Záměr postavit v Ostravě ve Vítkovické ulici kostel svatého Josefa Dělníka přímo v hornické kolonii blízko Dolu Hlubina dostal svou podobu v roce 1933, kdy byl zpracován projekt. Jako autor bývá uváděn architekt Mademayer z projekčního oddělení Vítkovických železáren, ale největší podíl na vzniku baziliky i přilehlého salesiánského ústavu měla ostravská stavební firma Nekvasil. Vznikl tak jediný kostel této unikátní konstrukce v tehdejším Československu a jeden z mála v Evropě. Hlavním iniciátorem stavby baziliky byl Antonín C. Stojan, pozdější olomoucký arcibiskup.

Jiný kostel

Příprava stavby kostela byla zahájena už v roce 1921. Základy se začaly hloubit v prosinci 1935, v dubnu následujícího roku byla zahájena betonáž, v červnu pak posvětil arcibiskup Leopold Prečan základní kámen. Místo je silně poddolováno, proto začaly Vítkovické železárny stavět ocelovou konstrukci na speciálním železobetonovém roštu, a do Vánoc pak byly dokončeny všechny zednické práce. V následujícím roce došlo na vnitřní úpravy, umístěn sem byl oltář a zabudovány varhany. Návrh interiéru byl zadán ostravskému akademickému malíři profesoru Janu Obšilovi. V listopadu se uskutečnila kolaudace. Slavnostní benedikce se s velkou slávou konala 8. prosince 1937.

Chrám je trojlodní, věž je vysoká 28 metrů a na jejím vrcholu je umístěn šest metrů vysoký kříž. Kostel svatého Josefa Dělníka plnil svou funkci pro kolonie Hlubina a Šalamouna, ale jeho smyslem bylo především salesiánské působení mezi mládeží v Ostravě. Kostelu se proto říká podle zakladatele salesiánů Don Bosco. Konaly se v něm pravidelné bohoslužby i za německé okupace, a pak ještě v prvních letech komunistické diktatury.

Unikátní ocelovou konstrukci nového kostela svatého Josefa Dělníka dodaly Vítkovické železárny.Moderní chrám

Po architektonické stránce představovala stavba katolického kostela svatého Josefa ve Vítkovické ulici zcela nový typ sakrální stavby, jaká u nás zatím neměla obdoby. Máme tu prostou trojlodní baziliku ze zcela nových materiálů; šlo vlastně o modernistické pojetí. Kdo stavbu viděl v prvopočátcích, měl spíše dojem, že zde Vítkovické železárny staví jednu ze svých výrobních hal. Chrám byl konstruován jako vyzdívaný ocelový skelet. Ukázalo se, že víra v technickém věku se nemusí zříkat takových vymožeností, jakým jsou třeba ústřední topení anebo kříže na věži, který za noci svítil, zdůrazněn neonovými zářivkami. Někteří konzervativně zaměření věřící tvrdili, že je to „amerikánství".

Vyhnání a obnova

V roce 1950 byli salesiáni z Ostravy násilím odvezeni, nicméně kostel dál sloužil k bohoslužbám, a jistým konspirativním způsobem byl také místem náboženského vzdělávání, zvláště pak v roce 1968. Jenže o pět let později, za nejtužší normalizace, rozhodl městský výbor KSČ v Ostravě, že kostel musí být zrušen, což na schůzi pracovníků ideologického oddělení (přizváni byli také zástupci městského národního výboru) bylo zdůvodněno protistátními aktivitami salesiánů v obrodném roce 1968. Tehdejší ostravský kaplan a pozdější pomocný biskup Josef Hrdlička sloužil v silně emocionální atmosféře poslední mši.

Po listopadu 1989 byl kostel znovu vrácen svému účelu, v prosinci 1990 se zde konala děkovná bohoslužba. O rok později, rovněž začátkem prosince, posvětil arcibiskup Jan Graubner čtyři nové zvony z dílny Marie Tomáškové v Brodku u Přerova. Poprvé zazněly na Štědrý den. K tomu zbývá dodat, že veškeré umělecké práce spojené s obnovou kostela svatého Josefa Dělníka vedl architekt Václav Dvořák.