Baroko na talíři aneb Víme, kde v Ostravě ochutnat dobroty za rozumné ceny

Grand Restaurant Festival se letos koná v 93 prestižních restauracích Mauerrova výběru Grand Restaurant v celé České republice a potrvá do 28. února. 

Jeho mottem je tentokrát Baroko na talíři, a tak kuchyně budou nabízet čerstvé ryby, zvěřinu, kachní i račí maso, ale také med, sušené ovoce, houby či ořechy. Degustační základní, dvouchodové nebo tříchodové menu inspirované lokálními surovinami a kreativitou těch nejlepších šéfkuchařů v zemi pořídíte od 250 do 600 korun.

„Dlouhodobě spolupracujeme s Czechturismem, který navrhl téma baroka. Šéfkuchaři se tak mohou inspirovat," uvedl organizátor festivalu Pavel Maurer.

Jednou ze zmíněných devíti restaurací v našem kraji, která se festivalu účastní, je i Pata Negra v Ostravě-Zábřehu. Ta bude zájemcům nabízet syrové ryby v netradičních úpravách, ale také jídlo z jednoho hrnce. „Trochu jsem pochyboval o tomto menu. Přece jen spojit dohromady syrové ryby a dušený pokrm chce odvahu… Ale myslím, že si lidé pochutnají," svěřuje se majitel a šéfkuchař restaurace Jiří Nenička.

„Restaurace v Moravskoslezském kraji jsou na tom dobře. V pěti z devíti, které se letos festivalu účastní, jsem byl, vím, že se tam vždycky dobře najím a vládne v ní příjemná atmosféra. Cítím v tom obrovský nárůst. Kdybych se měl ohlédnout, tak před takovými pěti lety jsme jen stěží hledali dostatečně reprezentativní restauraci, kterou bychom do festivalu chtěli zařadit. Dnes mám v hlavě dalších nejméně pět restaurací ve vašem kraji, které by se festivalu mohly hned zúčastnit," říká organizátor festivalu a gurmán Pavel Maurer.

Kde mají festivalové menu?

Zdroj: Deník/Pavel SonnekGurmán Pavel Maurer: „Bez reptů podle receptu!"

Gastrokritik. Gurmán. Původně novinář. Pavel Maurer. Tvrdí, že odcházet z restaurace s pocitem, že člověk za své peníze dostal odpovídající hodnotu, není vždycky samozřejmost. Sám sebe označuje za gastronauta, který rád ochutnává nové věci. A že už toho na talíři měl…

Vzpomente si, na čem jste si kdy v Ostravě pochutnal?

Navštívil jsem restauraci Comedor v Zámecké ulici, kde jsem byl opravdu nadšený z vynikajícího steaku. Navíc mě překvapilo, že tato restaurace nabízela izraelské víno. To člověk vidí tak na třech místech v republice. Hodně mě to potěšilo.

Vy sám vaříte?

Rád. Hlavně jídla, která nedají moc práce, která stačím připravit tak do hodiny. U vaření totiž relaxuji. Pustím si rádio, otevřu si láhev vína nebo pivo a pomalu vařím. Přece jen to není moje profese, ale hobby, tak se pořád učím. Nejraději připravuji jídla z rýže, docela mě baví bezmasá jídla, experimentuji se zeleninou s kořením.

Tři čtyři měsíce v roce pobýváte ve Španělsku, takže jejich kuchyni máte zažitou…

Miluji také italskou kuchyni pro její jednoduchost. Jak se říká, když máte dobrý olivový olej, chilli papričky a česnek, tak máte nejlepší základ. Italská jídla mě baví, protože chutnají každému.

Kdo vás učil vařit?

Záludná otázka (smích). Vyrůstal jsem na Moravě a moje babička měla obrovskou zahradu. Když jsme jako děti chtěli zeleninovou polévku, vyfasovali jsme košík a babička nás s ním vyhnala na zahradu. Museli jsme si to nasbírat a ona z toho pak něco uvařila. Také táta rád a dobře vařil. Já jen přikrajoval, ochutnával a koukal jim pod ruce. Když chci uvařit něco, co neznám, tak studuji internet, přestože mám spoustu kuchařek. Najdu si pět receptů na stejné jídlo a podle toho, jaké mám ingredience doma a kolik tomu chci věnovat času, nakonec udělám fúzi těch jídel. Pak se toho receptu ale hodně držím, už neexperimentuji. Jak říkávala babička: „Bez reptů podle receptu!"

Které vámi připravené jídlo sklidilo u strávníků úspěch?

Asi rizoto. Přivezl jsem si z Itálie kulatou rýži a chtěl jsem si udělat šafránové rizoto, které jsem jednou jedl u Zdeňka Polreicha v restauraci. Tak jsem mu zavolal, po telefonu mi řekl recept, a od té doby ho dělám přesně podle něj.