Druhá A má až na Patrika v poslední lavici ruce dole; jediný student z více než dvaceti se hlásí, že čítá tištěné noviny! Pravda, bývá při tom nejčastěji na záchodě… Spolužáci z II. B. jsou na tom lépe, zmiňují bulvár a sportovní rubriky. „Noviny si vezmu ve vlaku, tam jsou zadarmo,“ směje se Dan.

Filip z první lavice v „áčku“ přiznává, že vyhledává zpravodajství a zajímá se o dění. „Ale kdybych si všechno kupoval, padla by na to snad pětistovka. Na internetu to mám stejně všecko a nemusím se s ničím tahat,“ konstatuje. Okamžitou on-line dostupnost informací oceňuje jedním hlasem celá třída.

Naopak různých regionálních mutací Deníku si nevšimnou, dokud nejsou žáci upozorněni na rozdílné označení na titulní straně. Filip je shodou okolností z Hlučína a tudíž se snad poprvé dozvídá, že existuje i opavsko-hlučínské vydání. A že v Ostravě nesežene to z Novojičínska či Frýdecko-Místecka.

Kateřina u okna v souvislosti s budoucností vyslovuje rovnou obavy o osud tradičních tištěných médií. „Nezaniknou?“ ptá se studentka. Je ostatně též čtenářkou knížek a posluchačkou hudby z vinylů na gramofonu což obojí považují vrstevníci za přežité aktivity. „Out“ jsou podle nich prý i BlueRay disky.

Tomáš v „béčku“ se nechává z poslední lavice u okna slyšet, že ho budou muset donutit číst knihy potřebné k maturitě. Vedle ve třídě naopak mudruje Dominik, že by jim měli povolit všechny učebnice pěkně na webu jako elektronické. Stačilo by prý jen hledět a klikat; každý do svého chytrého zařízení.

To už vrtí profesorka Jana Kondeková hlavou: „A jak bych poznala, kdo tam sleduje učení, a kdo si tajně hraje hry?“ Mobily nicméně z rukou i lavic na OA nemizí ani během povídání s redaktorem. Jaký rozdíl oproti zdravotnické škole, o které se říká, že tam v některých hodinách kantoři telefony sbírají!