Předchozí
1 z 2
Další

Na organizaci akce se podílejí především dobrovolníci, mezi kterými najdete sociální pracovníky, studenty, ale i lidi se zkušenostmi s bezdomovectvím. Jednou z nich je koordinátorka projektu Noci venku v Ostravě Dominika Najvert (na snímku níže).

Dominika NajvertováZdroj: Deník/Lukáš KaboňJak se vůbec zrodil nápad pořádat Noc venku?

Pochází z Anglie, kde tato akce probíhá už dlouhou dobu pod pojmem Sleep Out. Odtud jsme jej přetransformovali na české podmínky a trošku upravili koncept této akce. V roce 2012 se konala první Noc venku v Ostravě a od té doby se k nám přidávají další a další města. V letošním roce bude Noc venku probíhat na 25 místech v České republice a v Bratislavě.

Kdy se uskuteční letošní Noc venku a na co se mohou lidé těšit?

Samotné vyvrcholení kampaně probíhá vždycky v zimním období. Letošní Noc venku připadá na 22. listopad. Každoročně se setkáváme na daném a vymezeném místě, v letošním roce tedy v kostele svatého Václava. Je připraven kulturní program, debaty týkající se problematiky bezdomovectví. Rovněž jsou naplánovány nejrůznější workshopy, tudíž lidé mají možnost si popovídat přímo s lidmi, kteří mají zkušenosti s bezdomovectvím. Konkrétně tady v Ostravě se Noci venku pravidelně účastní 200 až 300 lidí, zhruba 50 jich následně přenocuje.

Vstupenkou na Noc venku jsou potraviny. Jaké množství potravin každoročně vyberete?

Pohybuje se to v řádu dvanácti až patnácti velkých pytlů. Nejvíce lidé nosí čaje, cukry, různé instantní polévky, konzervy. V poslední době nám lidé jako vstupné často nosí třeba i kávu nebo sladkosti. Rovněž to bývá také rýže a podobné suroviny.


Kam všude potraviny putují?

Potraviny rozdělujeme ještě ten daný večer a ráno je rozvážíme nízkoprahovým zařízením, která pracují s lidmi v nouzi v Ostravě. Takže jsou to azylové domy, něco každý rok předáváme i Službám Dobrého Pastýře v OstravěPřívoze, něco jde vyloženě pro nízkoprahové služby do denních center. V minulém roce jsme některé potraviny dávali třeba i sociálněaktivizačním službám, které využívá v posledních letech čím dál více lidí, kteří bydlí v ubytovně a jsou v takové nouzi, že žádají o potravinovou pomoc. Pomoc by měla být vždycky co nejvíce adresná a věřím tomu, že všechny potraviny jdou opravdu těm nejpotřebnějším lidem.

Dokážou tyto dary takoví lidé ocenit?

Za naši organizaci (Spolu pro rodinu, z. s. – pozn. red.) mohu říct, že naši klienti jsou šťastní a častokrát je to pro ně velká pomoc. Ze strany azylových domů nám chodí spíše poděkování od vedení. Máme dobrou spolupráci i se sociálními pracovníky, ale nedostaneme se už k informacím od samotných klientů.

Jaký má smysl to, že lidé přespí venku?

Noc venku v Ostravě. Ilustrační foto.Zdroj: Facebook.com/nocvenku

Hlavním smyslem je lidem otevřít oči a umožnit jim nahlédnout trošku pod pokličku toho, jak je problematika bezdomovectví běžně médii prezentována. Hlavně v zimním období se lidé dozvídají informace o tom, kolik lidí bez domova umrzlo, jak jsou plné noclehárny a tak dále, ale nemají už možnost si rozšířit informace o tom, jakých lidí se to týká. Bezdomovec zdaleka není jen člověk, kterého lidé vidí někde na ulici v parku. Bezdomovectví se dotýká lidí, kteří žijí v ubytovnách a nemají vlastní bydlení. V dnešní době se to týká spousty seniorů, matek s dětmi žijících v azylových domech a tak dále. Struktura a skupina těchto lidí je opravdu velmi široká. A ohrožených je každým rokem čím dál více. Cílem akce je probudit v lidech zájem s tím něco dělat, a to třeba z té nejnižší úrovně. Myslíme si, že každý z nás s tím může něco dělat. Například svým přístupem, jak se na takové lidi venku dívá či nedívá, nebo jak se k nim chová.

