Hasicka_bUČITELKA prvního stupně základní školy Jana Urbancová ve svém obleku před vozem, v němž jezdí do akcí.Foto: Deník/Radek Luksza„Tatrovku neřídím a s motorovou pilou zacházet neumím, ale jinak vykonávám běžné činnosti včetně hašení proudnicí,“ říká první a v současné době po odchodu kolegyně Elišky Paliatkové ke strážníkům jediná příslušnice něžného pohlaví ve výjezdové jednotce Sboru dobrorovolných hasičů (JSDH) Šenov.

Do hasičárny Janu přivádí před bezmála třiceti lety její bratr Radim věnující se výchově mladých hasičů. Ve vedení kroužku ho časem střídá právě sestra s kamarádkou Pavlínou Polachovou, rozenou Oprchalskou.

„Od plnoletosti díky našemu veliteli Martinu Tesařovi působím ve výjezdové jednotce,“ vysvětluje hasička.

Znamená to pro ni projít kurzy i vyšetřením zdravotní způsobilosti. Ale také překonávat údiv profesionálních kolegů a veřejnosti nad skutečností, že vodu na hořící porost (s nehodami nejčastější druh zásahů) stříká žena… troufá si na to a zvládá to. „Najdou se ale i tací, co si myslí, že do výjezdů nepatříme,“ pokračuje.

Jedním dechem připouští, že při hasičských akcích, byť jen v režii dobrovolného sboru, může jít o život.

„A pak je spousta emotivních zásahů. Nejen při bouračce, ale třeba při likvidaci zříceného domu, kdy rodina rázem přišla o všechno, co měla,“ poznamenává s tím, že o další ženě v JSDH v okolí ví pouze ve Vratimově.

Když má Jana pohotovost, musí od vyhlášení poplachu do pěti minut na hasičárnu a do dalších pěti vyjet.

„Většinou dorážíme na místo společně s profesionály. Jsme předurčeni i vzhledem k blízkosti hlavního tahu z Ostravy na Havířov jako jednotka pro dopravní nehody. A mou specializací je zdravotnictví,“ popisuje.

Zároveň přiznává, že kdyby česká legislativa povolovala působení žen v profesionálních hasičských jednotkách, asi by svou profesní kariéru nesměřovala do školství. „Hasičinou žiju od malička. Sbor považuji za svou rodinu,“ líčí. Dodává, že až časem přijdou vlastní děti, budou „minimálně součástí“ hasičského života.