Pan Zdeněk Vrána z Ostravy si rád vyrazí s kamarádem Františkem Ratajským na houby. A protože jsou houbaři tělem i duší a do lesů za nimi vyrážejí už od mládí, nemají o tajná místa, o nichž jiní houbaři jen sní, nouzi.

„Loni jsem narazil na místo velikosti fotbalového hřiště a za dopoledne nasbíral kolem tří stovek praváků," vzpomíná na loňské houbařské žně pan František.

A jeho kolega jej doplňuje: „Letos zatím žádné houby nerostou, je sucho. Možná v Čechách, ale u nás ne. Zatím jsem houby letos jedl jen jednou. Na jaře sírovec," prozradil pan Zdeněk.


Na houby chodí oba muži spolu, dojedou do Beskyd nebo Velkých Karlovic. I jinam, ale to už si nechávají pro sebe, kam. A vyrazí. „Nekonkurujeme si. Každý jdeme na jinou stranu. A nachodíme třeba i dvacet kilometrů. Je to krásný koníček," říká pan František. „Ale člověk musí vědět, co sbírá," pokyvuje rozvážně hlavou.

Jak správně sbírat houby? Na to se Deník zeptal mykologa Jiřího Lederera: "Houby by se měly sbírat celé. To znamená, ne je uříznout u země. Opatrně vykroutit a vzít celé, protože i na bázi třeně bývají některé rozlišovací znaky. Například když u jedovaté muchomůrky zelené odříznete pochvu, podle které ji lze identifikovat, tak může dojít k neštěstí. Stává se totiž, že blízko sebe mohou růst muchomůrky zelené a žampiony, které připadají laikům podobné. A lidé je mohou jednoduše zaměnit."

Spousta hub

Kolik košíků za sezonu seberou, nedokážou spočítat. I když se oba shodují, že houby mohou na všechny způsoby, ani tak je nestačí všechny zkonzumovat. Proto je chtějí prodávat. A to je také důvod, proč se včela sešli na Krajské hygienické stanici v Ostravě. Musí své znalosti o houbách prokázat, aby mohli získat pro prodej osvědčení. A to není jednoduché. „Jsme tu už podruhé," usmívá se pan Zdeněk.

„Zkoušky jsou určeny osobám, které chtějí volně rostoucí houby prodávat nebo je dodávat k dalšímu zpracování pro potravinářské účely a potřebují pro tuto činnost získat osvědčení," vysvětlila Renata Brablcová, vedoucí odboru hygieny výživy Krajské hygienické stanice v Ostravě. Zájem o ně roste, ty včerejší byly letos už druhé. „Dříve chodili tak dva, tři zájemci ročně. Loni ale zájem vzrostl. I letos jich už bylo kolem deseti," doplnila.

Znalosti

Nejprve musí adepti prokázat znalosti v testu s jedenadvaceti otázkami, který vychází z vyhlášky ministerstva zemědělství 157/2003. A nesmí chybovat ve více než sedmi z nich, aby mohli postoupit k ústním zkouškám. Měli by dokázat rozlišit kolem sedmdesáti volně rostoucích hub a 15 hub pěstovaných, bezpečně poznat houby jedovaté, vědět, jak se čerstvé houby skladují nebo přepravují a zda se smí při prodeji rozkrojit a další.

Nejjedovatější

„Která je naše nejjedovatější houba?" ptá se mykolog Jiří Lederer pana Zdeňka. Ten se v testu sice spletl v šesti otázkách, ale naštěstí ne v rozpoznání jedovatosti hub a tedy postoupil k ústní zkoušce.

„Muchomůrka zelená," odpovídá bez rozmýšlení pan Zdeněk. O to déle ale uvažuje nad tím, jak ji bezpečně odliší od žampionu. Na bílé lupeny i prstenec kolem třeně si nakonec vzpomene, ale dlouho dumá nad třetím, a podle mykologa Jiřího Lederera zásadním znakem, a tím je pochva, ze které houba vyrůstá. Ne nadarmo je také nazývána kalich smrti. Ale s pomocí názorného obrázku nakonec k odpovědi pan Zdeněk oklikou dojde. Následují další otázky, na které odpovídá stylem „střídavě oblačno".

Ale nakonec si přece jen může oddechnout. To když mu Renata Brablcová, která se zkoušení rovněž účastní, odpoví: „Udělal jste to." Ale i jemu je jasné, že „s odřenýma ušima". A na doporučení, aby ještě dostudoval příslušnou vyhlášku, pan Zdeněk souhlasně pokyvuje hlavou. Poněvadž má nad šedesát let, za pět let jej přezkoušení čeká znovu. Osvědčení není navždy.