Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl pravidelného sobotního seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Další nový díl najdete pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.

Seděli zme v tych aktualnich mrazach natlačeni u krbu Na Upadnici, když naraz pravi Rudek: „Už by to fakt chtělo jaro! Vyjsť se do přirody, zrekultivovať zahradku a vubec už zahodiť ty těžke zimni mantle a isť enem tak v tričku." „Ani mi němluv. Enem co se trochu otepli, tuž ze staru vyrazime na chatu. Loni sem zrušil veškere zahonky a něchal enem kobzole, bo nam už se něchce furt cosik pleť, okopavať a zalivať.

Neni nad to sednuť se pod ořech, dať se kafičko a enem tak klabosiť," přidal se ku němu Antek. „Ty zje jakisik zhnily! Neni to přeci tak davno, co si tam pěstoval všecko, co v zemi rostě. A teho hydu cos tam živil: kury, kačeny, kraliky aji krocany. Co včil tak naraz?!" zeptal se ho Lojzek. „To už je stara baja! Když sem to musel v zimě jezdiť aji tři razy do tydňa krmiť, zistil sem, že mě jedno vajco, kilo kralika či krocana vyjdě dva razy tolik co v konzumě," přiznal.

„No a co zme ti každy rok řikali?! Ty si ale dycki trval na svojim, že maš všecko zadarmo! A to ti něspominam, kolik tě stala elektřina, když si měl tyn svůj obrovski mražak nacpany krocanami, kuřatami a kralikami…" daval Antkovi dali do těla Lojzek.

„No, na jaro se sice ešče kapku počkame, ale myslim, že zima už budě pomnalučki koňčiť, aji když se pravi, že březen za kamna vlezem…" vratil dišput do puvodni linky Poldek. „Už se zas hraješ na Sybyllu? Spomeň se, jak si před paru rokami prorokoval o Vanocach to same a potym v březnu ni enem, že pizly mrazy, ale aji nasněžilo, že děcka mohly vytahnuť saňky. Byl by si možna dobry pan rosnička, ale prorokovanim by si se živiť němoch. Tobě by rozbila pysk prvni baba, kere bys předpověděl, že se brzo, dobře a bohato vyda a ona měla před svaďbu s haviřem," smjal se mu Antek.

Ale to už se vzal slovo Jiřik: „Oto sem potkal Dymkovu. Spominatě se na ňu? Robila vratnu v ostravskim Domě tisku. V tym baraku, jak tam byly redakce všeckich novin, co v kraju vychazaly, a kere se tam aji tiskly. Tak ta Dymkova raz u piva spominala, že kerysik večer přijel z Prahy šefredaktor jednych tych celostatnich novin a cpal se do vytaha, že jako jedě do svoji krajske redakce. Ale Dymkula tajak jakisik kovboj mu zastupila cestu, chytla se za opasek, na kerym měla připevněne prazdne puzdro od pistole, a že nikaj něpojedě. Až se pry počka, že se pro ňho přijdu. Potym vytočila číslo a řekla do telefona: ,Ty, redachtoře, přiď sem nadul. Je tu jakisik chuligan a chce tam za vami. Ja ho něznam a navic je oblečeny tajak jakisik tramp! Tuš ho pustiť němožu.

Ten redaktor přišel nadul a moc se šefovi omluval. Potym se zle podival na Dymkovu, ale ta ledovo pravila: ,No, co?!? Divej, jak je oblečeny! Texaski, karovana košula, modry šatek. Či tak se oblika šefredaktor? Ja ho tam pustim, un se vrhně na sekretarku, zgvaltně ju a co potym!?!' Tak ta Dymkova vas všecki zdravi!" Chlopi ze smichem poděkovali za pozdrav a už posluchali Erďu: „To pravi synek kamošovi: ,Byl sem ti na svatbě spolužački a divil sem se, jakeho blbca se vzala. Když sem z ňu totiž taňcoval, naraz se rozběhnul a kopnul ju mezi nohy!' ,A co se ji stalo?'

,Ji nic, ale ja mam zlomene tři prsty!' Fajne, ni?" Když sem tyn frk vykladal pozdějši doma Ruži, ona se ni enemže ani nězasmjala, ale s přisnym pohledem na mně křikla: „Ofilu, ukaž mi prsty na prave ruce!!!" Asi zapomnila, že sem levak…

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.