„Kozel by měl dorazit první,“ říká provozovatel podniku doplácející tak jako další v restaurační a gastronomické branži na humbuk kolem čínské koronavirové nákazy. Po uvolnění opatření úderem deváté hodiny ráno regulérně otevírá. Nad výčepem hraje televize přenášející – světe div se – reportáže z prvních okamžiků provozu těchto zařízení napříč republikou.

„Jdu si jen domluvit brigádu,“ hlásí Martina objevující se ve dveřích mimo stabilní personál nejdříve. A vytahuje složku, kde má několik dokladů, že je na onemocnění covid-19 testovaná a negativní. Jak si to ostatně přeje s obnovením činnosti restaurací vláda. Dodržení podmínek stanovených ministerstvem zdravotnictví vyžadují také u Formana v Ostravě – Mariánských Horách.

První si poroučí v 9:11 čepované Libor, ovšemže štamgast. Stejně jako druhý v pořadí, čerstvě ostříhaný Láďa: „Na půl devátou jsem šel k holičce, pak po půl roce na pivo!“ Třetí je Karlos, berle u stolu odkládá, kšiltovku s logem kapely AC/DC nechává na hlavě. Dává si ostravskou desítku – má štěstí, že Roman jednu bečku zajišťuje preventivně z velkoskladu v neděli večer.

Pišta vykukuje z kuchyně s tím, že jídelní lístek dnes nemá smysl dělat… vaří pouze kuřecí polévku, koprovku s hovězím a knedlíky, maso dvou barev s hranolky. Místo toho píše provozovatel podniku vevnitř na tabuli tipy štamgastů na výsledky světového hokejového šampionátu. Forman začíná prakticky hned s otevřením nanovo žít jako dříve, mudruje se, debatuje, žertuje.

„Konečně! Ti nahoře asi nepočítali, že živnostník musí živit rodinu, platit účty,“ shrnuje poslední měsíce Roman (sám ani ne čtvrt roku po prodělání čínské nákazy). Okénko a zahrádka ho nevytrhnou a navíc je poslední dobou – prý jako na objednávku vlády – škaredě. Chlapi se už těší, jak si zahrají kulečník. Zkoušejí šéfa přemluvit k odkrytí stolu už o víkendu, avšak marně.

„Odstavil jsem auto, včil možu,“ raduje se Tom s dlouhou bradkou. Však také právě jemu podle ní u Formana přezdívají Kozel. K pivu v 9:27 dostává svůj oblíbený rum. Martin číslo jedna tu přichází na speciál výčepu, svijanskou třináctku. Martin číslo dva k sázkovému terminálu. Základní tábor štamgastů u Formana je prakticky doma, byť následky koronaviru jsou znát i tady.

„Pepíček umřel na stesk. Všecko pozavírané, neměl, chudák, kam chodit,“ vzpomíná Roman na zesnulého stálého hosta. Seniora ve věku asi třiaosmdesáti let dorážejícího den co den na malé pivka a štamprle zelené. Plus oběd do kastrůlku. Štefanek, jeho vrstevník, má také po čínské nákaze, kamarádi z lokálu říkají, že v nemocnici tráví jen chvíli. A už ho mezi sebou čekají.

„Roušku musím mít. Ale zeptej se chlapů, co na ně říkají?“ dodává provozovatel podniku. Vzápětí se tak na (nově natřeném) barovém pultu objevuje busta otce komunistické totality Uljanova, čili Lenina opatřená řádně nasazenou, nařízenou „ochranou dýchacích cest“. Pivaři od Formana mají jasno, obojí pro ně představuje symboliku zakazování a omezování lidské svobody.