Měl jsem z toho větší radost, než ze všech mých cen. Máme se rádi, vážíme si práce jeden druhého, můžeme si práce hodnotit, ale nesmím nic poradit ani pomoct. V Rožnově pod Radhoštěm jsme měli společnou přednášku v muzeu Rožnovského skanzenu a dozvěděli jsme se o sobě mnoho nového. Adéla studovala na UMPRUM, kde jsem byl rektorem, ale pak odjela na roční stáž do Francie. Potom přestoupila na Akademii výtvarných umění v Praze na grafiku k profesoru Lindovskému, kde také skončila diplomovou prací.

Odešel klavírní virtuos a pedagog, profesor Rudolf Bernatík.
Odešel Rudolf Bernatík: klavírista, báječný pedagog, laskavý a moudrý člověk

Je práce výtvarného pedagoga v současnosti mezi mladými, mnohdy svéráznými individualitami, náročná?

Odešel jsem z pražské UMPRUM, a se mnou desítka nejlepších pedagogů do Plzně, kde jsme se sešli na Fakultě výtvarných umění Ladislava Sutnara. Je to škola, které rozumím. Na katedře ilustrace se dělají výborné ilustrace, na soše sochy, na grafice výborná grafika, všechny obory jsou obsazeny skvělými tvůrci a podle RUVu jsme hodnoceni jako nejlepší škola v republice. Učím tak jako na předchozí UMPRUM nebo na Akademii umení v Banskej Bystrici figurální kresbu a malbu. Založil jsem projekt FIGURAMA, který vedu už čtyřiadvacet let. Každoročně vydáváme obsáhlý katalog, děláme mezinárodní výstavy studentských prací. Mám pracovité, talentované a přátelské studenty a studentky. Pracujeme na společném díle, poznání světa vizuálními prostředky. Říkám, že nejsme pupek světa, že jsme jen okresní přebor. Nebudeme určovat evropské a světové trendy v umění, ale můžeme být platní umělci a dělat skvělé řemeslo. Tím jsme se taky vždy prosadili ve světě – Hollar, Braun, Brandl, Mucha, Kupka, Šíma, Anderle. Ti všichni měli velký intelekt, pracovitost, talent a mimořádnou výtvarnou inteligenci. Je krásný život s uměním, je to vesmír navíc. Díky osobitému umění se můžeme definovat a nerozpustíme se v moři všednosti a konzumu.