Jak se žije…
…KUCHAŘŮM
Někdy v deseti letech ho začalo zajímat, jak vznikají ty dobroty, které připravují jeho babičky a které mu tolik chutnaly. A tak jim začal koukat pod ruce, občas i s něčím vypomohl. Vše mu připadalo kreativní, atraktivní, zajímavé, barevné a voňavé.
„Navíc mám rád teplo a čisto prostředí kuchyně je ideální místo,“ svěřuje se na začátku našeho povídání kuchař Michal Cichý. V jeho kuchařském repertoáru nenajdete „UHO“, tedy univerzální hnědou omáčkou, přestože vaří ve školní jídelně…
Co vás na této práci kuchaře baví, a co naopak nebaví?
Největší paráda je přímá akce, kdy se z připravených surovin začíná tvořit zázrak zvaný výborné jídlo. Tomu ovšem předchází příprava ve formě čištění, řezání, krouhání, mletí, drcení a tak dále. Následně vše přechází v očistec přímé akce neboli celkový úklid kuchyně. Co se výroby samotné týká, není zde nic, co by mě vyloženě nebavilo. Jako méně atraktivní vnímám kancelářské práce, ale je to součást mé profese, takže s tím zásadní problém nemám.
Kdo je Michal Cichý?
Chtěl být elektrikářem, naopak nedovede si představit, že by se živil jako automechanik. Věnovat se kuchařině se rozhodl už na základní škole. V životě se řídí instinktem i rozumem, co chce umět, snaží se naučit. Obdivuje sportovce, v životě se neobejde bez volnosti, odpočine si ve vysokých horách, u velké vody nebo na kole. Nevěří kartářkám ani astrologům. Na pustý ostrov by si vzal angličák a syna.
Vzpomenete si na své první uvařené jídlo?
Samostatně jsem začal doma vařit, až když jsem byl v učení. A první jídlo? Čočková polévka.Prostředí školní jídelny jste si vybral záměrně? Není to za trest?
Dlouhodobě jsem se navzdory své profesi živil něčím jiným, a když jsem se chtěl později uplatnit v oboru, ve kterém mám oficiální kvalifikaci, napadlo mě, že bez praxe bych to na rozjezd mohl zvládnout ve školním stravování. Nastupoval jsem jako pomocná síla. V důsledku okolností a situací jsem se postupně přetavil v kuchaře a následně šéfkuchaře.
Co se vám na práci v prostředí školní kuchyně nejvíce líbí?
Nejvíce to, že mi do vaření v zásadních věcech nikdo nemluví, a když mluví, tak k dobru věci. To je pro mě stěžejní. Neuznávám konvenční školní normy, podle kterých se v drtivé většině nedá vyrobit skutečně chutný a zároveň kvalitní pokrm. Vařím podomácku, samozřejmě s ohledem na cílovou skupinu strávníků, tedy děti. Přirozeně omezujeme, nebo vylučujeme některé suroviny, které jsou nahrazeny surovinami jinými, nebo stávajícími, ovšem v jiných proporcích.
Je podle vás jednodušší vařit pro děti než pro dospělé v restauraci?
V restauraci jsem vařil jen v rámci praxe při studiu, ale sestavit jídelníček pro restauraci je jednodušší než pro školní stravování, kdy nemusíte sledovat a dodržovat spotřební koš ruku v ruce s nutričním doporučením. Menu v hospodě si můžete vysloveně postavit podle své fantazie.
Co si myslíte o stravování dětí dnes a kdysi?
Myslím, že je to celou dobu jen a pouze o lidech v kuchyni co umějí vytvořit a jaký mají k této práci vztah. Jako dítě jsem zažil parádní i propadákové stravování. A to platí i dnes.
Podle čeho sestavujete školní jídelníček?
Tohle je rébus i na několik hodin, abychom se vešli do kritérií výše zmíněných. V dnešní době je k dispozici tolik receptů a surovin, že je vždy pouze otázkou času to vše do sebe nějak systematicky zakomponovat. Výběr je vskutku hojný. Máme kostru postavenou z osvědčených klasických jídel, která prolínáme s novými, moderními pokrmy nebo variacemi na již dříve vymyšlené originály.
Musíte zachovávat během týdne určité zastoupení určitých potravin luštěnin, obilovin apod? Je to těžké vymýšlet jídelníček po této stránce?
Spotřební koš, nutriční doporučení, což je ve výsledku soubor surovin a chodů, který by měl přirozeně konzumovat každý, tedy i dospělý člověk, v nějaké časové smyčce. V tomto směru je to korektní systém, který v zásadě splňují i restaurační zařízení (jen to nemusejí dodržovat), potažmo i veřejnost doma (pokud jim nějakým způsobem záleží na zdraví).
Máte suroviny od soukromníků, domácí, bio?
Rádi bychom, ale jsme limitováni finanční normou stravné vybrané od rodičů dětí, které je určeno výhradně na nákup surovin, a strop stravného je v jednotlivých kategoriích strávníku, daný zákonem.
Zkoušíte vařit dětem i vlastní recepty?
Je už toho tolik vymyšleného, že bych vymyslel jen to, co už existuje, a nejsem z těch, kteří chtějí být za každou cenu originální. Gastronomie má nějaká svá pravidla a zásady, a ne vše ke všemu sedí, což občas někdo nerespektuje, a vznikají nesmysly na talíři.
Vaříte i speciální jídla bezlepková, pro děti s různými alergiemi apod.?
Verze pro tyto typy stravovacích omezení provozujeme, a není to nijak speciální záležitost, vychází se z celkového vaření, jen je třeba odebrat a dodělat pokrm ve fázi, kdy se do základního přidává surovina s inkriminovaným alergenem.
Co byste ve školním stravování změnil?
Zvýšil bych mzdy zaměstnancům a zdražil stravné strávníkům.
Na co kuchař nesmí nikdy při vaření zapomínat?
Na cokoliv, co má na starosti v ten den, v tu hodinu, v tu minutu, v tu sekundu.
Zástěru oblékáte i doma… Co si rád pro sebe uvaříte, co rád jíte?
Doma si rád připravuji odlehčená neboli vegetariánská a veganská jídla či vege-variace na stávající klasiky. Rád si zasportuji a ono přece jen tělo funguje drobátko lépe po nějaké kombinaci zelenino-luštěnino-obilné pochoutky, než když si zabetonujete trávení vysočinou s rohlíkem.
Máte ve svém repertoáru nějaké vyhlášené jídlo, na které zvete rodinu, přátele, známé?
Ne. Ale když mám návštěvu, vždy něco krásného připravím spontánně.
Neměl jste ambice zúčastnit se například nějakých kuchařských soutěží?
Vaření není sport, vaření je umění.
Co byste rád udělal, ale neustálo, to odkládáte na neurčito?
Opravil záchod.
Jaký dárek, který jste kdy dostal, vám udělal největší radost?
Letenka na sólo let.
Co vám z dětství schází? Existuje něco, co byste si chtěl z té doby přenést do současnosti, ale už to jednoduše nejde?
Pionýrský tábor Nové Valteřice.
Je nějaké heslo, rčení, moudro, kterým se celý život řídíte?
Rovnováha ve vesmíru.
Co vás v poslední době trápí?
Ranní vstávání do práce.