V restauraci na nejzápadnějším porubském stavebním obvodě jsou minimálně dvě: Starší a mladší, jinak máma s dcerou. A vypadá to, že ke státním orgánům se v současné době vyhrazují ne nepodobně jako středověké předchůdkyně ke křesťanské církvi s její inkvizicí.

„Každý si může vybrat svou dlažební kostku,“ říká provozovatelka podniku k rouškám s výše uvedeným sloganem. Dvouvrstvým a s komfortním nošením. Dává je šít na míru a nabízí za výrobní cenu 120 korun. Lidem se prý velmi líbí… na druhou stranu se ne každý odváží je nosit.

„Celkem skoro rok zavření bez pořádných kompenzací,“ vysvětluje starší z „Čarodějek“ příčinu nespokojenosti. Burešovu osobu nijak nekomentuje, stačí ale prý kouknout na seznamy spolupracovníků komunistické StB (politické policie). Třeba v Ústavu pamäti národa na Slovensku.

Reklamním tahem podle podnikatelky „Burešovské“ roušky nejsou, protože Čarodějky na Osmaku si budují jméno jak gastronomickou (střídající se nabídka specialit), tak kulturní produkcí (živá hudba s alternativními umělci i letní kino). „Mám z nich ovšem dobrý pocit,“ uvádí majitelka.

Ta ze své pozice i vydává ve dnes obvyklém covidovém manuálu pro hosty následující upozornění: „Chceme pracovat a obsluhovat všechny. Vyjma zaměstnanců 1. finančních úřadů, 2. celní správy, 3. OSSZ, 4. zdravotních pojišťoven“. Důvodem jsou nízké náhrady živnostníkům.