„Na ten den do smrti nezapomenu. Bylo mi sedmnáct, za několik měsíců jsem rukoval na vojnu. U dveří zazvonili muži v civilu. Představili se jako zaměstnanci vodáren. Netušil jsem, že to byli policisté. Zeptali se, zda je otec doma, že by s ním potřebovali mluvit. Šel jsem pro něho. Já zůstal v kuchyni, on s nimi mluvil v předsíni. Za chvíli se vrátil a plakal. Řekl, že maminka se už nevrátí, že zemřela. Nemohl jsem tomu uvěřit,“ uvedl Kamil.

Neštěstí se odehrálo v úterý 26. listopadu 1996 během dopoledne. V suterénu budovy kožního oddělení explodoval granát jugoslávské výroby.

Otazníky zůstávají

Závěry vyšetřování Kamil nezpochybňuje, podle něj ale zůstává řada otazníků. Policie tvrdí, že igelitovou tašku s granátem přinesla do nemocnice Kamilova maminka. Našla ji na trolejbusové zastávce v Ostravě-Hrušově. Kriminalisté později u zastávky objevili odhozenou pojistku.

„Možná tu tašku opravdu do nemocnice přinesla maminka. Ale na druhé straně, proč by ji brala? Ani s tím granátem mi to nějak nesedí. Jak mohl být odjištěný? To by přece vybuchl hned,“ přemýšlel Kamil nahlas. Posléze ale připustil, že někdo mohl odstranit dopravní pojistku a granát například omotáním zajistit tak, aby explodoval až po vyjmutí.

Jugoslávci, otec

Podle Kamila se zpočátku mluvilo také o tom, že tašku mohla maminka najít až přímo v nemocnici, kde předtím operovali nějakého Jugoslávce.

„A taška tam po něm zůstala. Slyšeli jsme i úvahy, že mohlo jít o pomstu, protože ta operace nedopadla dobře,“ řekl Kamil. Jak dodal, policisté zpočátku prověřovali i otce.

„Dělal na šachtě a měl možnost se dostal k rozbuškám a podobně,“ uvedl Kamil s tím, že policisté jim pak údajně řekli, že už mají na někoho podezření. „Ale to už šlo mimo mě, já jsem rukoval na vojnu,“ doplnil Kamil.

Šok po letech

Že se pachatele stále nepodařilo vypátrat, paradoxně zjistil až z nedávného článku v Deníku.

„Po smrti maminky, která byla moc hodná a starostlivá žena, se rodina začala rozpadat. Já šel na vojnu, pak přišly ničivé povodně, které velkou část Hrušova zničily a poškodily. I dům, kde jsme bydleli. A já se už do Ostravy nevrátil. Žil jsem v Čechách a řadu let jsem pracoval v horském středisku. Mám dva bratry, ale jako rodina jsme se již nestýkali. Domníval jsem se, že je případ uzavřený a vyřešený,“ prohlásil Kamil.

V mezidobí zemřel jeho tatínek. „To jsem se ale dozvěděl až později, když jsem se přestěhoval zpět do Ostravy. S bratry jsem prakticky nebyl v kontaktu. A teď jsem se dočetl, že smrt maminky stále není vyřešena. Chtěl bych, aby se v tom zase začalo něco dělat,“ doplnil Kamil.

K jedné z vyšetřovacích verzí, že tašku na zastávce někdo nastražil na místní Romy, je skeptický. „Tu tašku mohl vzít kdokoliv, třeba děti. Granát mohl někdo rozbalit na zastávce nebo v trolejbuse. A nemusel to být Rom. Tohle mi nesedí,“ uzavřel Kamil.