Jak vzpomínáš na příchod povodní?
Bylo to začátkem července. Přesný den si už nevybavuji. Moc pršelo. Tehdy jsem se vracel z Prahy. Jel jsem po dálnici, stěrače ty přívaly vody nezvládaly, musel jsem jet pomalu a opatrně, někdy bylo nutné zastavit. Už tehdy jsem měl takové divné tušení. Po příjezdu domů do Karviné jsem říkal manželce, že to bude průser jako mraky. Ráno jsem pustil rádio a hlásili velké problémy na Bruntálsku.

Kdy ses rozhodl, že vyrazíš do zasažených míst?
Prakticky hned ten den po probuzení. Tehdy jsem spolupracoval s časopisem Květy. Volal jsem do pražské redakce, že tu máme povodně, a že jedu fotit. Měli k tomu takový rezervovaný přístup. Nezdálo se, že by o fotky měli nějaký velký zájem. Nicméně jsem se rozhodl, že pojedu na Bruntálsko. Byla to dost náročná cesta.

Hříbě NoStress přivedla na svět kobyla Nera během červnové technoparty. První měsíc života klisnička NoStress oslavila 5. července 2022 během další technoparty a stala se tak maskotem zdejších freetekno akcí.
Pomsta za technoparty na Bruntálsku, hřebíky, akce přitom pomáhá týraným koním

Některé silnice už byly neprůjezdné…
Hlavní tah z Karviné na Ostravu byl na několika místech pod vodou. Člověk nevěděl, jestli je tam půl metru, nebo metr vody. Všude navíc vládl chaos a zmatek. Nikdo s něčím takovým nepočítal. Než se záchranné složky zkonsolidovaly, nějakou dobu to trvalo. Naštěstí jsem znal i jiné silnice, takže se mi podařilo projet. Ale ti, kteří to neznali, byli vyřízení. V té době jsme ještě neznali ani navigace. Ale i kdyby byly, stejně by moc nepomohly. Ta situace se měnila z minuty na minutu.

Asi to byla pořádná zajížďka.
Na Bruntálsko je to osmdesát až devadesát kilometrů, se zajížďkami se to protáhlo na 150 kilometrů. Místo jedné hodiny jsem jel dvě hodiny.

Jak to tam vypadalo?
Jel jsem do Krnova. Po příjezdu jsem viděl, jak voda stoupá. Měl jsem strach, že mi voda odplaví auto. Raději jsem se vrátil kus zpátky a zaparkoval v kopci. Pak jsem se vydal pěšky do Krnova. Šel jsem kolem plotu, kterého jsem se musel přidržovat – takový tam byl silný proud. Měl jsem strach, že mi voda podrazí nohy a přijdu o foťáky. Pak jsem uhnul do uličky do kopce, kde nebyla voda. Chtěl jsem se dostat do centra, ale to už nešlo. Neměl jsem šanci. Viděl jsem, že armáda evakuuje lidi v nákladních autech a transportérech. Pořídil jsem snímky a vracel se do centra Ostravy, abych nechal vyvolat fotky.

Beats for Love 2022, den druhý, letecké záběry, Ostrava 2. července 2022.
VIDEO: Beats for Love z nebe, podívejte se na exkluzivní letecké záběry

Narazil jsi cestou zpátky na problémy?
V Ostravě přes vodárnu v Nové Vsi mě policisté nepustili, byla už pod vodou. Tak jsem se vracel k Domovu sester. I pod ním už byla voda. Projet se zapnutým motorem představovalo velký risk. Mohlo to znamenat zničení auta. Stáli tam však frajeři, kteří si z toho udělali byznys. Za padesát korun přetlačovali auta s vypnutým motorem. Takže jsem vypnul motor, dal jim padesát korun, zavřel dveře a nechal se vodou přetlačit k Rudné ulici. A nebyl jsem sám. Stála tam řada aut, jejichž řidiči rádi zaplatili. Pak jsem dojel do centra Ostravy, nechal vyvolat filmy a udělat fotky.

Květy měly redakci v Praze. Jak jsi jim fotky posílal, vždyť téměř nic nefungovalo?
Nebylo to jednoduché. Nefungovala pošta. Nakonec mi někdo poradil, že v Ostravě působí pobočka letecké přepravní kurýrní společnosti. Takže jsem za pětistovku posílal letecky balík fotek do Prahy. Jiná možnost nebyla. Později se neoficiálně využívaly vlaky. Zašel jsi na nádraží a strojvedoucímu dal něco do kapsy. On vzal fotky do kabiny a v Praze je předal člověku, který už čekal na příjezd vlaku.

A další dny?
To už byla taková rutina. Fotily se povodně a stav po povodních. Vybavuje se mi ostravská část Hrušov. Tam byly po střechu zaplavené dvou až třípatrové baráky. Lidé se tam na lodičkách plavili mezi domy. Teď je tam průmyslová zóna. Vzpomínám si na výtvarníka, kterému voda v Nové Vsi vyplavila ateliér. Voda mu odnesla gauč, který skončil na střeše. Po opadnutí vody tam zůstal. Jezdil jsem i po obcích – Zátor, Lichnov a další. Vypadalo to tam jako ve válce. Když si vybavuji některé scény, ještě dnes mi běhá mráz po zádech. Auta pomačkaná jako papír, spadlé baráky. Voda zničila vše, co jí stálo v cestě. Lidé během chvilky přišli o všechno. Ve dvě hodiny po půlnoci utíkali do kopce jen v tom, co měli na sobě. Ta voda měla neskutečnou sílu. V Malé Morávce jsem viděl bunkr řopík převrácený vzhůru nohama. Řopík, to je kus betonu. Voda ho podemlela a převrátila stropem dolů, to bylo neskutečné.

Božena Hlaďová s příbuznými na vernisáži výstavy v Novém Jičíně 30. června 2022.
Příběh hrdiny, na výročí gymnázia Nový Jičín se vzpomínala i komunistická šikana

Měl jsi někdy při focení povodní strach?
V tom okamžiku ne. Byl to adrenalin. Když si to ale člověk zpětně přehrával, tak si uvědomil, že někdy riskoval. Chtěl jsem ale udělat dobré fotky a nepřemýšlel nad tím.

V místech povodní jsi nejen fotil, ale také mluvil s lidmi…
Bylo mi jich líto. V Široké Nivě mi vyprávěla paní, jak seděla u komína na střeše a čekala na přílet vrtulníku. Venku už bylo tolik vody, že se z domu nedalo utéct. Jediná cesta vedla přes okno na střechu. Ne každý ale chtěl o svém utrpení vyprávět. Měli jsme i nepříjemný zážitek.

Můžeš být podrobnější?
Tehdy jsme jeli do Troubek, které byly jakýmsi symbolem povodní. Jeli jsme tam předat peníze. Při návratu jsem viděl chlapa, jak s krumpáčem prokopává ruiny baráku. Vyskočil jsem z auta, že si ho nafotím. Když jsem začal, vyjel po mně i s tím krumpáčem. Vypadalo to, že je úplně mimo, jakoby v šoku. Raději jsem před ním utekl. Další chlap mi pak řekl, že v sutinách hledal tělo syna. To jsem samozřejmě nevěděl.

Je nějaká fotka nebo série fotek z povodní, na které vzpomínáš?
Je to už dávno. Nejzajímavější fotky se asi objevily v sérii pohlednic, které jsem tenkrát vydal. Výtěžek šel na povodňové konto. Možná ještě nějaké pohlednice doma mám.