Pokud hra světla s intimitou v sobě nese ještě určité poselství či příběh, pak se lidskému oku nikdy „neokouká". Tak jako vitráže v kostele svatého Ducha uprostřed ostravského sídliště.

Autorem vitráží v kostele svatého Ducha je malíř Jakub Špaňhel. Jak se vám povedlo udělat z malíře vitrážistu?

Když se dělal interiér kostela, rozhodl se architekt Marek Štěpán oslovit akademického malíře Jakuba Špaňhela, mladého, velmi šikovného, jestli by pro nás nenamaloval oltářní obraz. Moc se nám líbil, je velmi krásný po umělecké stránce, a tak jsme Jakuba oslovili, jestli by se nechtěl podílet i na vitrážích. V té době s nimi neměl zkušenost, ale přesto nám na to tenkrát kývl.

Kde moderní vitráže vznikaly?

Vitráže se realizovaly v Zábřehu na Moravě u firmy Vitrail Servis pana Hoplíčka. Jakub Špaňhel tam dojížděl a spolupracoval na jejich vytváření. První vitráž nese název Jákobův žebřík. Je vsazena do okna, které se nachází v přední části kostela v blízkosti svatostánku. Už samotné místo předurčovalo to téma.

Jákobův žebřík je obrovská vitráž s mnoha symboly. Mohl byste některé z nich vysvětlit?

Je na ní krásně ukázáno drama té noci, od stmívání až po hvězdnou oblohu nahoře. Schůdky jako známka sestupu a výstupu z nebe na zem a naopak. Jsou zde vidět křídla andělů. V Písmě svatém přítomnost andělů symbolizuje přítomnost Boží.

Stopy ve spodní části této vitráže jsou stopy Jákoba. Ten jako by člověka vždy někam posouval, ale pak je to už na člověku, aby si sám obraz dotvořil. V tom je to moc pěkné. Byla to spíše barva na skle, protože tehdy měl Jakub ještě strach z té sytosti barev.

Vitráži naproti dominuje beránek.

Boží beránek je výjimečný svým tématem i zpracováním. Myslíme si, že je to největší vitráž na světě, která byla udělána fúzovanou technologií, nemáme zatím žádné informace, že by byla vytvořena větší vitráž. Jsou to dvě tuny živého skla, které byly zfúzovány. (poznámka redakce technika spékání a tvarování skla při teplotě 800 stupňů). Beránek tichý, pokorný, jehož krev zachránila izraelský lid z otroctví, symbolizuje Mesiáše. Do třetího století byl symbolem Mesiáše beránek, ne Ukřižovaný na kříži. Ten samý beránek symbolizuje i beránka eucharistického, který je neustále přítomný, a nakonec beránka vítězného. Je předsazen před barvy. Všimněte si, že tady se Jakub už barev nebál. Jsou sytější, kontrastnější.

Tři vitráže jsou vsazeny do oken na kůru kostela svatého Ducha. Proč zrovna tam?

Třetí vitráž, kterou Jakub vytvářel, je Davidova harfa, a protože biblický David skládal žalmy, je umístěna na kůru, což je místo zpěvu a umění. Líbí se mi, že po té první vitráži Jakuba práce se sklem tak zaujala, že dokonce jel do Francie a tak trošku ty vitráže studoval. Myslím si, že tady na té se to odráží. Ta síla, co dokáže světlo se sklem, moc pěkné. K tomu dotvořil ještě Oblohu v adorační kapli. Je to vlastně jenom nebe. Nebe s hvězdami. Adorační kaple má mít takovéto intimní přítmí k meditaci, aby člověk nebyl od své modlitby rušen. Od svého ztišení. V poslední vitráži, která byla dokončena v roce 2015, je tematika stvoření.

Odkud přicházely inspirace a nápady?

Bylo to po vzájemných návrzích a upřesněních, někdy dal návrh Jakub, někdy já. Například jsem řekl, že bych u první vitráže viděl žebřík a Jakub přišel s tím nápadem s křídly, aby v ní bylo i něco hmatatelného. Je zajímavé, a to jsme si uvědomili až teď, že vlastně všechny vitráže jsou vytvořeny v duchu starozákonní tematiky, aniž bychom to plánovali.

Jak dlouhá byla samotná cesta od myšlenky k její realizaci?

Na vitrážích se pracovalo v podstatě od vysvěcení kostela, takže od roku 2007. O rok později byla vytvořena první vitráž Jakobův žebřík a teprve minulý měsíc jsme posadili poslední vitráž, která má tematiku stvoření. Tím byla dokončena umělecká výzdoba našeho chrámu. Právě proto se uskutečnil koncert k žehnání vitráží až nyní, a to s velkou vděčností a poděkováním Hospodinu a lidem, kteří se na tom podíleli.

Mohou se na vitráže přijít podívat i lidé, kteří svatého Ducha pravidelně nenavštěvují?

Každý návštěvník má možnost je vidět, jen o nich musí vědět. Vždy, když provádíme lidi interiérem kostela, snažíme se na ně upozornit, ale protože například starší lidé se na kůr, kde jsou umístěny tři vitráže, nedostanou, chceme vydat brožuru, aby i oni viděli tu krásu, která tady byla v podstatě stvořena. Věděl jsem, že vitráže do kostela patří. Podle architekta Marka Štěpána vitráže prostor chrámu uzavřou a naplní. A musím říct, že měl pravdu. Ta atmosféra, kterou dokážou vytvořit, opravdu podporuje setkání člověka s Bohem. Vitráže mají vlastně dvojí efekt. Ve dne, kdy je v kostele přirozené světlo, mluví hodně dovnitř, naopak večer při bohoslužbě, když se rozsvítí celý kostel, tak zase hovoří ven k okolnímu světu, který je kolem. Večerní pohled na vitráž o velikosti osm krát pět metrů je moc pěkný pohled.

Související článek: Jedna z největších vitráží na světě je v Ostravě