Ve fotokoutku v minulých ročnících se mohli lidé se zkušenostmi s bezdomovectvím vyjádřit, jaké věci jim vadí ze strany společnosti, případně co je trápí…

Ano, bylo to například to, že se od nich lidé odvrací pohledem, že se na ně nikdo nepodívá, že před nimi zavírají oči, a tím pádem se cítí méněcenní. A proto se snažíme odstraňovat některé bariéry ve společnosti. Přišli jsme s konceptem takzvaných Noclenek, které se začaly prodávat na Noci venku ve spolupráci s Armádou spásy v Ostravě. Účastníci Noci venku mohli vytvořit kupon na nocleh, tedy takzvanou Noclenku, a tu poté mohli věnovat komukoliv, koho potkali venku na ulici, a umožnit tak někomu, kdo nemá peníze, přespat alespoň jednu v noclehárně.

Lidé bez domova mají v dnešní době mnoho možností, kam se mohou obrátit. I přesto někteří těchto služeb nevyužívají a chtějí zůstat na ulici. Proč tomu tak je?

Na ulici má člověk jistou míru svobody, orientuje se ve svém prostředí, zná lidi i prostředí okolo sebe. Noc v noclehárně nebo stěhování se do azylového domu je pro takového člověka velmi náročná fáze, kdy může zažívat pocit samoty, odloučení, stesku po kamarádech i strachu z neznámého prostředí a lidí v něm. Část lidí má také na ulici závazky, ať už ve smyslu druha či družky, se kterým by nemohli být ubytováni v jednom azylovém domě, psa nebo vytvořeného či zabraného přístřešku s osobními věcmi, který by museli opustit.

V jakémkoliv zařízení sociálních služeb jsou pravidla, režimová opatření a vnitřní řád, který může být pro člověka starajícího se sám o sebe na ulici najednou velká zkouška, jak si zvyknout na jiný styl života. Čím déle je člověk na ulici, tím je pro něj více nesnadné vrátit se zpět do společnosti. V situaci, kdy nejsou u člověka žijícího na ulici uspokojovány ani základní potřeby, jako je potřeba nasycení, spánku, tepla, bezpečí a podobně, nelze předpokládat, že bude schopen přemýšlet a konat v zájmu potřeb vyšších. Tyto potřeby přijdou přirozené nám všem, kteří máme domov, jídlo, teplo a klid ke spánku. V tomto smyslu bychom se měli řídit výrokem Wilhelma Reicha: „Pomoz všem tak daleko, jak chtějí jít, a ještě o kousek dál.“

Pokud vy sama osobně potkáte na ulici člověka, který vás prosí o drobné, dáte mu je?

Jak kdy a jak komu. Spoustu postav z Ostravy už znám. Většinou to záleží na momentálním rozpoložení. Takže občas dám, občas nedám.

Měli by podle vás lidé bezdomovcům finančně přispívat, nebo je vhodnější jim donést třeba jídlo?

Určitě je vhodnější jakékoliv systémové řešení než chtít po lidech, aby takto podporovali konkrétní typy lidí. Ale spousta lidí má s nákupem jídla pro lidi bez domova dobré zkušenosti. Znám lidi, kteří jdou do pekárny, něco jim přinesou a lidé bez domova jsou za to opravdu rádi. Někdo má s tím naopak špatné zkušenosti, kdy je s tím dotyčný poslal do patřičných mezí. Sama jsem zažila případ, kdy jsme s dětmi na parkovišti potkali před obchodem staršího pána, šli mu udělat nákup a sdíleli s ním jeho příběh. A byl za to strašně rád. Dokázali jsme mu pomoct už jen tím, že jsme s ním hovořili, neodmítali ho, nabídli mu možnosti řešení jeho situace, odkázali ho, kam si může zajít obrátit se o pomoc. Takové lidi máme i v týmu. Tito lidé opravdu žili na ulici, dostali se do azylového domu, našli si sociální bydlení a dneska žijí samostatný život v nájemním bytě a jsou spokojení a šťastní.

