„Burleska byla v době svého vzniku stejně skandální, jako je například dnes žena, která točí porno,“ uvádí rodačka z Brna, která je jak trenérkou, tak producentkou Bohemian Burlesque Festivalu, který každoročně přivítá desítky burlesek z celého světa. V rozhovoru prozradila, jak se k tomuto žánru dostala nebo bez čeho se burlesky během vystoupení neobejdou.

Jak vypadá správná burleska?
Úplně jakkoliv, žena nebo muž od 18 let. Nevím, kolik let mají nejstarší burlesky, ale jsou i takové, které to dělaly třeba už v 50. a 60. letech a občas v tom ještě pokračují. Co se týče vizuální stránky, tak burlesky jsou hubené, malé, velké, prsaté i neprsaté… Burlesky jsou hodně otevřené i LGBTQ+ komunitě, takže se mezi námi hodně objevují i transgender burlesky. Často jsou v našich show vidět i akrobatky.

Lidé tento žánr často kritizují s tím, že je hanbatý a nevhodný. Jak na to nahlížíte?
Burleska není pro konzervativní diváky, kteří mají problém s nahotou a erotikou. Je to velmi erotická zábava a my to neskrýváme. Určitým způsobem je to na pomezí erotiky, divadla a tance. Je důležitá i estetika a honosné kostýmy. Humor a nebrat věci vážně, to je součástí této umělecké tvorby už od začátku a erotika k tomu patří. Dříve bylo mnohem skandálnější se někde svlékat. V tom je burleska taková retro. Je odhalená méně než třeba v pornu. Ale to neznamená, že se vůči tomu vymezujeme negativně. Naopak. Jsou to spojené nádoby. I ve stripklubu má člověk zajímavá čísla, ale to je zase něco jiného.

Takže je každá burleska svým způsobem i striptérkou?
Je to striptýz. Burlesky, které říkají, že ne, tak v tom nemají jasno a nemají načtenou historii. Burleska byla ve době svého vzniku stejně skandální, jako je například dnes žena, která točí porno.

Setkala jste se někdy i s negativními reakcemi na to, co děláte?
Ani ne. Diváci, kteří si nás najdou, jsou spíše otevření lidé a naše sebevědomí a variabilita postav se jim líbí. Občas jsou nějaké hloupé komentáře na Facebooku, zvracející smajlíci a podobně, ale je to minimum. I když pod jedním mediálním článkem se do mě opřelo dost lidí kvůli váze, že jsem tlustá a neměla bych se tudíž na veřejnosti ukazovat, a navíc polonahá. Ale z toho si nic nedělám. Vím, že jsou to smutní lidé, kteří mají na rozdíl ode mne nudný život, a kteří mají problém sami se sebou. Ale reakce jsou různé. Teď na festivalu mi jeden technik na show řekl, že se mu všechny naše slečny líbily více přirozené na zkoušce, než se nalíčily a oblékly do všech těch kostýmů, paruk a třpytek. Jsou jistě lidé, které burleska nezaujme, ale mnoho lidí baví hodně a na ty se soustředíme.

Burlesce se věnujete třináct let. Jaká byla vaše cesta k tomu žánru?
Vždy mě bavil tanec a věnovala jsem se mu odjakživa, například jsem dělala břišní tance a flamenco a vždy mě lákalo s ním vystupovat. Mnoho let jsem ale hledala ten správný styl. Moc mě bavila například latina a standart, ke kterým jsem se vrátila nedávno, soutěžím v kategorii proam s profesionálním tanečníkem. Chodila jsem i do taneční skupiny a moc mě bavilo dělat gogo tanečnici, ta svoboda improvizace byla úžasná. Tomu jsem se v mladí věnovala asi čtyři roky. Burlesku jsem objevila na kurzech, když jsem dlouho žila na Novém Zélandu a hned mě to nadchlo. Cítila jsem, že mohu zkombinovat cokoli, společně s mou láskou k extravagantní módě. Nyní už je to 13 let, kdy mě burleska baví a posledních šest let také živí.

Burlesky používají často umělecká jména. To vaše je Angelica G. L´Amour. Jak vás napadlo?
Vždy se mi líbila idea, mít druhé nebo střední jméno, které Češi mají málokdy, tak jsem si zvolila to G. s tečkou. Má to být jako Gigi ze stejnojmenného filmu. Angelicu, ale v anglické výslovnosti, jsem zvolila kvůli francouzské sérii o Angelice, kterou jsem jako malá milovala. Pak je tam hříčka na slovo láska ve francouzštině. Mám ráda jazyky a Francii. A slovo Glamour vystihuje moje akty, jsou vždy glamourous, třpytivé a nákladné. Kdysi se mě jeden moderátor zeptal, jestli to G. je G bod, a to se mi hrozně líbilo, i když mě to předtím ani nenapadlo.

Zmínila jste třpytivé a nákladné vystoupení. Bez čeho se burleska při vystoupení neobejde?
Bez pasties - přelepek na bradavky, řas a stylingu vlasů a nákladných kostýmů. Musíme mít objemnou tašku s make-upem. Každý kostým má mnoho částí, většinou 10 až 30, a když kteroukoliv z nich zapomenete, což se stává docela často, je náročné ji nahradit. Občas se rozbije bota, ztratí rukavička s mnoha kamínky nebo nedorazí při cestování letadlem celý kufr. V rámci moderování má pokaždé úspěch vtip, že je to hodně kufrů a věcí, aby člověk skončil nahý na pódiu. Z Brna jsme například cestovali v pěti lidech a měli jsme asi 16 kusů zavazadel, z toho 7 bylo kufrů, zbytek menší kousky, ve kterých jsou například vějíře, velké čelenky nebo připravené paruky, které jsou křehké a do kufrů se nevejdou.

Jste zakladatelkou společnosti Bohemian Burlesque, která kromě nejrůznějších vystoupení během roku pořádá i Bohemian Burlesque Festival, se kterým jste v září přijela i do Ostravy. V čem byl letošní ročník speciální?
Byli jsme v Ostravě potřetí, ale letos šlo o největší show. Navíc se spojilo Bohemian Burlesque i s ostravskou taneční skupinou BurleskOVA. Vystupovali jsme v divadle loutek, které je hlavně pro děti, takže děkujeme divadlu, že šli do něčeho takového, jako je burlesque.

Jste hlavní producentkou festivalu, na kterém máte i zahraniční vystupující. Podle čeho je vybíráte?
Mám pravidlo, že to musí byt lidé, které osobně znám. V rámci festivalové tour spolu všechny tanečnice trávíme spoustu času a je důležité si osobně sednout. Párkrát jsem toho už litovala, když jsem to pravidlo porušila. Znám se s většinou lidí, kteří v burlesce hodně pracují a jsou na světové úrovni. Zejména za ty roky cestování v zahraničí a po velkých festivalech, jako je například prestižní soutěž Burlesque Hall of Fame v Las Vegas.