„Rudý prapor vlaje!“ stálo pod označením šachty Jáma Dukla. „Všechny síly strany a lidu pro splnění programu XI. sjezdu KSČ!“ pak u vrátnice, kudy procházelo okolo stovky komparzistek představujících ženy, partnerky i matky 108 horníků, kteří v květnu 1961 zahynuli při požáru.
Scény, oděvy, technika, auta – vše bylo striktně dobové. „A hodně věrohodné a stylové. Ženy dostaly baloňáky, šátky, kabelky, něco bižuterie, co se kdysi nosívalo. Báňští záchranáři měli staré černé fáračky, helmy typu želva…“ líčili účastníci. Česká televize ostatně hledala komparzisty „nevýstředního zevnějšku“. Odmítala tetování či extravagantní účesy.
Se známých hereckých tváří se na „place“ objevila Marta Issová či Jiří Langmajer. Jejich konkrétní obsazení televizáci nekomentovali. Ze sobotních scén mimo jiné natáčeli příjezdy čet z Hlavní báňské záchranné stanice v Ostravě. Práce na filmu pokračovaly v neděli, hlavně nočními scénami.
Hraný dokument by měla Česká televize postupně připravovat na šachtách Heřmanice (Rudý říjen) v Ostravě, Barbora v Karviné-Dolech či Staříč III v Chlebovicích a dalších místech včetně Orlové a Havířova. Původní areál Dolu Dukla v Dolní Suché se totiž mění v průmyslovou zónu. Nevyhovoval ani tím, že už postrádá stěžejní kulisu – svou těžní věž.
Film má být připomínkou důlního neštěstí na Dukle, k němuž došlo v odpolední směně 7. července 1961 v 11. sloji na úrovni III. parta. „Nějaký z havířů na ranní šichtě snad při chůzi nevědomky zavadil o páčku ovládání pásového dopravníku a uvedl zařízení do chodu. Naprázdno běžící pás se třením zahříval tak dlouho, až se vznítil a bylo zle…“ líčili pamětníci.
Ti se dodnes o výročích tragédie scházejí a vzpomínají na kolegy – od sedmnáctiletých učňů po šestapadesátileté zkušené horníky. Odpovědní zaměstnanci Dukly včetně části vedení byli za havárii potrestáni a jedním z jejich důsledků se stalo mimo jiné zavádění nehořlavých pásů v dolech.
