Za celou dobu nevystoupil na jediné tiskové konferenci, mluvit nechával jiné. Neposkytl žádný rozhovor ani vyjádření. Až do teď, kdy udělal výjimku pro Deník.

Jeho tvář a jméno veřejnost nezná. „A tak to zůstane i nadále. Mám své důvody,“ stanovil si jednoznačnou podmínku policista z Moravskoslezského kraje, který je mezi kolegy považován za kriminalistickou ikonu.

Náskok

Na dotaz ohledně divokých devadesátek, jen pokrčil rameny. „Byla to převratná doba. Člověk ani nestačil vnímat, co všechno se kolem něho děje. Hlavní byla práce,“ dodal.

Vražda se v lednu 1996 odehrála v hotelu Apollo ve Valašském Meziříčí.
Devadesátky: Masový vrah Biederman poslední vraždu spáchal na severu Moravy

Zločinci tehdy měli před policisty náskok. „Vybavením byli o několik kroků před námi. To se vůbec nedá srovnat. Měnili auta, peníze pro ně nebyl problém,“ vzpomínal. Někteří ochránci zákona navíc neodolali vůni bankovek.

„Byli tu i policisté prodávající informace. Lidé, kteří se topili v penězích, si je koupili,“ řekl kriminalista.

Drsňáci i slaboši

Za svou praxi potkal různé typy zločinců. V devadesátých letech většinou vystupovali sebevědomě v domnění, že nezanechali žádné stopy. Výslechy byly velmi náročné, často trvaly i hodiny.

„Někdy jsme museli připravit léčku a zkusit je takzvaně rozvykládat. Je to improvizace, které ale předchází pečlivá příprava. Musíte vědět, kdo proti vám stojí, co by na něj mohlo platit, jaké máte důkazy. Důležité jsou také informace z jeho okolí. A pak reagujete na aktuální situaci,“ poodhalil výslechovou taktiku.

Dobový tisk věnoval případu velkou pozornost. Na snímku havarované vozidlo Jiřího Veřmiřovského, tělo zavražděného podnikatele v popředí přikryté plachtou.
Devadesátky. Při vraždě podnikatele Veřmiřovského na Rudné málem umírali nevinní

Nescházela však ani překvapení. To když vešel tvrďák dávající jasně najevo, že z něj policisté nic nedostanou. Sotva však usedl na židli, rozklepal se a vše vyklopil. „A my se na něj detailně připravovali a probírali různé taktiky,“ řekl kriminalista.

Na dotaz, zda používali i hru na hodného a zlého policistu, se pousmál. „Bylo to případ od případu. Ano, občas jsme to dělali,“ potvrdil nakonec.

Hektická doba

Devadesátky byly hektické. „Šli jsme od případu k případu,“ vzpomínal kriminalista. V roce 1989 řešili policisté v Severomoravském kraji dvacet vražd, o rok později již téměř padesát.

Záběry ze 4. a 5. epizody seriálu Devadesátky věnované Orlickým vrahům.
Devadesátky: pražští policisté, americké námořnictvo a ostravští potápěči

Rekordním byl rok 1994 se čtyřiašedesáti vraždami. V té době na oddělení, které vyšetřovalo nejzávažnější zločiny, působili čtyři kriminalisté a jeden analytik. Tým začal posilovat až od roku 1995.

„Stávalo se, že jsme skončili jeden případ, a ještě tentýž den jsme na stůl dostali další,“ popisoval situaci policista. Jak dodal, zločiny, u kterých byl znám pachatel, tehdy přebírala okresní ředitelství. Většinou šlo o tragédie mezi partnery a příbuznými. „Nám zůstávala zhruba třetina těch neobjasněných. Kromě vražd jsme ale řešili i závažnější loupeže,“ uvedl.

Výplaty

Například v roce 1994 vyrazili na Bruntálsko, kde tři maskovaní muži přepadli kurýrní vozidlo převážející výplaty zaměstnancům Kovohutí Břidličná. Získali přes pět milionů korun.

Techniku využitou při pátrání v Orlické přehradě dnes HBZS vystavuje na akcích pro veřejnost.
Sudy z Orlíku vytáhli báňští záchranáři z Ostravy. Takto vzpomínají na nález těl

„Byla to první loupež s tak vysokou škodou. Řešili jsme to pět měsíců, než jsme pachatele usvědčili,“ podotkl kriminalista a pokračoval: „Obrovskou sílu a pomoc jsme nacházeli v tehdejších okresních ředitelstvích. Měli místní a osobní znalost. I v současné době spoléháme na to, že nám kluci z okresů pomohou a něco takzvaně vyběhají.“

Vzpomínky

Při rozhovoru ochránce zákona vzpomínal na různé zločiny – nájemné vraždy podnikatelů, vyřizování účtů, msty, ale také rodinná neštěstí. „Samozřejmě se mi vybavují otřesné případy. Je hrozné, když se brodíte krví v krásném rodinném domku, kde muž popravil svou ženu a dítě. To se nedá zapomenout,“ přiblížil jeden z nejděsivějších činů.

Nejvíce kriminalisty tíží takzvané pomníčky, tedy nevyřešené vraždy. „Jako první se mi vybaví smrt Lucie Vinarské z roku1997. Dělali jsme na tom s kolegou, který už od policie odešel. Oba nás to nesmírně mrzí,“ prohlásil smutně.

Městská nemocnice Ostrava. Ilustrační foto.
90. léta v Ostravě: Romové jako možný cíl? Nemocnicí otřásl tragický výbuch

Dvacetiletá dívka byla nalezena mrtvá v neděli 14. prosince 1997 v lesním porostu za městskou částí Ostrava-Proskovice. Den předtím s přáteli navštívila rockový klub Sklep v Ostravě-Vítkovicích. Vrah ji uškrtil. Případ je již promlčen.

„Měli jsme biologické stopy. Prověřili jsme kvantum lidí, bylo to k tisícovce. Žádnou shodu jsme ale nenašli. Použili jsme i další postupy. Bohužel bez výsledku,“ uvedl kriminalista, který věří tomu, že i když je zločin promlčený, pachatele se podaří vypátrat. „Máme tým Homicidium, který se vrací k neobjasněným případům,“ dodal.

Jeden tým

Moravskoslezská policie patří dlouhodobě k nejlepším v objasňování závažných zločinů. „Prožívám čtvrtou generační obměnu a hodně si vážím toho, jaký duch tu panuje. Přestože jsme na různých případech rozlítaní po dvojicích, jakmile přijde něco velkého, držíme spolu. Šlape to jako zaběhnutý stroj,“ uvedl kriminalista.

Frýdlantské mosty, 20. ledna 2022.
Krvavé devadesátky: šachová partie s ostravským teroristou

Když došla řeč na relax a dobíjení se, zvážněl. „Já ani nevím, asi jedu setrvačností. Občas si přečtu nějakou knížku, pustím si muziku. Rád se projedu autem. Sám a s hudbou. Ale že bych nějak vyloženě relaxoval, to ne,“ uzavřel.