Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl pravidelného sobotního seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví.
Další nový díl najdete pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.

Seděli zme v utery Na Upadnici, leli do sebe zimne pivo a nadavali na tych dnešních řidičův. „Jezďa tajak blazni. Hlavně ti mladi synci. Dyť v červnu zařvalo na českých cestách kolem padesati ludi! A enem minulu sobotu devět! Či to je normalni? A to prazdniny a tym i přesun naroduv na dovolenu deprem začinaju!“ pyskoval Antek.

„Včil si mi připomenul stareho Bebenka. Tyn kdysik před šedesati rokami slyšel v radiu zpravu, že u Bratislavy se naburaly dva auta a šest ludi, keři jeli v tedy nově vyrabjane Tatře 603, to něpřežilo. Vtedy stary Bebenek pravil pamatnu větu: ,To by se za Rakuska stať němohlo! Dneska ludě nic něvydrža!´ Stara Bebčuska mu za to vynadala do bezvědomi. Že pry je hnusny něludek a morbid a že se vubec divi, jak s takim cynikem mohla měť pět děcek a tři potraty!?!

Bebčus se branil, že to tak němyslel, ale že by se to fakt za Rakuska stať němohlo, bo vtedy přeci něbyly šestsetrojky! Ale stejnako byl robu vyhnany ni enem z lužka, ale aji z kuchyně, bo tam to lužko měli. Nic se z teho něrobil, bo moch aspoň bez hlupych dřistuv svoji stare do hospody! Jak dluho Bebčus vtedy ponocoval bez svoji roby, mimo společny stul i lože, to už se něpamatuju, ale jeho pamatne zištěni, že ,ludě včil nic něvydrža´, je pravdive aji včil,“ pravil Lojzek a tak tak uhnul před tackem, co po nim šastnul katolik Poldek.

„Nězlob se, Lojzek, ale ty zje fakt jak tyn Bebčus!“ doprovodil ešče svůj diskařski vykon. „Di do řiti, či něviš, jak to Lojzek mysli?! Ale na druhu stranu aji ja se myslim, že dněska ma auto kajjaki smrad, ani řidiť to něumi! Ni že bych im zaviděl a něpřal im to, ale měli by se všeckeho věcej važiť! Byť skromnějši a poslušnějši. A něplati to enem na tych mladych, ale aji na staršich, keři se za volantami svojich bourakuv chovaju jak smysla zbaveni! Až maš pocit, že co řidič, to vrah! A že su něbezpečni hlavně včil, kdy se ludě budu přesuvať na dovolenu a cesty budu narvane, je jasne,“ pravil Antek, ale zarazil ho Lojzek:

„Poldek, jak to vypada s tu dovolenu na tej tvoji chatě?“ „Ešče něvim, musim se te moji zeptať, jak to budě ona řešiť. Ale spiš se myslim, že pojedem tak do dupy. Tedy vy, bo mě určitě sebu vezme,“ usmjal smutně. A jak to s tu dovolenu nakonec dopadlo, to se dozvitě až po prazdninach, kdy se zas ozvu. A na rozlučku ešče Erďuv tradični frk: „To pravi syn mamě: ,Maminko, mi se do té školy nechce. Dívky mají ze mě srandu, kluci mi podrážejí nohy, učitelé mě nemají rádi! Já tam nepůjdu!’ ,Musíš! Jednou jsi tam ředitel.’ Fajne, ni?!“

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.

Všechny díly seriálu Deníku Dřisty fifejdskeho Ofila najdete zde.