Nápad na spuštění projektu přišel ale už mnohem dříve.
„S přítelem máme odjakživa rádi zvířata, a on je navíc z oboru. Já tedy ne, vystudovala jsem filozofii a andragogiku. Ale jakmile jsme zjistili, že existuje něco jako kočičí kavárny, řekli jsme si, že bychom do toho chtěli jít. Partner má navíc dlouholeté zkušenosti s cvičením zvířat, má dokonce i několik kurzů. A tak jsme spojili něco praktického s naším společným koníčkem,“ vysvětluje Hanzlíková, jaké byly počátky jejího podnikání.
V lednu 2016 pak začaly samotné přípravy, odchod z dosavadního zaměstnání a sestavování podnikatelského plánu. No a nakonec samozřejmě přišla řada i na pořízení zvířectva.
„První kočka byla moje, z domu. Tu jsme přivedli nejdřív, aby si tu zvykla. A potom jsme záměrně přibrali pět koťat z jednoho vrhu. A další je ze stejného domu. Jsou to všechno vesnické kočky. Nebyly sice opuštěné, ale jejich majitelé se jich chtěli zbavit. No a posledního kocourka nám pak dala zákaznice,“ popisuje Hanzlíková svou početnou tlupu.
„Právoplatným členem smečky je ale i pes, ten je tady ovšem neplánovaně. Toho jsme totiž zdědili. Koťata ho ale milují,“ dodává. Svou lásku ke zvířatům navíc projevuje i dalšími způsoby, kavárna třeba spolupracuje se spolkem Kočičí naděje.
Kromě klasické nabídky občerstvení pak Kočcafé zaujme i příjemnou atmosférou, která je navíc doplněná o nevšední vybavení a výzdobu. „Asi co dva měsíce tady míváme výstavy. Zatím jsou to samí mladí, začínající autoři. Třeba studenti umění nebo i nadšenci. Je to pro ně určitá podpora, mají možnost se zviditelnit. A nám se to líbí, máme tu tím pádem měnící se design,“ vysvětluje vůdkyně smečky.
„Chtěli jsme taky vytvořit něco jiného, protipól tradičním kavárnám. Aby tady šlo vidět, že je člověk v kočičím světě, může tu se zvířaty interagovat, hrát si a mazlit se,“ doplňuje. Do tohoto konceptu pak zapadá i vlastnoručně upravený a inovovaný nábytek, který provozovatelé kavárny pořídili v bazaru. Tím však aktivity Terezy Hanzlíkové a jejího partnera nekončí.
„Do budoucna bychom chtěli pořádat i přednášky. O kočkách, nebo třeba i cestopisné,“ upozorňuje. „Přítel navíc patnáct let vařil ve Španělsku, takže by rád připravoval tapas, tradiční španělské jednohubky. Na to ale potřebujeme kuchyň, tady však už není, kde ji udělat.“A tak je tedy možné, že se Kočcafé příští rok přemístí do jiných, rozsáhlejších prostor. Do té doby ho však můžete navštívit na stávající adrese, a to od úterý do neděle.
Pavlína Vítková