„Máme v rodině tendence, aby si každý člen vypsal dvě nejoblíbenější cukroví. Ty bychom s maminkou a sestrou nadělaly a dost. Ale stejně se to vyvine tak, že končíme u stále více druhů," prohlásila pětadvacetiletá žena živící se nikoliv coby cukrářka, ale jako fyzioterapeutka pro lidi i koně.

Vášeň pro přípravu cukroví zdědila po mamince, která také rok od roku přidávala další a další sortiment. „Nedovedu chystat třeba po dvou stovkách úlů, vanilkových rohlíčků nebo marcipánů, což patří k mému nejoblíbenějšímu cukroví. Baví mě právě ta rozmanitost," vysvětlila s tím, že inspirací nacházela v tištěných kuchařkách i na internetu.

Některé druhy Domašíková pojmenovala svými improvizovanými názvy. „Kakánky jsou kakaovo-sádlové válečky, vypadající jako … bobky. Sunarky odkazují na hlavní ingredienci, byť je uvnitř také čokoláda," popsala. Nejobtížnějšími, jak upřesnila, byly kornouty ne nepodobné Štramberským uším. „Musely se předpéct, potom ještě za horka natáčet podle speciální formy. Pálilo to," nechala se slyšet.

Příprava cukroví zabrala Domašíkové, její mladší sestře Natálii a mamince v zásadě několik dní. Samozřejmě rozfázovaných. „Táta strašlivě nadával, že toho děláme moc a jsme pak utahané. A jako každý rok si stejně s chutí dá. Stejně tak můj manžel," konstatovala. Celkem tak do šesti větších krabic naskládala okolo tisícovky kusů cukroví. Bylo ho třiatřicet druhů. Odhadem snad dvacet kilogramů. „Každý si najde něco svého, co má rád. Spořádá se ale všechno," podotkla.

Na cukroví v její rodině letos „padlo" po kartonu hladké i polohrubé mouky a kilogramy ořechů, másla, cukru. „Rumu tam až tolik není. Toho máme několik litrů na vaječný koňak," doplnila Domašíková. Vánoce pro ni ale nikdy nebyly o obžerství. Je totiž věřící, chodívá na bohoslužby a s výjimkou lití olova a házení střevícem dodržuje většinu obyčejů.