„Už neexistující domeček ve dvoře na rohu Revoluční – dnes Českobratrské – a Poděbradovy ulice, tam jsem vyrůstal s o čtyři roky starším bratrem Petrem. V okolí bylo sociální ghetto a ne náhodou se tady tomu říkalo Bronx,“ líčí dvaapadesátiletý básník a publicista. Nemajetní, cikánské klany, galerka, chlapiska ze šachet a oceláren, násilí v rodinách či na ulicích, všudypřítomný alkohol. I takové jsou jeho vzpomínky na oblast mezi Frýdlantskou dráhou a Dimitrovovou (nyní Nádražní) ulicí.

„Romské činžáky, aktivní polská menšina, stará židovka, od které jsem dostával izraelské sladkosti… To byla má stará, multikulturní Ostrava,“ uvádí Motýl, jenž pořádá i jednu vycházku pro veřejnost po stopách místního Bronxu. Vzpomíná na ní na přelom 70. a 80. let minulého století, dobu dospívání. V průběhu něhož například v jednom z chátrajících domů v oblasti Stodolní ulice dělají „jubilejní výstavu“ či různé performance. Snad předzvěst pozdější přeměny lokality na dočasnou kulturní zónu?

„Nebylo tu bezpečno! Na dvorku žil člověk, co byl zavřený dvanáct let za vraždu. Mordy, ty se naproti staly dva. V hospodě U Koňa se rvali a tekla krev pořád. Do výčepu U Tomíčka nebylo radno chodit vůbec, personál tam byl od hostů oddělený mříží. I do Orientu bylo třeba velké odvahy,“ tvrdí Motýl. Přesto na ostravský Bronx později hledí jako mladík i uměleckým způsobem. A není sám, záhy vzniká antikvariát a posléze klub Černý pavouk. První podnik, jenž založil slávu Stodolní ulice a blízkého okolí.

Nejlepší období

„Počátkem devadesátých let se to tady vzpamatovávalo a měnilo v kulturní centrum města. Nejlepší období ostravského Bronxu, které bohužel trvalo chvilku a místo umění se objevily drogy, prostituce a pouliční rvačky,“ míní pamětník. A přidává historku ze socialistické doby, kdy se spolužáci z osmé třídy (a jejich starší sestry) ocitají v jednom činžáku přímo na Stodolní ulici u „výroby“ pornografických fotek. Historie prodejné lásky je tu ostatně bohatá, sahá minimálně k prvnímu nevěstinci z roku 1899…

„Kromě vzpomínek tady dnes prakticky nemám co hledat. Ty ulice jsou snad odsouzeny k tomu, aby se na ně pohlíželo jako na místa hříchu a kriminality a podivných existencí. Stodolní a okolí se vrací stará pověst Bronxu,“ poznamenává Motýl. Kulturní život se podle něj posouvá dále na východ, na nábřeží u řeky Ostravice do „Malé Kodaně“. Byť galerie vznikající z bývalých jatek a umělecká škola v sousedství ostravského Bronxu (Stodolní) mohou znamenat, že se umění a umělci ani tady nevzdávají.