Vážení čtenáří, přinášíme vám další díl nového seriálu Deníku.
Naší snahou je poskytovat především seriózní zpravodajství z vašeho nejbližšího okolí, ale zároveň chceme do Deníku dávat také užitečné informace a zábavu. Dřisty fifejdskeho Ofila, které vystihují rázovitost našeho regionu pohledem svérázné postavy, by měly být právě jednou z těch věcí, které v Deníku pobaví. Seriál vychází pravidelně vždy v sobotním tištěném vydání Deníku.

Pravil mi minulu nedělu muj starši synek: „Tato, sbirej se, pojeděš se mnu do Prahy! Mam tam jakesik jednani z roboty a ty si beztak ešče si v Praze v předvanočnim čase něbyl a musiš se mnu zajsť na Staromak na trhy, podivať se na strom republiki a dať se kelišek medoviny. Byl sem tam minulu nedělu a byla fakt dobra. Namitki se něpřijimaju!" Co sem měl robiť? Podival sem se na Ružu, ale ta enem zavrtěla hlavu a pravila: „Ja nikaj nějedu! Musim před svatkami vygruntovať kvartyr a ty to za mně nězrobiš!" To se spletla poprve! Nahazal sem do taški věci a mucknul ju na ličko. „Doklady maš? Penize maš? Věci na převlečeni a spani ses zebral?" ptala se mezi dveřami. Kivnul sem, že ja. „Tak to maš všecko!" kivla aji ona a spletla se to odpoledne druhy raz.

Cesta do Prahy byla přijemna, enem na Vysočině kapku zasněžilo. V Praze zme v hotelu navečer sedli ku televizi, dali se po štamprli slivovice a ja se odevřel jedneho lahvača, co sem se v Ostravě přibalil jako potřebnu věc! „Nic, idu spať. Rano brzo stavam až sem brzo zpatki," sdělil mi synek, který byl v Praze za jakimsik pracovnim ukolem, a zalehnul. A v te chvili sem zistil, že se Mařa v tym svojim druhim tvrzeňu spletla. Neměl sem sebu pataki! Praški na němoce!

Tuž to sem v řiti, pomyslel sem se, a s naděju, že rano je mudřejši večera, jak dycki pravěli moja maminka, sem usnul! A bylo! Hned vedle hotela je lekarňa a tam mi poradili, až se zajdu na polikliniku pro recept. Tam sem sice stravil čekanim dobre dvě hoďky, ale pani dochtorka, keru sem ani něviděl, mi napsala recept na všecki ty praški a ja se je v lekarni vyzvednul. Ale tam sem zistil, že mi něidu hodinky. Tuž sem smjetal ku hodinařum, počkal se dvacet minut, až vyměnili baterku a natlakovali mi je, abysem se moch potapjať (!?), vyplaznul dvě stovki a šel se blunckať po historicke Praze. Jak přišel synek z teho důležitého jednani, šli zme na ten Staromak. Ludi jak opic, stromek pěkny, všadě plno světel a něbyť ta medovina tak draha, aji by mi chutnala! Ale stejnak to bylo nejlepši v Kobyle. To je taka moderni hospoda hned nad vychodem z metra v Kobylisach. Ta plzeň je tam fakt pohadka… Z modernich tankuv, fajn vychlazena, a když se k ni datě buřty v černym pivě, tuž stě, jak se pravi, v gurmanskim raju. No dal sem se ich tam, jasně že tych plzni ni buřtuv, požehnaně…

Dom sem se vratil ve středu. Plny tych buřtopivnich dojmuv. Ruža mě vitala usměvem a ja zistil, jak se spletla v tym svojim prvnim nedělnim tvrzeňu: „Když ses tak brzo vratil, Ofilku, tuž se pustime do teho koberca!" „Jakeho koberca?" zhrozil sem se. „No do teho v kuchyni, a až ho vyčistime, tuž isto zmaknem aji tyn v obyvaku!" pravila klidně a ja sebu malem kantnul. No co vam ma řikať. Namisto povidani u kafička, jak bylo v matičce Praze, sem kleknul na kolena a drhnul tepich. Ešče že se Ruža nědala zahanbiť a tyn v obyvaku vyčistila sama. Ale cosik sem přece enem tym kobercem ziskal moch sem isť za chlopami Na Upadnicu. Tam měli z mojich odřitych kolem od teho pucovaňa srandu, že mě ani neněchali povykladať, jak to bylo v Praze. A tak sem byl vděčny Erďovi za jeho frk: „Pta se chlop manželky: ,Byla's u toho sexuologa? Co ti řekl?' ,Byla! A víš ty, že to, o čem jsme si mysleli, že je orgasmus, bylo jen astma?!' Fajne, ni?!" Když sem se vratil dom, Ruža, zbita z teho obyvakoveho koberca, už chrapala tajak zednik po dvanactce…Tak sem ten frk něchal na rano!

Tuš bertě, nebo nechtě ležeť. Ofil

…a kdo chce, ať piše na ofil.ostrava@denik.cz.