Za celou dobu nevystoupil na jediné tiskové konferenci, mluvit nechával jiné. Neposkytl žádný rozhovor ani vyjádření. Až do teď, kdy udělal výjimku pro Deník.
Jeho tvář a jméno veřejnost nezná. „A tak to zůstane i nadále. Mám své důvody,“ stanovil si jednoznačnou podmínku policista z Moravskoslezského kraje, který je mezi kolegy považován za kriminalistickou ikonu.
Náskok
Na dotaz ohledně divokých devadesátek, jen pokrčil rameny. „Byla to převratná doba. Člověk ani nestačil vnímat, co všechno se kolem něho děje. Hlavní byla práce,“ dodal.
Zločinci tehdy měli před policisty náskok. „Vybavením byli o několik kroků před námi. To se vůbec nedá srovnat. Měnili auta, peníze pro ně nebyl problém,“ vzpomínal. Někteří ochránci zákona navíc neodolali vůni bankovek.
„Byli tu i policisté prodávající informace. Lidé, kteří se topili v penězích, si je koupili,“ řekl kriminalista.
Drsňáci i slaboši
Za svou praxi potkal různé typy zločinců. V devadesátých letech většinou vystupovali sebevědomě v domnění, že nezanechali žádné stopy. Výslechy byly velmi náročné, často trvaly i hodiny.
„Někdy jsme museli připravit léčku a zkusit je takzvaně rozvykládat. Je to improvizace, které ale předchází pečlivá příprava. Musíte vědět, kdo proti vám stojí, co by na něj mohlo platit, jaké máte důkazy. Důležité jsou také informace z jeho okolí. A pak reagujete na aktuální situaci,“ poodhalil výslechovou taktiku.
Nescházela však ani překvapení. To když vešel tvrďák dávající jasně najevo, že z něj policisté nic nedostanou. Sotva však usedl na židli, rozklepal se a vše vyklopil. „A my se na něj detailně připravovali a probírali různé taktiky,“ řekl kriminalista.
Na dotaz, zda používali i hru na hodného a zlého policistu, se pousmál. „Bylo to případ od případu. Ano, občas jsme to dělali,“ potvrdil nakonec.
Hektická doba
Devadesátky byly hektické. „Šli jsme od případu k případu,“ vzpomínal kriminalista. V roce 1989 řešili policisté v Severomoravském kraji dvacet vražd, o rok později již téměř padesát.
Rekordním byl rok 1994 se čtyřiašedesáti vraždami. V té době na oddělení, které vyšetřovalo nejzávažnější zločiny, působili čtyři kriminalisté a jeden analytik. Tým začal posilovat až od roku 1995.
„Stávalo se, že jsme skončili jeden případ, a ještě tentýž den jsme na stůl dostali další,“ popisoval situaci policista. Jak dodal, zločiny, u kterých byl znám pachatel, tehdy přebírala okresní ředitelství. Většinou šlo o tragédie mezi partnery a příbuznými. „Nám zůstávala zhruba třetina těch neobjasněných. Kromě vražd jsme ale řešili i závažnější loupeže,“ uvedl.
Výplaty
Například v roce 1994 vyrazili na Bruntálsko, kde tři maskovaní muži přepadli kurýrní vozidlo převážející výplaty zaměstnancům Kovohutí Břidličná. Získali přes pět milionů korun.
„Byla to první loupež s tak vysokou škodou. Řešili jsme to pět měsíců, než jsme pachatele usvědčili,“ podotkl kriminalista a pokračoval: „Obrovskou sílu a pomoc jsme nacházeli v tehdejších okresních ředitelstvích. Měli místní a osobní znalost. I v současné době spoléháme na to, že nám kluci z okresů pomohou a něco takzvaně vyběhají.“
Vzpomínky
Při rozhovoru ochránce zákona vzpomínal na různé zločiny – nájemné vraždy podnikatelů, vyřizování účtů, msty, ale také rodinná neštěstí. „Samozřejmě se mi vybavují otřesné případy. Je hrozné, když se brodíte krví v krásném rodinném domku, kde muž popravil svou ženu a dítě. To se nedá zapomenout,“ přiblížil jeden z nejděsivějších činů.
Nejvíce kriminalisty tíží takzvané pomníčky, tedy nevyřešené vraždy. „Jako první se mi vybaví smrt Lucie Vinarské z roku1997. Dělali jsme na tom s kolegou, který už od policie odešel. Oba nás to nesmírně mrzí,“ prohlásil smutně.
Dvacetiletá dívka byla nalezena mrtvá v neděli 14. prosince 1997 v lesním porostu za městskou částí Ostrava-Proskovice. Den předtím s přáteli navštívila rockový klub Sklep v Ostravě-Vítkovicích. Vrah ji uškrtil. Případ je již promlčen.
„Měli jsme biologické stopy. Prověřili jsme kvantum lidí, bylo to k tisícovce. Žádnou shodu jsme ale nenašli. Použili jsme i další postupy. Bohužel bez výsledku,“ uvedl kriminalista, který věří tomu, že i když je zločin promlčený, pachatele se podaří vypátrat. „Máme tým Homicidium, který se vrací k neobjasněným případům,“ dodal.
Jeden tým
Moravskoslezská policie patří dlouhodobě k nejlepším v objasňování závažných zločinů. „Prožívám čtvrtou generační obměnu a hodně si vážím toho, jaký duch tu panuje. Přestože jsme na různých případech rozlítaní po dvojicích, jakmile přijde něco velkého, držíme spolu. Šlape to jako zaběhnutý stroj,“ uvedl kriminalista.
Když došla řeč na relax a dobíjení se, zvážněl. „Já ani nevím, asi jedu setrvačností. Občas si přečtu nějakou knížku, pustím si muziku. Rád se projedu autem. Sám a s hudbou. Ale že bych nějak vyloženě relaxoval, to ne,“ uzavřel.
