Vchod na vchodu, dlouhé, bezútěšné řady paneláků. Poničená hřiště. Tak dnes vypadá jedno z největších sídlišť Ostravy Dubina.

Přitom původně mělo být mezi nahuštěnými šedými baráky mnohem více místa a zeleně.

A hustá zástavba s sebou přináší i jiné problémy. Najít na Dubině v odpoledních hodinách místo k parkování je noční můra.

Obraz aut zaparkovaných podél bludiště silnic, napěchovaných karoserie na karoserii, je na sídlišti k vidění denně.

„Je to hrůza, tady bych bydlet nechtěla. Lidé si přes okna vidí do obýváků a nic tam není. Žádné služby, podnikatelská příležitost, nic, jenom paneláky,“ stěžuje si Marie Vavříčková, která už šest let provozuje stánek s doplňky v Intersparu.

Dramatické zahušťování

Přitom původní plán počítal s rozlehlou výstavbou kolem Bělského lesa. Stejně tak mělo být zastavěno pole mezi Dubinou a Novou Bělou. Sídliště se tak mělo rozpínat na větší ploše, ale počet bytů měl být zachován.

„V těchto místech mělo stát sídliště Dubinka. Dramatické zahušťování zástavby začalo po schválení zákona o ochraně zemědělského půdního fondu. Plánovaný počet bytů tak musel být vměstnán do rozlohy Dubiny, jak ji známe dnes,“ řekl Cyril Vltavský, vedoucí útvaru hlavního architekta ostravského magistrátu.

Kritický nedostatek parkovacích míst

Mnohým Ostravanům, kteří na Dubině bydlí, ani tak nevadí, že jsou paneláky „nalepené“ na sebe a tvoří labyrint, ve kterém je pro mnohé problém se zorientovat. Největším trnem v patě je pro ně kritický nedostatek parkovacích míst a nedostatečná nabídka kvalitních služeb.

„Myslím, že je tady zbytečně hodně velkých obchodů. Místo nich by mohlo být něco užitečnějšího, jako třeba hřiště nebo parkoviště, protože tady není kde zaparkovat. Taky mi vadí průmyslová zóna Hrabová. Pamatuji si, jak tam byly louky, stromy a potoky, a hrávali jsme si tam, když jsme byli malí,“ řekla Deníku Karla Stefanová, která na Dubině bydlí už dvacet let. „Zase je fajn, že se město snaží zrekonstruovat hřiště a nové fasády paneláků dělají Dubinu barevnější,“ dodala.

Plán radnice sice na příští rok počítá s opravami škol a chodníků, ale parkování a hustota sídliště zatím řešení nemají.


POSTŘEHA UTORA

Dětství na Dubině bych nevyměnil

Jako člověk, který na Dubině strávil téměř celý život, můžu s čistým svědomím říct, že bych „své“ šedé, přeplněné sídliště za nějaká barevná hřiště a relaxační zóny nevyměnil.

K čemu jsou houpačky, prolézačky a parky, když mnohem dobrodružnější je dovádět na staveništích, hrát si na schovávanou ve spleti paneláků a prozkoumávat zapadlé kouty sídliště?

Pravda, často jsme chodili domů s rozbitými koleny, ale to k dětství patří. Pokud nejsou děti samy, dokážou se zabavit na dlouhé hodiny třeba i kusem provázku. Ono totiž ani tak nezáleží na tom, co děláte, ale s kým to děláte. A protože na Dubině je panelák na paneláku, nebyla nikdy o kamarády „na blbnutí“ nouze.

 

Přečtěte si také:S jakými rozpočty budou letos hospodařit obvody?

V centru platí nová pravidla pro pronajímání bytů