Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl nového seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Seriál vychází pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.

Měl sem skvělu šancu zajsť zas Na Upadnicu. Jednak sem se chtěl dozvěděť, jak dopadnul ten Mikulaš u inych, bo u nas byli všeci střizlivi. Děckum se to libilo, tuš sem andělovi, čertovi i Mikulašovi, pamětlivy slov Lojzka, nic něnalel, ale slibil tekutu odměnu ve štvrtek Na Upadnici. Sice cosik mrmlali o sketě a držgrešlovi, ale odešli, jak sem Lojzkovi slibil, střizlivi.

A tež sem Ruži řeknul, že idu kupiť do města darki pro děcka pod stromek. A tak sem ve štvrtek vlez Na Upadnicu ověšany tajak vanočni stromek, a už od dveři sem řval, že něchcu pivo, ale grog!. „A jeje, Mikulaš se nam vratil!" křiknul na mě posměšně Antek.

„Guvno Mikulaš, tyn byl v ponděli! A drž pysk, bo beztak ešče nikdo něvi, jak to s tebu, andělu, vlastně dopadlo!" štěknul po nim Lojzek a přivital mě s tym, že Cyrilova slivka odvětrala a je skvěla. „Dobře stě to v tej Polične uvařili, fakt," poklepal mě po rameňu těsně předtym, než sem se vtisnul mezi chlopy, co se ohřivali řitě kolem hospodskeho krba. Po Lojzkove připomince Antek enem tak zašvidral a vykoktal ze sebe: „Jak by to mělo dopadnuť?! Přišel sem spořadaně dom, zeblek sem se a šupnul do lužka. Stara byla na stypach, a tak byl doma klid."

„O tym se ešče povykladame, bo si zase zřigal pul cesty kolem baraka! A navic v tym andělskim munduře! To byla ostuda! Baby se ešče včil o tym vykladaju," smjal se mu Poldek.

„Ser na gořalu!" okřiknul ho Juzek a otočil se ku mně: „Co to maš v tych balikach?" „Ale kupil sem rodině darki pod stromek. Nejvěči radosť mam tu oto z tych klasickich saněk. Ty sem kupil pro mojiho nejmladšiho vnuka Peťulku! Až němus ťapkať ve sněhu. To se do nich zapřahněme a povezeme se ho tajak jakesiho grofa!" pravil sem hrdo a usrknul se horkeho groga.

„Ty zje, Ofilu, jebly! Čemu kupuješ také pičoviny, když viš, že se naša matička zem otěpluje a pořadne zimy ze sněhem, jak to tak vypada, skoňčily?" zmrazil moji nadšeni Erďa. „Guvno! Byvaly prezident Klaus tvrdil a tvrdi dovčil, že se něotepluje, tuš se něotepluje a zimy budu zase krute," hajil modre ptactvo a jeho otca-zakladatela Jiřik.

Něchal sem ty ich dřisty o meteorologii bez povšimnuťa a dali řikal svoji: „Až mi radosťu poskočilo srdečko, když sem v Ostravě viděl stolařa, co prodaval saňki. Ty klasicke! Ni ty pekače z vikslajvantu! A navic ich měl lacinějši niž v marketě, kaj sem ich chtěl kupiť," chlubil sem se.

„Něchcu rypať, ale kaj maš ty festovni dřevěne, co si před dvuma rokami kupil pro jeho sestřičku Terezku? Něsu nakonec polamane?" zeptal se izlivo Antek. „Něsu, enemže sem kupil take hodně dluhe, kere se něvejdu do kufra auta a nědaju se tak převažať z mista na místo. Tak ich synek zavez ku druhym tchyňakum do Bruntala, kaj ich něchal a použivaju ich tam," vysvětlil sem.

„Ja, ja, to byly časy, když zme jezdivali saňkovať na Slezsku do Stromovki! Tam co je včil zoologicka zahrada. Tam byl taki lesik, trolejbusem zme tam byli za chvilu a už zme se spušťali z kopečka!!…" zaspominal Lojzek, tajak by nas z Antkem něslyšel. „No ja, ale potym přišli inženyři socialisma a zabrali cele uzemi pro zoo. Nic proti temu, zoo je to pěkne. Až na to, že tam něchali vyhynuť lednich medvěduv a medvědinec zburali," postesknul se Jiřik.

„No ja, ale zas tam maš sloninec… Ale tyn znatě? Stoji taka šumna děvucha v Ostravě na mostě, čuči do Ostravice, na sobě minisukňu, že ji z ni dupa leze tajak vetřelec z břucha. Přitoči se ku ni taki chachar, zdvihně ji ešče kapku tu sukňu a vrazi ji ho tam tajak zbijak do uhla na čelbě.

Děvuška začně ječeť jak pominuta: ,Co robiš!? Co robiš!???´ A on v klidu: ,Svařeča ve Vitkovicach. Čemu se ptaš?´ Fajne, ni?!" utnul tradičně naš dišput Erďa.

Ruži sem doma ten frk rači něvykladal, bo sem měl strach, že zas sleti z lužka. Minule se totiž dost narypala pyščisko…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.