Božkova ulice v Ostravě-Přívoze leží v oblasti, kterou si nikdo ani v těch nejhorších snech nedokázal představit jako místo, kudy se bude valit tři metry vysoká povodňová vlna. Stalo se tak. Navíc, jak vzpomínají místní, kromě vody z Odry přinesla povodeň i oleje, které tehdy unikly zřejmě z areálu Ostrama.

Dvě rodiny důchodců, se kterými jsem si před dvaceti lety krátce po opadnutí povodně povídal, se dvacátého výročí záplav nedožily.

Eva Zapletalová ale v Božkově ulici bydlí dodnes, je jí 65 let. A jak říká, na tu hrůzu se jí nevzpomíná lehce.

„Od té doby určitě rozumím tomu, když lidé říkají, že nemají sílu. Že jsou schopni jen unést to své tělo. Beznaděj, kterou jsem tehdy pociťovala, byla šílená. Hodně nás ale povzbudila pomoc, kterou nám přivezli někdy i úplně neznámí lidé. Ať už to byla třeba pitná voda nebo čisticí prostředky. A po těch povodních nám s opravami domu hodně moc pomohli rodiče a sourozenci,“ říká Eva Zapletalová.

Sama se o povodni dověděla telefonicky. Byla totiž se synem na chatě. Doma byl manžel i bratr, vedle v domě pak žila dcera s manželem a tehdy ani ne ročním vnukem Románkem. Právě dcera a vnuk byli první, koho na lodičkách evakuovali. Manžel se zpočátku snažil vodu ze sklepa vylévat, ale stoupala strašně rychle. Až se dostala na výšku 2,45 metru,“ vzpomíná Eva Zapletalová.

DO VÁNOC UŽ BYDLELI

Pak Zapletalovy a jejich pomocníky čekaly měsíce plné každodenní práce na opravách. Oklepávání omítek zvládali sami, stejně jako některé další práce. „Smůla byla, že jsme měli dům pojištěný u ústavu, který zkrachoval. Pomohla nám naopak pojistka na domácnost. Půjčili nám i nejbližší příbuzní. Do oprav šly samozřejmě i veškeré úspory a spoření. Oprava domu nás vyšla celkem na 960 tisíc korun, ale do Vánoc jsme bydleli. Omítky a některé další věci, které mohly počkat, jsme samozřejmě dodělávali až později,“ vzpomíná na „popovodňové období Eva Zapletalová.

Podle ní se tenkrát zachovali k lidem postiženým povodní vstřícně i někteří zaměstnavatelé. „Syn i zeť dostali neplacené volno, stejně jako manžel, který tehdy byl policistou. To byla velká pomoc,“ dodává Eva Zapletalová.

S tím, jak přibývá let od doby, co voda ničila, říká, že spí klidněji. „Zpočátku jsem skoro při každém silnějším dešti volala, jestli Odra moc nestoupá. Pytel s pískem, který bychom dali na kanál ve sklepě, kdyby se voda začala valit zespodu, ale pořád připravený máme,“ říká sympatická žena. Přestože Božkova ulice zažila před dvaceti lety těžké chvíle a ani dnes nepatří mezi místa, kterými by se Ostrava mohla chlubit, dodává, že ona dům, ve kterém bydlí, i svou zahradu považuje za krásné místo k životu a za nic na světě by odsud neodešla.