Už při slavnostním zahájení sedmého ročníku celostátního festivalu studentského divadla ve španělštině bylo zřejmé, jaký jazyk bude hrát v ostravském domě kultury hlavní roli. A tomu odpovídalo i složení diváků. Kromě češtiny se ve velké míře ozývala španělština, a to jak mezi rodilými mluvčími, tak i studenty, kteří se s nimi bavili.

Na festival se sjelo celkem šest divadelních spolků z bilingvních gymnázií z celé republiky. A aby se dostalo na všechny, byl festival rozdělen do dvou dnů. Už první představení naznačilo, že to bude zážitek. V záři barevných světel se míhaly výrazně bíle nalíčené obličeje ostravských hereček, protože režisér José Antonio Rojo zasadil představení s názvem La vida es sueño (Onna kabuki), které se inspirovalo dílem známého španělského dramatika Pedra Calderóna de la Barca, do starého Japonska.

„Na to, že to bylo amatérské divadlo, přišlo mi to hodně profesionální. Měli velmi zajímavé kostýmy a líbil se mi i děj," zhodnotil ostravské představení vysokoškolák Jakub, který španělštinu studoval už na střední škole.

Po ostravském přišel na řadu brněnský spolek se svou bláznivou pohádkou o milostném vzplanutí mezi hrozivým drakem a krásnou princeznou. Té na půvabu neubraly ani berle, o kterých její představitelka celé přestavení chodila. O poslední sobotní představení se postarali studenti z Olomouce, kteří dokázali, že smrtí život nekončí a kámen může být nejlepším přítelem člověka.

V neděli se na řadu dostala druhá trojice škol. První se svých rolí chopili studenti z Plzně, po nich následovali amatérští herci z Českých Budějovic a celý festival ukončil divadelní soubor z Prahy. Na své si na festivalu přišel každý, protože co představení, to jiný žánr. Navíc se počítalo i s diváky, kteří španělštinu neovládali. Všechny inscenace měly totiž české titulky.

„Festival byl hodně pestrý a moc se mi líbil. Úroveň jeho her byla rozdílná, ale tak je tomu vždycky," dodala na závěr jeho sedmého ročníku studentka Pavla, která ho navštívila za doprovodu svých kamarádek.

 Václav Vežranovský