V Rakousko-Uhersku byly proto vytvořeny dvorní zdravotní komise, na Moravě v Brně a Olomouci. Očekávalo se totiž, že se cholera přesune postupně i do střední Evropy. V květnu 1831 se nákaza objevila v Haliči, která byla tehdy součástí monarchie. V říjnu nemoc dorazila do Přívozu a Moravské Ostravy. Od řeky Soly po Bohumín a Moravskou Ostravu byl vojskem vytvořen sanitní kordon.

Nemoc a povodeň


Epidemie by zřejmě nebyla tak silná, kdyby současně nepřišla živelní pohroma a neúroda. S cholerou zasáhla město obrovská povodeň, která zničila mnoho domů a selských usedlostí. Ale už předtím bylo deštivo, takže na polích zůstalo nesklizené obilí, sláma, seno a brambory. Povodeň způsobila větší výskyt nemoci, což lze odvozovat i z toho, že v Hrušově, Lhotce (Mariánských Horách), Vítkovicích nebo Zábřehu se cholera téměř nevyskytovala.

Na přístupech do města byly vybudovány kontumační stanice, kde byly přicházející osoby zadržovány dvacet dnů, zboží a potraviny až čtyřicet dva dnů. Prusko rozmístilo na hranicích a u přechodů přes řeky Opavu a Odru 3. prapor pěšího pluku prince Emila z Hessen-Darmstadtu. Přecházející se museli vykazovat zdravotními pasy, pokud je neměli, čekala je karanténa.

Statečný ranhojič


Také v Moravské Ostravě byla vytvořena zdravotní komise, v níž byli purkmistr Václav Lihotský, městský syndik Kašpar Hauke, radní Petr Ricke a Jiří Žurovec.

Ještě před vytvořením ochranného vojenského kordonu byla ve městě zavedena přísná kontrola cizích osob, ale také stád dobytka přiháněného z Haliče. Z řad měšťanů byla vytvořena zdravotní stráž. Nicméně největším nepřítelem byl všudypřítomný strach. I za této situace se téměř hrdinsky zachoval městský ranhojič František Striebel, který byl v péči o nemocné velmi obětavý. Chodil i mezi nejchudší obyvatele, ve filiálním vojenském lazaretu léčil nakažené vojáky ze sanitního kordonu. Sám podával nemocným nápoje a potravu, a to vše pouze se soudním sluhou Antonínem Budajem. Je zajímavé, že Striebel ani Budaj se cholerou nenakazili. Problém byl s pochováváním mrtvých zvláště poté, co na nákazu zemřel jeden z hrobníků. Bylo nutné vytvořit nový hřbitov.

Hledání příčin


Lidé neměli tušení, co nemoc způsobuje a jak ji léčit. Syndik Kašpar Hauke v zápisech uvedl, že je to důsledek pojídání nezralého ovoce, protože v tom roce byla na stromech velká spousta housenek. Doporučoval ovoce sušit a pak teprve jíst. Také se domníval, že nemoc se šíří chladem, takže mezi nejpotřebnější bylo rozděleno mnoho sáhů dřeva k otopu. V prosinci náhle uhodily mrazy a cholera jako zázrakem zmizela. V Přívoze onemocnělo osmdesát šest osob, z nich sedmnáct zemřelo, ostatní se uzdravili. V Moravské Ostravě to bylo horší, ze sto sedmdesáti pěti nakažených zemřelo šedesát dva osob.

Jak léčit choleru?


V makovici kostela svatého Václava byl nalezen dobový recept z června 1831, jak léčit choleru, s poznámkou, že jde o zkušenosti lékařů z Haliče. Nemocný měl být obkládán flanelovými ručníky namočenými ve směsi pálenky, octa, pepře a česneku. K pití se podával horký čaj z máty peprné, doporučovalo se potírat okolí pupku silicí z máty kadeřavé. Osoba, která nemocné natírala léčivy, měla vypít láhev kořalky, kouřit tabák a po proceduře si omýt ruce a obličej teplým vinným octem nebo roztokem nehašeného vápna. Návod byl proti původci nemoci – mikrobům Vibrio comma – samozřejmě neúčinný.