Dřisty fifejdskeho Ofila: Mrazy su pryč aneb Jak včil na chřipku?

Něvim, čim to je, ale když se chlopi sejdu v hospodě, tuž se dycky bavija o polityce, robotě a babach. Ešče se nam Na Upadnici něstalo, že bysme rozebirali jakesik divadelni představeni či dokoňca operu. Enem raz.

To přiletěl za nami nasrany Slavek v nedělnim obleku, odplul se, hodil do sebe pivo a pravil: „Sem ja to ale mamlas. Něchal sem se tu moju ukecať a šel dněska do divadla na jakusik operu. Prvni dějstvi sem jakž takž přetrpěl, když ale po přestavce stal na jevišťu taki hodně tlusty chlop za takim těnkim stromem z papundekla a řval na cele divadlo, že musi byť ticho, aby o nim nikdo něvěděl, a dalši tři herci se tvařili, že ho fakt něviďa a něslyša, a kliďanko se spivali svoji, tuž sem se nasral, řek mamuli, že idu na pivo, a sem tu!" Za všeobecneho veseli se sednul, rozvazal kravatu a dal se ešče jedno. Když usrknul, spustil: „Chtěl bysem se raz dožiť teho, jak mě moja něbudě tahať na kulturu, ale v nedělu se obleče hubertus a vyrazi ze mnu na fotbal…," nědořek, bo chlopi, keři věďa, že ta jeho je afektovana pani, byvala učitelka, řvali při te představě tak hlasito a uporně, až se im slzy lely z oči.

„Když už mluvitě o tym, čeho se kdo dožije, tuš ja bysem se chtěl dožiť ve zdravi duchoda tajak vy," pravil, když se kapku zklidnili, od pipy kelner Zbyňďa. „A čemu bys neměl? Guvno robiš, enem se tu blunckaš po place, řiť maš jak štyrski valach a břuch jak baba v devatym měsicu," pravil mu na to ze smíchem Poldek. Ale při pohledu na Zbyňďu sem velmi silně citil v luftě kelnersku facku!

Tuš sem honem změnil temat: „Tak se po tych arktickych mrazach kapku otěplilo,co!? To se budě chřipka zas šiřiť jak lavina. Aji bysem se něchal proti ni očkovať!" „A to bys zrobil velku cypovinu!" okřiknul mě Jaryn, kery se na vojně jakimisik zdravotnimi švindlami dostal mezi lapiduchuv a byl na to patřičně hrdy, bo jak furt tvrdil, pochytil tam hodně věci z moderni mediciny. A ty často a s naležitym odbornym komentařem na sobě rad aplikoval.

„Mam kamoša. Byvaly vrcholovy sportovec, kery nikdy něpoznal, co to je chřipka. Až se před třemi rokami něchal přesvědčeny svoju robku proti chřipce očkovať. Potkal se ho potym uplně zdecimovaneho! Bez iskry v oku a chuti na pivo či vinko, keru měl furt. Pravil mi, že po tym očkovaňu byl tolik razy němocny, až to pry vyvrcholilo srdečnimi problemami tak, že mu museli zrobit štyry bypasy naraz…," tvrdil Jaryn.

Podivali zme se s chlopami na sebe a očami se sdělili, že se asi zblaznil, když takim dřistam věři. Ale Jarynovi nečekaně přispěchal na pomoc Břetik: „Možna se budětě smjať aji mi, ale moja susedka je po loňskim podzimnim očkovaňu proti chřipce imrvere u doktora a furt je nemocna. Takže asi na tym cosik budě. Ni každy to asi snaša dobře." Možna bysme našli mezi sebu i dalši připady dokazujuci něbezpečnosť očkovaňa, kdyby nědostal rozum Erďa a včas naš dišput něujkončil svojim tradičnim frkem.

„To přijel chlop dřive ze služební cesty a vidi na stole hořici doutnik. Zařve na maželku: ,Odkud je ten doutník?!' Roba mlči a tupě čumi. ,Tak řekneš, odkud je ten doutník?!' A ze šifonera se ozve: ,Z Havany, ty blbe!' Fajne, ni?!"

Ruža doma nad našim hospodskim dišputem tež krutila nevěřícně hlavu, ale pak pravila, že už dluho něviděla Očadličku. A ta se pry tež nechala v lednu při te epidemii chřipky zadarmo očkovať. „Zítra za ňu zajdu! A poptam se," slíbila mi a zmizla v loižnici.

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.