Jmenují se Zdeněk Špaček, Marie Tichá, Dagmar Daňková, Eliška Chodurová, Liba Pitnerová a Jiří Drbušek. V Pustkovci jsou tito senioři dobře známí. Jsou členy výboru zahrádkářů i letopisecké komise. Orgánu, který v určitém složení musí mít ze zákona každá obec. „Jsme v podstatě poradní orgán obecního úřadu. Kontrolujeme činnost kronikáře, aby nepsal nesmysly a nezkresloval údaje,“ povídá lidově předseda komise Zdeněk Špaček.

Členové své práci hodně obětují, zároveň ale nevědí, jestli na jejich práci někdo naváže. Opadá podle nich totiž celkový zájem o obec, o její historii a kulturu. „Všechny spolky mizí, jen hasičů je pořád dostatek,“ glosuje Špaček nadčasové zaměření.

PŘIPOMÍNAJÍ MLADÝM, CO JE PUSTKOVEC

A co vlastně tato dnes šestičlenná komise dělá? Přivádí mladé lidi k poznání. Nebo spíše – jak členové komise sami říkají – se o to alespoň snaží. „Zdají se být proti tomu trošku imunní. Mladí lidé o Pustkovci moc nevědí, znají nanejvýš hospody, ale žádných akcí se většinou neúčastní. Většinou chodí pár desítek lidí, a to ještě pořád ti samí,“ komentuje to s nadhledem sobě vlastním Zdeněk Špaček. „Dali jsme si proto za úkol, ať ti mladí alespoň zakopávají o nějaké pustkovecké informace.“

Jak tento edukativní záměr komise vypadá v praxi? U příležitosti výročí narození Petra Bezruče u jeho pamětní lípy v obci zorganizovali sešlost a připomínali si jeho osobnost a tvorbu. Pravidelné vzpomínkové akce a kladení věnců mívají u pomníku padlých. Po obci rozmisťují informativní cedulky. Na zeď obecního úřadu nechali pověsit pamětní desku jednoho ze dvou nejslavnějších pustkoveckých rodáků Jana Rohela a tomu druhému, Valentinu Držkovicovi, nechali vyrobit hned dvě desky na zeď hostince U Zlatého lva.

NOVÁ KRONIKA

„Spisovatel Jan Rohel jako vůbec první napsal o Pustkovci knihu. V ní je naprosto všechno. Byl to velký kamarád akademického malíře Valentina Držkovice, který zase dlouhá léta bydlel v hostinci U Zlatého lva. Rohel si během války psal deníček. Popisuje tam třeba, jak se blížila fronta a je slyšet dunění děl,“ nechává Špaček nahlédnout do života těchto dvou pustkoveckých osobností.

Rohelův deník komisi nyní přichází nesmírně vhod. Jejich velkou iniciativou posledních let byl totiž vznik nové pustkovecké kroniky, protože místní kronikář už není nejvitálnější. „A je pořádně hrubá!“ těší Špačka. „Staré kroniky jsme přitom před tvorbou důkladně vůbec nečetli. Nechtěli jsme si připomínat, co v nich je, a začali jsme ‚od Adama‘. Od katastru, co se v obci nachází a podobně. Vytvořili jsme ji za celé období Pustkovce, přispívali do ni hasiči a jiné spolky,“ komentuje předseda počin, který šel loni do tisku.

STOLETÁ VÝSTAVA

Nedávno letopisecká komise z Pustkovce zorganizovala na poměry obce pompézní výstavu obrazů Valentina Držkovice. Když se na ni přišla podívat kurátorka z domů umění, nevěřila vlastním očím. „Říkala, že takovou výstavu jako my, by si dům kultury nemohl dovolit. Nikdy! Jednak kvůli pojistce, která by stala několik milionů korun, a taky by od soukromých dárců nesehnali tolik originálů. Maximálně třicet,“ popisuje Špaček setkání.

Komisi se přitom podařilo dát dohromady rovnou stovku originálů. „Taky že to dalo nelidskou práci. Trvalo nám to půl roku. Když jsme za těmi obrazy jezdili, abychom vůbec zjistili, jde-li o originály, každý se nás ptal: ‚A budou pojištěné?‘ ‚Samozřejmě‘, říkali jsme…“ směje se Špaček. Obratem totiž dodává. „Pochopitelně pojištěný nebyl jediný, jinak by výstava nevznikla. Na to by peníze nebyly.“ Nakonec na výstavu Držkovicových obrazů dorazilo několik stovek lidí, další desítky pochvalných dopisů a slova uznání. To je to „jediné“, co se komisi za jejich úsilí dostává. A je to potěšující.