„Přivedla mě zde zvědavost, protože jsem zaměstnanec firmy Hyundai, tak mě to zajímá,“ prozradil jeden z příchozích, který si nepřál být jmenován. „O filmu jsem si přečetla mnoho recenzí, navíc jsme se o filmu bavili v úterý v práci, protože v pondělí jej viděli už někteří kolegové. Zajímá mě ale povídání po ukončení filmu,“ řekla další z návštěvnic. „Kolegové, co to už viděli, byli zklamaní. Mysleli, že film bude více otevřenější, ale realita je úplně jinde,“ dodala návštěvnice před začátkem projekce.

„Snímek Vše pro dobro světa a Nošovic otevírá téma, které český film podobným způsobem ještě nezpracovával. Navíc otevírá mnoho otázek. Po prvních diskuzích, které proběhly po pondělních projekcích, se návštěvníci z různých táborů, kde nechybělo ani střední vedení automobilky, shodli na dvou věcech,“ prozradil předseda Filmového klubu Frýdek-Místek Petr Korč a dodal: „Prvně je dobře, že takové filmy vznikají a můžeme se o podobných věcech bavit. Druhá věc je, že film pomáhá české společnosti uvědomit si, co je špatně. Dnes už víme, že postavit továrnu na zelené louce je horší, než ji vybudovat ve staré průmyslové zóně, která se tím znovu oživí.“

Zaplněná Vlast pak sledovala snímek režiséra Víta Klusáka, který s humorem ale bez výsměchu zobrazuje Nošovice, která výše uvedené dobro zažívá „na vlastní kůži“. Ve snímku ožívají příběhy točící se okolo kilometr dlouhé stříbrné továrny, která zde – jak místní rádi říkají – přistála jako UFO na zelené louce. Před očima se skládá hravý i mrazivý kaleidoskop složený z pestrých situací: například vyprávění o nátlaku na místní obyvatele při výkupu pozemků, instalace protestní sochy, rezavá Zelárna Nošovice, která produkuje slavné kysané zelí, odhalení tajného rituálu korejských manažerů při začátku stavby, vztah sedláků k zemědělské půdě, vyhazov montéra, který kritizoval poměry v továrně, vyvedení štábu z jejích prostor a podobně.

Po projekci přišel před návštěvníky režisér Klusák, který odpovídal na otázky ohledně natáčení. „Když jsem do Nošovic poprvé přijel a oslovoval místní lidi, ti byli uzavření do sebe. Postupem času jsme se poznávali a lidé se stávali otevřenější,“ řekl režisér. „S vedením automobilky bylo přesně domluveno, co můžeme natáčet. Když hrozilo, že by se v záběru objevil například automobil, který ještě nebyl plně otestován, museli jsme natáčení přerušit. Při natáčení uvnitř továrny jsme měli u sebe ochranku,“ odpověděl režisér na další z dotazů.

Lidé při odchodu z projekce a debaty ještě stále o snímku diskutovali. „Události, které ve filmu spatříte za necelou hodinu a půl, probíhaly několik let. Člověk si tak mohl uvědomit posloupnosti, které na sebe navazují a na které se pomalu zapomíná,“ řekl redakci Rudolf Mikeska. „Myslel jsem, že tam bude více záběru z automobilky, kde bude zřetelnější, jak se korejské vedení chová,“ uzavřel jeden ze zaměstnanců nošovické automobilky.