„Dlouho jsem přemýšlel, jak by taková atraktivní svačina pro studenta měla vypadat. Rozhodl jsem se pro zdravější variantu hamburgeru, která je svěží, jednoduchá a dá se lehce přenášet, protože ji lze jednoduše zabalit. Nikdo totiž nechce nosit nějaké krabičky s jídlem," usmívá se Dalibor.

S mistrem odborného výcviku Petrem Křečkem dolaďovali chutě. „Sami pro sebe jsme si ho připravili asi třikrát, jednou jsem ho udělal i doma pro rodinu. Všem chutnal," říká Dalibor. Jeho lehký trendy hamburger v soutěži postoupil z téměř čtyřiceti jiných svačin do pražského finále. „Ale tam už u poroty moc nezaujal. Pro mě to i tak byl úspěch," říká sympatický mladík.

LEHKÁ SVAČINA. Hamburger Dalibora Solany.
LEHKÁ SVAČINA. Hamburger Dalibora Solany.

K vaření ho vedla babička, ale nejvíce ho naučil strýc. Poprvé se ke sporáku postavil ve třinácti a právě se svým strýcem uvařili guláš. Moc se povedl a s chutí ho hned oba snědli. Když se tedy rozhodoval, co bude v životě dělat, co studovat, volil mezi kuchařinou a stolařinou. „Nakonec zvítězilo jídlo. Přece jen je ten obor jednodušší, nemáme tolik matematiky, která mě nebaví. A kuchařinu mám v krvi, babička celý život profesionálně vařila a její otec měl dokonce restauraci," vysvětluje Dalibor.

Nejraději si uvaří rizoto. Jak sám říká, zní to jednoduše. Ale…

„Miluji rýži a mám rád recepty, které si můžu různě upravovat. A s rizotem se dá opravdu čarovat. A tak si do něj některé věci přidávám, jiné ubírám. Většinou to ale dopadne špatně a rizoto je nepoživatelné," směje se Dalibor. Ale druhým dechem dodává, že občas se mu jeho vlastní experimenty podaří a zachutnají.

Kuchařské vzory nemá. „Samozřejmě že mě ovlivňují televizní show, mám rád Zdeňka Pohlreicha, ale jinak jsem za sebe. Fanoušek nějakého konkrétního mistra kuchařského nejsem," svěřuje se mladík.

Co dělá, když má volno? „Dvanáct let jsem zpíval na ZUŠ. Už mě to ale nenaplňovalo, tak jsem toho loni nechal. Rád běhám, lyžuji." Doma vaří málokdy.

„Přenechávám to mamince, umí to výtečně," říká Dalibor. Jeho ambice v kuchařině? „Určitě je mám, vaření mám rád, ale studuji hotelový a restaurační provoz. V prvním a ve druhém ročníku se učíme vařit, máme praxi v kuchyních i jako číšníci. Od třetího ročníku se už pak věnujeme managementu hotelu. To mě baví. Nevím ale, jak se dá tato práce úplně skloubit do budoucna, až budu mít rodinu. Rád bych pracoval právě jako manažer hotelu anebo v sociální sféře. Pomáhat druhým. Pro návod, jak na to, nemusím chodit daleko. Můj otec totiž pracuje pro Armádu spásy," uzavírá naše povídání Dalibor Solana.