Jaké jsou nejčastější důvody, proč lidé na ulici skončí?

Jsou to dluhy, rozvody, nejrůznější vztahové problémy. Za vším většinou stojí ztráta pevných rodinných vazeb nebo absence rodiny a blízkých, kteří mohou podat pomocnou ruku, když se člověk dostane do nějaké špatné situace. Takže jsou to vesměs lidé, kteří nemají rodinu, nemají rodiče nebo své vlastní děti. Mohou to být také lidé, kteří jsou v invalidním důchodu nebo mají nějaká zdravotní omezení. Spousta důvodů vzniká i na podkladě psychiatrických onemocnění, neléčení duševních onemocnění a tak dále. Neléčení těchto onemocnění způsobuje takový koloběh událostí, že lidé potom opravdu na ulici skončí. Velkým problémem je i doba strávená na ulici. Čím déle tam lidé jsou, tím je pro ně velmi náročné vrátit se zpátky do běžného režimu.

Jakého jsou lidé bez domova nejčastěji věku?

To je velmi různorodé. Určitě se ve větších městech více zdržují lidé, kteří jsou třeba i mladší, v menších městech jsou to naopak spíše senioři. V posledních deseti letech značně narůstal i počet žen, které jsou na ulici, ale i matek s dětmi v azylových domech. Takže si myslím, že věkové rozpětí je velice různé a opravdu se to může týkat kohokoliv z nás. Samozřejmě že čím je člověk starší a má menší uplatnitelnost v běžné společnosti nebo na trhu práce, tím se mu už úplně rozpadá možnost vrátit se zpátky.

Tým Noci venku chystá v září novou akci. O co konkrétně půjde?

V letošním roce poprvé pořádáme benefiční běh, který se uskuteční 9. září od 15 hodin v Komenského sadech. Výtěžek běhu by měl sloužit na pořádání kampaně Noci venku v Ostravě. Pro účastníky jsou připraveny tři tratě. Čtyřsetmetrová pro děti a maminky s kočárkem, dvoukilometrová pro lidi, kteří nejsou zvyklí běhat, ale chtějí si to s námi vyzkoušet, a čtyřkilometrová pro ty, kteří mají s běháním již nějakou zkušenost. Nebude to však závod, ale pouze běh. Všichni účastníci obdrží medaile. Na webu Noc venku a na události na facebooku je registrační formulář, kde se mohou zájemci registrovat. Účastnický poplatek pro dospělé činí 150 korun, pro děti 50 korun. Na akci budeme mít zajištěno také občerstvení. Samozřejmě budeme připraveni a ochotni vést debatu o samotné kampani a problematice bezdomovectví s případnými zájemci.

Martina Riemlová

Dominika NajvertNarodila se 23. září 1981 v Ostravě. Vystudovala magisterský obor Sociální práce se zdravotnickým profilem na Zdravotně-sociální fakultě Ostravské univerzity. Již jako studentka věděla, že chce jednou v práci pomáhat druhým. Pracovala jako ředitelka Sdružení azylových domů v ČR. Odtud pramení její zájem o problematiku bezdomovectví a její řešení. Momentálně pracuje jako vedoucí sociální služby pro rodiny s dětmi v organizaci Spolu pro rodinu, z. s. Rovněž působí jako externí vyučující na Fakultě sociálních studií Ostravské univerzity. Vykonává také funkci předsedkyně W-spolku, z. s., což je spolek rodičů a příznivců Waldorfské základní a mateřské školy v Ostravě. Deset let se věnuje canisterapii. Má ráda cestování a čas trávený s přáteli. Má dvě děti.