Riegrova ulice ve Slezské Ostravě patří mezi takzvané vyloučené lokality, kde žijí převážně lidé se sociálními problémy. Celkem zde bydlí asi třicet rodin, většinou romských. Sestěhovaly se tam většinou z jiných částí Hrušova, které zničily záplavy v roce 1997. Drtivá většina obyvatel tu nemá práci a žije ze sociálních dávek. Domy jsou sedmdesát let staré a v dezolátním stavu.

„Nejde o to, že ty domy chceme prodat, že se jich chceme zbavit. Chceme hlavně, aby se to tam opravilo. Aby to bydlení odpovídalo alespoň nejnižšímu standardu 21. století,“ říká starosta Slezské Ostravy Antonín Maštalíř.

Radnice se za poslední roky snažila tuto lokalitu pozvednout. Nechala ji vyčistit od černých skládek, s čímž pomohli i tamní obyvatelé, v některých domech se vyměnila okna či se vymalovaly chodby. Na větší opravy ale peníze nemá. „Náš rozpočet je omezený. Celkem máme na investice do sto milionů korun, a to je pro tak velký obvod jako kapka v moři,“ podotkl starosta.

Vedle prodeje, a to i s nájemníky a podmínkou, že by se o ně nový majitel musel postarat, je ve hře další varianta. Podle starosty je šance, že se v dohledné době otevře možnost získat na opravy domů, jako jsou ty v Riegrově ulici, dotaci z Evropské unie. Podobné starosti má přitom radnice i na jiných místech obvodu, třeba v ulicích Pláničkově nebo Pod haldami.

V minulých dnech o tom jednal i se zástupci Evropské komise, kteří přijeli do Ostravy na návštěvu. „Hledáme prostě cesty, jak to stávající bydlení zkulturnit, ale aby nás to jako obec moc nebolelo,“ zdůraznil Maštalíř. „Důležité ale je, aby se to tam poté podařilo udržet, aby se majetek neničil,“ dodal.

Lidem žijícím ve zchátralých domech v ulici se představa, že by radnice domy prodala soukromníkovi, nelíbí. „To on by nám určitě zvedl nájem. Nevím, co bychom potom dělali,“ říká jedna z obyvatelek.

Kumar Vishwanathan, ředitel občanského sdružení Vzájemné soužití, vítá, že prodej domů není definitivně uzavřen. „Lidé z toho mají strach. Domy v Riegrově by měly i nadále zůstat v majetku obce,“ míní. Možnost, že by se na opravu domů podařilo získat peníze z evropských fondů, je podle něj velmi reálná, naději dostali právě po návštěvě z Bruselu. „Lidé si myslí, že bydlet v této ulici je za trest. Mají pocit křivdy. Dá se to ale odvrátit, jako se to povedlo třeba na Liščině. A když uvidí, že město má vůli něco s tím udělat, budou mít k tomu také lepší přístup,“ říká Vishwanathan.

Rozhodnutí, co s touto lokalitou dál, by podle vedení radnice mělo být jasné na konci února.