Bedřiška přežije, stojí na komunitní ceduli vyvedené v zelenočerných hornických barvách (odkazující na bývalou kolonii havířů) se spojenou černou a bílou rukou.

Na barvu pleti usedlíci ostatně ani moc nehrají; všichni jsou tady doma a na obydlených finských domech to zdůrazňují ještě i upozorněním: Zůstaneme!

Další díly seriálu Deníku
Ostudy Ostravy
najdete zde

„Původně nás chtěl obvod všechny vystěhovat a celé to zbourat, ale nakonec šli pryč jen ti problémoví a nám ostatním prodloužili nájemní smlouvy,“ konstatuje z okna pan Petr. Vousatý podobně jako sádroví trpaslíci, které má rád. Nyní mu na zahradě zůstává poslední, ostatní kdosi ukradl, když se ženou vyrazil na nákupy.

Obyvatelé kolonie ji ale jinak považují za bezpečnou, ve srovnání s „živějšími“ částmi Ostravy.

Ono, z hlediska společenského dění ani není v Bedřišce o co stát. Jediné hřiště a komunitní centrum s nepravidelným provozem to nevytrhnou. Prostě se tady bydlí, a to v sousedském duchu, který by prý mohli v panelácích jen závidět.

Vše o osudu osady
Bedřiška se dočtete zde

Všechno hezké nicméně zmizí, když se vezme v patrnost šestice opuštěných finských domků. Bezpečnostní riziko jak tomu říkají zástupci mariánskohorsko-hulváckého úřadu je docela korektní výraz. Do opuštěných bytů v Bedřišské i Jasinkově ulici se stahuje doslova nejhorší spodina. Ti nepřizpůsobivější.

„Fuj, čerstvé…“ šklebí se šéfka majetkového odboru radnice, jež s místostarostou Vladimírem Řezáčem překračuje lejna v prázdném fiňoku. Vzápětí se děsí, jestli v takovém brlohu i nepobývají děti. V obývacím pokoji visí na šňůře namalované obrázky. Spíše je to ale památka na romskou rodinu, co se před časem odstěhovala pryč.

Z radnice míří na kontrolu obecních (ke zbourání určených) fiňoků pravidelně, nikoliv s radostí a pokaždé přinejmenším v ochranných rukavicích. „Vyhledávají to tu feťáci a neustále je vyhazujeme,“ líčí místostarosta. S kolegyní nacházejí další a další stopy přítomnosti nezvaných hostů, kteří kálejí na schody i podlahy a pobývají v tom.

U šesti vybydlených fiňoků místní kvůli feťákům, bezdomovcům či rabujícím pobudům dokonce od zimy hlídkují… za hlavní problém je kupodivu nepovažují. „Tím je z našeho pohledu vedení obvodu a jeho přístup. Bourat a bourat,“ nechává se slyšet Eva Lehotská. Ta už sice v kolonii nebydlí, ale na její obranu se staví nejvíce.

„Vím o třinácti lidech, co by do prázdných domů v Bedřišce chtěli i v tom stavu, v jakém se nyní nacházejí. A na vlastní náklady by je zrenovovali,“ tvrdí Lehotská. Obvod však zastává názor, že domy poznamenané životními návyky dřívějších nájemníků i současných uživatelů nemá smysl opravit plýtvalo by se penězi.

CO BUDE DÁL
„Osobně si myslím, že není nutné za každou cenu vystěhovávat všechny místní obyvatele!“ vzkazuje Patrik Hujdus coby starosta Mariánských Hor a Hulvák.
Na druhé straně podle něj stále platí plány zbourat prázdné fiňoky nejsou v dobrém stavu a scházejí se v nich nezvaní návštěvníci, kteří znamenají ohrožení zejména pro stávající obyvatele Bedřišky.
Radnice každopádně (platícím) nájemníkům obnovuje smlouvy na dobu určitou; už teď mají jisté bydlení přes zimu! Obvod do osady posílá rovněž úklidové čety a zařizuje kontejnery na smetí. „Město má hotovou analýzu situace na Bedřišce. Čekám, že výstupy z pracovní skupiny zabývající se jejími výsledky určí směr, jímž by se lokalita v následujících letech měla vydat,“ dodává Hujdus.