Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl pravidelného sobotního seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Další nový díl najdete pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.
V utery to Na Upadnici vypadalo tajak ve vojenskim lazaretě po dvudenim utoku nepřitela. Nařikaňa, bečeňa a stěžovaňa, no co vam mam řikať! Jeden kňučel, že ho boli lebeň, druhy, že ma naraženu řiť, jak sebu jebnul na schodach, třeti mrmlal, že s nim jeho stara němluvi, bo přišel ze šmigrusta až dněska rano „A navic je to o to horši, že ani dobře něvim, kaj sem byl!" pravil k temu. Enem ja sem se trunil na svojim mistě, spokojeny a tak trochu ku kamošum aji škodoliby, bo mě nic něbolelo. Dobře sem se totiž pamatoval, jak sem se loni něchal nachytať, kupil se karabač a šel s Lojzkem po susedkach. Začali zme rumem (bo ten jeji nic ineho něpije) u Lipnicke, pokračovali becherem u Očadličky, vodku u Bebčusky, a když zme přišli k Piontkove, tuž už zme ani něvěděli, co nam vlastně naliva. A druhy den sem potym měl všecki ty něduhy, kere včil sužily kamošuv lebeň sem měl tajak staru kovarňu s tisicem malych kovařičkuv s kladivečkami, naraženu prdel, jak sem se něchca sednul z ničeho nic na chodnik, a moja Ruža mi to všecko vyčitala a připominala ašče včil v sobotu. Tuž sem ju poslechnul a zustal letos rači doma.
„Tak to viditě, mysleli zme, že už je tu jaro a že se každu chvilu vrhněme na ty naše zahradki, a tu maš čerte kropač. Zima se nam vratila. Už v sobotu se tak ochladilo, že sem myslel, že je leden a ni už duben. Navic dneska rano v radiu pravěli, že ta nova zima potrva ešče jakusik dobu, minimalně tak tyden, co znamena, že se zas budeme třepať v zimnikach tajak zulc na pekaču," pravil po třetim pivě, když vyrovnal hladinu alkoholu v krvi, Poldek. „Take počasi je nejhorši. Chvilu těplo, chvilu zima. To se pak daři rymečkam a chřipečkam," pravil na to znamy hřibař a hypochonder Jaryn. „Ja s tym problem němam. Rymu sem měl naposledy, když mi bylo štyrycet, a už ve třiceti sem se zbavil aji angin. Včil mam plny nos akurat když kvetu travy a jivy. Bo na to mam kapku alergiu. Neni to nikdy ale dramaticke a po paru kychnuťach se vyčistim nos a je všecko v pořadku," oznamil přitomnym Lojzek a objednal se pivo.
„Kecaš! A jak se možeš v take zimě nalivať pivem?" snažil se mu oponovať Jaryn a hřal se ruki o skleničku s voňavym grogem. „No v tym to pravě je! Už sem vam to kolik razy chtěl řecť, ale to su dycki jakesik dřisty a pindy, pro kere vam to tajemstvi pokažde zapomenu vyzradiť. Tak včil se to staně. Všeci znatě Slavečka, teho mojiho byvaleho spolupracovnika. Ma už osumaosumdesat, a kdyby se včil nězlomil krček v kyčli, bo před barakem špatně šlapnul na schudek, když šel veňčiť psa, neležel by ve špitale, ale seděl tu s nami Na Upadnici. No a ten mi už kdysik davno, když zme se ešče za děvuchami otačali, pravil, jak na chřipajznu. ,Ja se dam dycki, když citim, že na mně chřipajzna leze, tři zimne dvanastki a večer před spanim polknu dva acylpiriny. A rano sem čily jak rybička!' tvrdil mi vtedy. Ja mu něvěřil, ale paru razy sem to vyzkušal a fungovalo to. A funguje dodněska," sdělil nam Lojzek, jak on idě na rymu a chřipku. „To by byla moja smrt, vraziť do sebe tři zimne piva," přiznal se Jaryn a dali slopal tyn svuj grog.
Chtěl ešče cosik dořecť, ale utnul ho Erďa: „Kdybystě misto tych hadek, esli chlastať či ni, rači dbali o svoji zdravi! Až nědopadnětě tajak ten stařik, co přišel ku dochtorovi a pravi: ,Něco se mnou není v pořádku. Stále běhám za mladými děvčaty.' ,Ale to je přece docela přirozené.' ,Jenže já si nemůžu vzpomenout proč!' Fajne, ni?"
Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil
…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.
